Sedíme naproti sobě v malé olomoucké kavárně a devětatřicetiletý Martin vypráví. O své mamince, která na jaře zemřela na Parkinsona. A o tom, jak moc jí pomáhalo konopí. Díky mámě se tak z Martina, jinak váženého pracovníka v reklamě, stal kriminálník. České zákony totiž neznají termín „léčebné využití konopí“, takže kdyby Martina někdo chytil, jak domů tahá balíky marihuany, skončí před soudem.
Přečtěte si také: Dovolte léčbu konopím
„Naštěstí máme tady v Olomouci dobrou duši Dušana Dvořáka, který bojuje za legalizaci konopí už léta a je schopný pomoct lidem, jako moje máma,“ říká Martin.
Jeho maminka si marihuanu dávala celé poslední dva roky a jak Martin říká, jedině tak si mohla v klidu vypít čaj a najíst se či obléct, protože se jí netřásly ruce. „Že marihuana pomáhá právě lidem s Parkinsonem, jsem objevil na internetu. Překvapilo mě, že v mnohých státech ji člověk může dostat k léčebným účelům na recept rovnou od doktora,“ vypráví.
Tak se po konopí začal pídit sám, ale zjistil, že na černém trhu stojí pytlíček tolik, že by se nedoplatil. Naštěstí, jak říká, narazil na internetu na aktivitu Dušana Dvořáka
Na to, že konopí pomáhá lidem právě s Parkinsonem, nebo roztroušenou sklerózou, už dávno existují lékařské studie. Například v pražské Všeobecné fakultní nemocnici probíhala přednedávnem studie na jeden ze tří existujících léků z konopí, právě s pacienty s roztroušenou sklerózou. A ukázalo se, že jim lék pomáhá v tom, kolik jsou schopni sami ujít. A navíc se podle lékařky Ivety Novákové pacienti cítili i významně lépe. „Vedlejší účinky byly přitom minimální – například sucho v ústech,“ popsala lékařka.
Mnohé státy léčbu konopím už povolily
Někde se za legalizaci léčby konopím muselo hodně bojovat (viz foto nahoře pocházející z Vancouveru), jinde to šlo skoro samo – například v Izraeli. Tam ostatně působí i jeden z největších odborníků na léčbu konopím a je to Čech – profesor Lumír Hanuš. Ten kdysi s dalšími kolegy objevil, proč konopí léčí. Vysvětlení je jednoduché: účinné látky se váží na receptory, které ovlivňují koordinaci pohybu nebo snížení bolesti.
Samozřejmě – nikde na světě není léčba konopím jen v rukou pacientů samotných. To není dvakrát bezpečné už proto, že pro jednoho pacienta je vhodnější inhalace konopí, pro jiného kouření, pro dalšího masti a mazání, pro jiného zase výluh…
A hlavně: pacient sám nikdy neposoudí, jaká dávka je pro něj vhodná, nebo zda materiál, který se mu právě dostal do rukou, je kvalitní a stejný jako ten, co měl minule, nebo zda je to slabší konopí s nižším obsahem účinné látky.
„V jiných státech to mají tak, že dohled nad konopím k léčbě má stát, a buď jej sám pěstuje a hlídá jeho kvalitu a poté jej na recept distribuuje nemocným, nebo uděluje licence agenturám, které se jeho pěstováním zabývají, hlídají kvalitu konopí, a pak jej dodávají do lékáren,“ popsal lékař Tomáš Zábranský, který je také zastáncem legalizace konopí k léčbě a před třemi lety dokonce zorganizoval první seminář na toto téma v Poslanecké sněmovně.
Dokážu to jedině s marihuanou
Sylvie J., pacientka s roztroušenou sklerózou, se kvůli současnému stavu nemůže dostat legálně k léku, který jí prokazatelně pomáhá. A zlobí se: „Roztroušenou sklerózu mi diagnostikovali před sedmi lety a dnes jsem na tom tak, že když vím, že mě čeká dlouhý výkon, například hodně pochůzek po úřadech, dokážu to jedině, když si zapálím marihuanu,“ vypráví. „Jedině tak mě nohy poslouchají a zvládnu to. Pro zdravé je to asi nepředstavitelné, marihuana mi ani nechutná, kdyby existovaly pilulky, stokrát radši si je zapiju čajem, ale dělám to, protože mi to pomáhá,“ říká žena a dodává: „Štastná z toho nejsem, ale konopí k životu prostě potřebuju.“
Takových lidí, jimž by konopí mohlo pomoci v boji s nemocí, jsou podle Tomáše Zábranského v Česku tisíce.