Domnívám se, že problém byl spíš v těch školních a závodních jídelnách, protože mám v živé paměti jak jsem se někdy v první třídě celé dopoledne těšila, že k obědu bude špenát, a když jsem to ochutnala... no, pak jsem řešila klasický problém, jak se dostat s plným talířem k vyhazovacímu džberu, aniž by mě odchytila družinářka a hnala mě zpět.
Srovnatelný zážitek mám jen s kuřetem, kde jsem čekala to jemné maso ze kterého se loupe křupavá zlatá kůžička, a byla to šedivá kostka (to ta kuřata lisují dohromady a pak krájí? asi) kde byl vidět příčný řez nějakou tlustou kostí. No fuj.
Prý jsem jako malé dítě - to už si vůbec nepamatuji - jedla i tlusté maso, které máma uměla dobře připravit, a dožadovala jsem se že "chci taky to hlaďoučký" jako dospěláci. To mě odnaučila už školka, a doteď mám problém se na něj jenom podívat, když se neokrájí při přípravě, ale až na talíři, tak většinou nakonec nejím maso vůbec.