Není to zas tak dlouho, co na celém světě včetně České republiky proběhla poměrně intenzivní mediální kampaň, poukazující na zdravotní rizika palmového oleje, který byl v kampani ocejchován jako „skrytý zabiják“. Konzumenti palmového oleje pak byli označováni jako spotřebitelé, kteří se podílejí na odlesňování pralesů. Ve skutečnosti je to ale trochu jinak.
Jak moc může palmový olej za odlesňování
Odlesňování bylo po zpochybnění nutričních rizik, k nimž se dostaneme dále, hlavním argumentem odpůrců palmového oleje. S podílem tohoto rostlinného tuku na odlesňování se to má následovně:
Podle zprávy Evropské komise z roku 2013 (novější souhrnná data nejsou k dispozici) bylo v letech 1990 až 2008 na planetě odlesněno 239 milionů hektarů půdy. Z toho však „jen“ 128 milionů hektarů pro potřeby zemědělské produkce.
Z toho ale připadlo zhruba 58 milionů hektarů na pastviny a zhruba 69 milionů hektarů na pěstování plodin, což ovšem zahrnovalo především pěstování sóji a kukuřice.
Produkce palmového oleje tak „mohla“ v praxi za zhruba dvě procenta odlesněných ploch.
Ze zkušeností z praxe v Malajsii také neplatí, že palma olejná vybydluje půdu, na níž pak nelze prakticky nic pěstovat. A kromě toho je palma olejná nejvýkonnějším „výrobcem“ rostlinného oleje, takže na jednotku produkce tohoto oleje je zapotřebí nejmenší plochy. Což je ale samozřejmě i důvodem, proč se proti negativní image palmového oleje jeho zastánci brání.
Nutriční plusy a minusy palmového oleje
Spotřebitele nicméně nezajímají tolik ekonomické parametry produkce tohoto oleje jako spíše jeho nutriční přínosy či rizika. Jak ale na prezentaci publikace vydané Sdružením českých spotřebitelů s názvem Je palmový olej hrozbou konstatoval expert na problematiku olejů a autor uvedené publikace docent Jiří Brát, palmového oleje se z hlediska výživy bát nemusíme.
Palmový olej je podle něj vhodnou náhražkou za částečně ztužené tuky, a kromě toho jej prakticky nelze nahradit v řadě potravin, při jejichž výrobě je nutné použít pevný tuk.
Je pravda, že palmový olej obsahuje poměrně vysoké procento nasycených mastných kyselin (45,3 %), zejména pak kyselinu palmitovou, přičemž nasycené mastné kyseliny jsou všeobecně vnímány negativně a jejich nadměrná konzumace se nedoporučuje. „Mnohem více nasycených mastných kyselin ale konzumujeme v živočišných tucích,“ upozorňuje však Jiří Brát.
Zmiňovaná kyselina palmitová je přitom hlavní složkou mateřského mléka, a proto se upravený palmový olej používá i v kojenecké výživě, při které pozitivně ovlivňuje vstřebávání vápníku do kostí a pomáhá rovněž k měkčí konzistenci stolice kojenců. Palmový olej má také podle docenta Bráta velmi vysoký obsah vitamínu A, více než mrkev nebo rajče.
Bojkot palmového oleje?
„Bojkot palmového oleje tak nemá logiku,“ uvedl v souvislosti s uvedenými informacemi autor zmiňované publikace. Tím spíše v naší zemi, kde spotřeba tohoto oleje není příliš velká a pohybuje se kolem čtyř gramů na osobu a den, ačkoli to někdy vypadá, že „palmový olej je všude kolem nás“. Řadu podrobností o palmovém oleji si ostatně může každý vyhledat na webové stránce www.udrzitelnypalmovyolej.cz.
Stejně jako v případě jakýchkoli jiných potravin, a to i těch vydávaných za zdravé, nebo dokonce superpotraviny, platí samozřejmě i při konzumaci palmového oleje a výrobků, které jej jako složku obsahují, že nic se nemá přehánět.
„Potraviny s vysokým obsahem nasycených tuků vyžadují omezenou spotřebu, není však nutné se jim úplně vyhýbat. Záleží na množství a frekvenci konzumace. Palmový olej má obdobný vliv na zdraví jako jiné rostlinné a živočišné tuky pevné konzistence,“ píše se v závěru publikace, kterou si lze v plném znění přečíst na webu Sdružení českých spotřebitelů Konzument.cz (ve formátu .pdf). Je to celkem poučné čtení.
O autorovi publikace Je palmový olej hrozbou?
Doc. Ing. Jiří Brát, CSc.
Po skončení studií v roce 1982 pracoval jako vědecký aspirant a odborný asistent na VŠCHT. Od roku 1992 působil jako manažer vývoje a jakosti v Povltavských tukových závodech a dále jako manažer pro technické záležitosti a jakost ve společnosti Unilever ČR, spol. s r. o. Od roku 2014 je konzultantem pro technické záležitosti, potravinářské technologie, výživu, výrobkovou legislativu a systémy jakosti. Je místopředsedou odborné skupiny pro tuky, detergenty a kosmetickou chemii České společnosti chemické, členem oborové rady Technologie potravin VŠCHT v Praze a STÚ v Bratislavě a členem správní rady obecně prospěšné společnosti Vím, co jím a piju, o. p. s., a vědeckým tajemníkem Národního vědeckého výboru při této společnosti. V letech 2015–2017 pracoval jako předseda výboru pro zdravotní a sociální politiku Potravinářské komory ČR a České technologické platformy pro potraviny. Je autorem a spoluautorem řady vědeckých publikací u nás i v zahraničí. Přednáší na odborných konferencích (chemie, technologie, vlastnosti potravin a výživa).
ČLÁNKY DO MAILU