Od dětství se mi špenát (nejen v podání školních jídelen) upřímně hnusil. Přiznám se, že dodnes nejsem schopen polknout jediné sousto a dělá se mi nevolno jen při pohledu na něj. Většina lidí kolem mě špenát taky nemusela, i když ho s jistým přemáháním pozřeli.
Najednou je v restauracích hromada jídel se špenátem. Zdá se tedy, že se dobře prodává, jinak by ho krčmáři nevařili. Co se změnilo ? Móda ? Chuť špenátu asi ne.
staci najst dobreho kuchara a zabudnut na traumu z detstva a zistite ze spenat je rovnako dobry ako ine varene/dusene zeleniny. ak vam nevadi mixovana mrkva a zeler so smotanou (omacka ku svieckovej), nie je dovod, aby vam vadil mixovany spenat so smotanou.
Mám stejnou zkušenost - nejedla jsem, přímo nesnášela, koprovku i špenát - a teď patří k mým oblíbeným jídlům. Roli asi hraje i to, že v dětství jsme je doma nevařili a znala jsem je jen ze školní jídelny, teď si je uvařím podle sebe.
Domnívám se, že problém byl spíš v těch školních a závodních jídelnách, protože mám v živé paměti jak jsem se někdy v první třídě celé dopoledne těšila, že k obědu bude špenát, a když jsem to ochutnala... no, pak jsem řešila klasický problém, jak se dostat s plným talířem k vyhazovacímu džberu, aniž by mě odchytila družinářka a hnala mě zpět.
Srovnatelný zážitek mám jen s kuřetem, kde jsem čekala to jemné maso ze kterého se loupe křupavá zlatá kůžička, a byla to šedivá kostka (to ta kuřata lisují dohromady a pak krájí? asi) kde byl vidět příčný řez nějakou tlustou kostí. No fuj.
Prý jsem jako malé dítě - to už si vůbec nepamatuji - jedla i tlusté maso, které máma uměla dobře připravit, a dožadovala jsem se že "chci taky to hlaďoučký" jako dospěláci. To mě odnaučila už školka, a doteď mám problém se na něj jenom podívat, když se neokrájí při přípravě, ale až na talíři, tak většinou nakonec nejím maso vůbec.
ČLÁNKY DO MAILU