Řeřicha v sobě navíc koncentruje ze všech druhů ovoce a zeleniny nejvíce látek, které by měl organismus denně v určitém množství přijímat.
Rostliny nabité vitamíny a minerály
Alespoň podle studie profesorky Jennifer Di Noia z William Paterson University v americkém státě New Jersey, která posuzovala ovoce a zeleninu z hlediska tzv. powerhouse fruits and vegetables (PFV), což mají být produkty snižující rizika chronických onemocnění.
Studie přitom definovala PFV jako potravinu, která dokáže lidskému organismu zajistit ve sto gramech v průměru alespoň deset procent doporučené denní dávky celkem sedmnácti vitamínů a minerálů. Konkrétně draslíku, vlákniny, bílkovin, vápníku, železa, vitamínů B1, B2, B3, vitamínu B9 (kyselina listová), zinku a vitamínů A, B6, B12, C, D, E a K.
I když jistě nelze brát výsledky různých nutričních studií jako jediné měřítko kvality zkoumaných produktů, neboť vždy záleží na stanovené metodice, samotná studie žádným výmyslem není, celou studii včetně výsledků najdete zde.
100% řeřicha
Ve škále celkem 41 hodnocených druhů ovoce a zeleniny dosáhla přitom řeřicha hodnoty 100 procent, což je téměř pětinásobek hodnoty, které získala u nás hojně konzumovaná rajčata (přes 20 procent), citrony (necelých 19 procent) nebo grapefruity (podle druhu kolem 11 procent). Z u nás často konzumovaných druhů zeleniny dopadl nejlépe špenát (přes 86 procent), petržel (téměř 35 procent), pažitka (téměř 55 procent) a brokolice (téměř 25 procent).
Příznivý efekt pro kuřáky
Že na rozsáhlých příznivých účincích řeřichy něco bude, potvrdily i testy zkoumající vliv konzumace řeřichy na prevenci poškození DNA volnými radikály, tedy v zásadě na prevenci rizik rakoviny.
Největší změny k lepšímu poté, co zkoumaný vzorek lidí jedl denně po dobu osmi týdnů 85 gramů čerstvé řeřichy, se přitom projevily u kuřáků. Ti by tak měli řeřichu zařazovat do svého jídelníčku prakticky stále.
Řeřichu můžeme vypěstovat i nasbírat
O konzumaci řeřichy seté se nejvíce mluví obvykle na jaře, kdy je možné využít přibývajícího světla, a za oknem, na balkonu nebo na zahrádce si ze semínek řeřichy vypěstovat vlastní úrodu. Řeřicha totiž světlo potřebuje, jinak je ale nenáročná a stačí jí jen dostatek vláhy.
Kdo ale nemá možnost si řeřichu doma pěstovat, může si ji nasbírat i ve volné přírodě. Tam poměrně hojně roste řeřicha rumní, prakticky se stejnými účinky jako řeřicha setá. Nalezneme ji (jak již název napovídá) hlavně na rumištích a poznáme ji i podle toho, že trochu nepříjemně páchne.
Galerie: Co všechno se dá v přírodě na jaře sníst?
Peruánská řeřicha
To ale stále ještě nejsou všechny druhy řeřichy, které je možné kulinářsky využít. I na našem trhu se lze setkat s řeřichou peruánskou, známou spíše pod názvem „maca“, což je mimochodem jediná řeřicha, která vytváří místo kořene bulvy.
Právě v bulvách je největší koncentrace látek, které mají mimo jiné příznivě působit na hormonální rovnováhu, omlazovat a mají mít i afrodiziakální účinky, takže tato řeřicha má přezdívku „peruánský žen-šen“. Na našem trhu ale bulvy jako takové nenajdete, prášek z nich je nicméně součástí různých potravinových doplňků.
Řeřichu ideálně za studena
Faktem je, že i když jsou i jiné zdroje pro tělo příznivých látek z řeřich, nejjednodušší je skutečně pěstování řeřichy seté na parapetu. Nejvhodnější forma konzumace takto vytvořené úrody je přitom posypat si lístečky řeřichy na namazaný chléb nebo je přidat do studených salátů.
Jakoukoli tepelnou úpravou totiž lístky řeřichy ztrácí některé z látek, především pak vitamín C, což je ovšem při tepelné úpravě čehokoli s obsahem tohoto vitamínu běžné.
ČLÁNKY DO MAILU