V úterý 23. ledna 2018 tomu bylo právě sto sedmdesát pět let, co byl Jacobovi Christophu Radovi, řediteli rafinerie cukru v Dačicích, vydán patent na kostkový cukr. A to byla velká sláva, do té doby se totiž cukr prodával jen v homolích, což byl pro obchodníky i domácnosti tvar málo praktický. Při prodeji se nepodařilo vždy useknout přesné množství cukru, vznikal odpad v podobě tzv. drobtového cukru. Navíc při manipulaci docházelo k úrazům. A když se roku 1841 při odsekávání kousku cukru z homole zranila i paní Radová, začali v dačické rafinerii přemýšlet, jak obtížné sekání a štípání cukru z homolí odstranit.
Galerie: Jak se vyrábí cukr?
Sama žena ředitele prý navrhla, aby se cukr vyráběl v podobě kostek, které by se mohly dobře počítat i na kusy a dobře se skladovaly. Brzy dostala malou bedničku. Bylo v ní uloženo tři sta padesát bílých a červených kostek cukru. Roku 1843 začali v Dačicích vyrábět kostkový cukr i pro trh. Zdokonalenou formu místního vynálezu používají rafinerie cukru na celém světě dodnes.
Jak se kostka cukru vyrobí?
Již hotový cukr se za pomoci horké páry nahřeje, vtlačí do formy a nechá vysušit. To je celé. „Dříve byl trend mít kostky cukru co největší, dnes naopak co nejmenší,“ vysvětlovala před časem serveru Vitalia.cz průvodkyně Muzea cukrovaru a lihu v Dobrovici. Pokud jste měli rádi cukrové kvádříky, které se daly v ruce lehce přepůlit, už je pod značkou Tereos TTD vidět nemůžete. Šambon, stroj, který je vyráběl, je už od roku 2011 v důchodu. Pamětníci si určitě vzpomenou na „kostky“ cukru ve tvaru karetních symbolů v různých barvách. I to je ale minulost, protože tento cukr byl kvůli přidanému barvivu uznán jako cukrovinka, a tak se zde již nevyrábí.
ČLÁNKY DO MAILU