Štve vás, že strávíte v ordinaci pět minut a z toho čtyři a půl minuty doktor kouká do monitoru a něco buší do klávesnice? Ministerstvo zdravotnictví uznalo obor psychosomatická medicína, takže lékařů, které pacient skutečně zajímá a mají čas a podmínky se mu věnovat, snad do budoucna přibude.
Psychosomatika se dočká svého oboru a bude tak mít šanci na úhrady zdravotních pojišťoven
Už je to jisté: psychosomatika, tedy doposud vysmívaný obor a pro konzervativní medicinmany cosi na pomezí šarlatánství a zaříkávání, bude oficiálním lékařským oborem. Stejným, jako třeba anesteziologie, gynekologie či kardiologie.
Ministr zdravotnictví Leoš Heger uvedl, že mezi osmi nově uznanými lékařskými obory je i psychosomatická medicína. Novela vyhlášky o specializačních oborech sice teprve během nejbližší doby vyjde, takže si na nejnovější lékaře s touto specializací ještě chvíli počkáme, ale už teď je jisté, že lékaři z tohoto oboru budou moci nově skládat atestace. Doposud se psychosomatice věnovali jen jako koníčku.
Přečtěte si: Psychosomatika – popelka našeho zdravotnictví
Co má umět psychosomatik?
Potíž je, že zatím není jasné, jak bude zkouška z oboru vypadat. I proto se tento měsíc Vědecká rada České lékařské komory usnesla, že bude chtít po ministrovi zdravotnictví vysvětlit jasná pravidla, jaké vědomosti se budou po lékaři chtít, jaké by měl mít praktické zkušenosti a co bude tvořit náplň oboru.
„Také nás zajímá, kdo bude garantem tohoto nového oboru, či jaké metody budou tito lékaři používat a budou tudíž výlučně pro ně. V čem budou výjimeční. Protože jestliže vznikne nový obor, tak ostatní lékaři, kteří z něj nesloží atestaci a jsou tudíž neerudovaní, nesmí metody cizí odbornosti používat. Gynekolog také nemůže předepisovat brýle,“ říká šéf Vědecké rady komory Zdeněk Mrozek. Což na druhou stranu bude i jistá záruka pro pacienta, že ten, jemuž se svěřuje do rukou, neprošel pouze dvouhodinovým kurzem psychosomatiky, ale je v oboru specialista.
A Zdeněk Mrozek dodává: „Plus nás zajímá i to, které z těchto metod bude platit zdravotní pojišťovna.“ Což otevírá otázku, co to vlastně psychosomatická medicína je.
Psychosomatika hledá souvislosti
Často se totiž zaměňuje s pojmem „celostní medicína“. To však není to samé. Celostní medicína využívá běžně i alternativních metod léčby, psychosomatická má za cíl nahlížet na člověka jako na celek, kde tělo souvisí s duší a vzájemně se velmi ovlivňují. Zjednodušeně řečeno: tam, kde lékař psychosomatické medicíny vidí auto, běžní lékaři vidí jen kolo, brzdu či světlomet. Tedy místo člověka s duší a myšlením má před sebou ortoped jen nohu, oční lékařka zrak a chirurg slepé střevo…
ROZHOVOR: Buď se chcete léčit, anebo uzdravit. Je to vaše volba, říká Jan Hnízdil
Lékaři nemají čas hledat souvislosti mezi jednotlivými orgány či ještě s hlavou pacienta. A právě na tyto souvislosti umí přijít psychosomatický odborník. S mírnou nadsázkou řečeno: když vás bolí záda a nemáte zablokovanou páteř či ploténky, ani jiný evidentní fyzický neduh, je dost pravděpodobné, že za nemoc může psychika. „A je potřeba problém najít a identifikovat. Člověk si třeba jen nechce přiznat, že ho štve tchyně, která bydlí v domě,“ říká Jiří Šavlík, průkopník psychosomatické medicíny u nás.
Sebelepší laboratoř všechno neodhalí
Ten ji u nás pomáhal zavádět už v sedmdesátých letech minulého století. Dnes se to má s psychosomatikou tak, že si za ni pacient musí platit. Za hodinovou konzultaci dá tolik jako u psychiatra – od pěti set do dvou tisíc korun. Fakt, že výhledově má být psychosomatika novým oborem, může znamenat, že ji zdravotní pojišťovny zařadí do úhrad a pro pacienta tak minimálně zlevní.
„Těch peněz v žádném případě nelituju, ač mě to stálo šest tisíc. Stačilo mi šest sezení a bolesti břicha, zvracení, prakticky stálá nevolnost, s níž si lékaři nevěděli rady a vyšetřovali mě na kdeco, byla pryč,“ vypráví jedenatřicetiletá Soňa. „Jen jsem musela sama sobě přiznat, že mě má práce netěší, a že i v době krize, kdy se jiní bojí propuštění, já potřebuju po čtyřech letech změnu zaměstnání, jinak se zblázním.“
U lékaře, který praktikuje psychosomatickou medicínu, tak můžete čekat, že první hodinu si s vámi bude povídat o vašich zdravotních problémech, prodělaných vyšetřeních, jejich výsledcích, reakcích na léky a na léčbu… Nic z toho vám přitom nebude zakazovat, ponechá vám dál navrženou léčbu. Další hodinu se vás však začne ptát na zdánlivě nesouvisející věci. Třeba na to, co považujete v životě za svůj největší úspěch, co za prohru… A postupně se vrstva za vrstvou odkryje hlavní problém, který původně vznikl v hlavě, neřešili jste jej, až na sebe začal zoufale upozorňovat ve fyzickém těle. „Jsou věci, které sebelepší laboratoř nebo krevní rozbor prostě neodhalí,“ říká Jiří Šavlík.
Celostní medicínu lékaři oficiálně neuznávají
Celostní medicína je však něco jiného. A s jejím uznáním mají oficiální orgány lékařské komory dost problém. Například lékař Pavel Kubíček z Vědecké rady komory na jejím zasedání řekl, že v Evropě není na celostní medicínu jednotný názor, což lze podle něj ukázat na příkladu jedné z léčebných metod celostní medicíny – na homeopatii. Ta je uznávána v Německu, v Itálii ji smějí provozovat pouze lékaři, zatímco ve Švédsku je její provozování lékařům zakázáno.
Jediné, co tak zatím lékařská komora uznala jako vědeckou metodu z původně celostní medicíny, je akupunktura. U lékaře celostní medicíny si tak veškeré ošetření hradíte sami. Také vás tu čeká sice komplexní pohled na tělo i duši, ale lékař si s vámi nebude jen tak povídat po celou dobu, ale použije některé z metod, které umí, k vyléčení. A ty se značně liší. Může to být homeopatie, Jonášovy kapky, řízená detoxikace organismu, nebo třeba urinoterapie. Tedy věci, které oficiální medicína neuznává a na rozdíl od psychosomatické medicíny asi sotva kdy hrozí, že by je hradila byť zčásti zdravotní pojišťovna.
Čtěte dále: Co všechno je podle lékařů šarlatánství
ČLÁNKY DO MAILU