To je naprosto přesný – celou svoji pubertu jsem si říkala, že nebudu stejná jako moje matka… a co myslíte? :) jistě, jsem úplně stejná, proto se musím občas vědomně kontrolovat:) ale je fakt, že teď už výchovu svojí mamky, kterou jsem tehdy nechápala, oceňuju…
Anketa o kopírování výchovy, resp. nabídnuté odpovědi, jsou divné, zavádějící.
Nelze přeci paušálně říct, že kopíruju výchovu a ještě přidat to velké ALE. Každý přece nutně kopírujeme to, co nám dali rodiče - někdy vědomě, někdy nevědomě, někdy rádi, někdy proti vlastní vůli.
Ve výchově vlastního dítěte se pochopitelně hodně opírám o to, jak jsem sám byl vychováván. To, co s odstupem mnoha let považuji za prospěšné, nadále používám - vědomě a rád. Jiné věci upravuji, protože mi byly nepříjemné, ale svůj smysl měly. A pak jsou věci, kterým se vyhýbám nebo se o to snažím (určité vzorce chování má člověk příliš zaryté pod kůží).
Výchova mých rodičů pochopitelně nebyla dokonalá (stejně jako nikdy nebude ta má), ale přesto tam převažují ty chvíle, na které rád vzpomínám a výchovy rodičů si i přes mnohé chyby velmi vážím.
Pokud se nebudeme vzdělávat, pak budeme dělat všechno, jak jsme to zažili u rodičů. Pokud budeme mít málo času na naše děti, pak je bude vychovávat někdo jiný - ulice, chůva, kamarádi a "kamarádi". Všechno závisí pouze na nás, jak dovedeme ustát tlaky okolí a reklam. Budeme-li zaměstnaní, pak závisíme od našeho zaměstnavatele.
Když máme děti, pak si musíme uvědomit i odpovědnost, která souvisí s jejich výchovou. Nesedět večer s pivem u televize, ale jít na procházky, bavit se, číst dětem na dobrou noc. Zeptejte se dětí, co je pro ně lepší - jít jednou (dvakrát) na dovolenou k moři, ale nevidět se celý rok kvůli zaměstnání, kdy na ně nemáme čas, nebo se spolu pohrát, procházet, atd. a mít o něco menší příjem?
ČLÁNKY DO MAILU