Každoročně se v průběhu houbařského roku při příznivém počasí vyskytne několik období, kdy je množství hub přinesených z lesa tak velké, že tuto kořist nelze v praxi celou zpracovat v čerstvém stavu do polévek, omáček, gulášů nebo smaženic. Obvyklým postupem je v takových případech houby nakrájet a usušit, abychom je mohli při přípravě pokrmů použít později, když už houby nerostou.
Jak se zbavit „žužlavosti“ hub, a přitom nepřijít o jejich chuť
Nejčastějším způsobem je přitom sušit houby nakrájené na plátky. Bohužel zejména dětem, které jsou v současné době jak z domova, tak ze školních jídelen zvyklé spíše na rozmixované polévky či omáčky, ve kterých nic „neplave“, plátky sušených hub v pokrmech vadí a odmítají je jíst. A kromě toho vadí některým dětem, ale i dospělým, samotná houbovitá „žužlavá“ konzistence plátků hub.
Řešení, jak se takovým senzorickým rizikům bránit, a zároveň se nezbavit možnosti houby konzumovat, spočívá v podobě prášku z usušených hub, který lze do příslušných pokrmů přidávat jako koření. Kromě toho, že jsou takové pokrmy obohacené o houbové aroma, přijímají navíc jejich konzumenti prostřednictvím hub celou řadu pro člověka prospěšných látek.
Galerie: Které houby se pletou? Jedlé a jedovaté se podobají
Jak správně houby sušit? Začněte na slunci
Houbové koření lze doma vyrobit prakticky ze všech druhů jedlých hub, i tak je ale vhodné připomenout si několik údajů s potenciálním houbovým kořením spojených. Asi nejdůležitější je skutečnost, že houby obsahují jako prakticky jediné z rostlin (i když houby nejsou už dnes řazeny ani mezi rostliny, ani živočichy) vitamín D, přičemž tento vitamín je symbolem podpory imunity.
Ne každému je přitom známo, že obsah vitamínu D lze v sušených houbách ještě zvýšit, pokud jsou při sušení na dvě až tři hodiny vystaveny působení slunce, a až následně dosušeny v temnu. Dodat lze také, že podle statistických dat v ČR nepřijímá ve stravě dostatečné množství tohoto vitamínu 99 procent populace ve věku od čtyř do devadesáti let.
Houby jsou bohaté na „béčko“ i beta-glukany
Houby jsou také jedním z mála zdrojů takzvaných beta-glukanů, což je skupina látek také významně podporující imunitu, ale působících i třeba jako prevence rizik cukrovky. Zajímavé je také, že beta-glukany obsahují zejména houby, které se v lese příliš nesbírají, jako je hnojník obecný, leskloporka lesklá, penízovka sametonohá, a především hlíva ústřičná. Pravdou ale zůstává, že beta-glukany jsou v menší míře přítomné prakticky ve všech houbách.
A nezapomínejme ani na vitamíny, které jsou součástí hub. Jde především o vitamíny skupiny B (B1, B2, B3 a B7) podporující správné funkce nervového systému.
S jakými houbami zacházet jako se šafránem?
Důvodů pro konzumaci hub, i ve formě houbového koření, je tak celá řada, je však třeba také dbát na vhodné množství. V minulosti se například jako koření využívala i jinak jedovatá houba pestřec obecný (Scleroderma citrinum), a leckdo ji využívá dodnes. Podle odborníků by ale neměly být nikdy použity více než dva plátky například při přípravě polévky. To se ovšem u sušených a rozemletých hub těžko odhaduje.
Okořenit polévku nebo omáčku „peprníkem“ tak, aby to bylo znát, lze doporučit až na konci přípravy příslušného pokrmu
Zájemci o využití hub se také mohou často dočíst, že se nedoporučuje jako houbové koření větší množství usušené a rozemleté houby známé jako hřib (nebo také klouzek) peprný (Chalciporus piperatus), neboť má příliš výraznou chuť. Jenže právě jeho výraznější chuť dodává pokrmu větší atraktivitu, a podle zkušeností autora s ním tak není třeba nijak zvlášť šetřit. Komu by to přesto vadilo, měl by vědět, že výrazná chuť této houby se ztrácí tepelným opracováním.
Okořenit polévku nebo omáčku „peprníkem“ tak, aby to bylo znát, lze proto doporučit až na konci přípravy příslušného pokrmu. Právě hřib peprný má navíc schopnost v sobě na vhodných lokalitách koncentrovat sloučeniny síry, přičemž síra je také prvkem, který je pro lidské tělo nezbytný a mimo jiné se podílí na detoxikaci organismu.
ČLÁNKY DO MAILU