Po České republice se rozšiřuje druh pavouka, který jako jeden z mála dokáže prokousnout kůži a způsobit tak velmi bolestivé zranění. Média si ho všímají již několik let, především během letních prázdnin.
Zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium) se postupně od devadesátých let minulého století usídlila na jižní Moravě, kde je už celkem běžným druhem, a expandovala i do Čech. Velké kolonie těchto pavouků se soustředí především v Polabí – na Pardubicku, Nymbursku a nejnověji i na Litoměřicku.
Zápřednice jedovatá
Právě na Litoměřicku mají se zápřednicemi největší problémy. Loni v září tento pavouk kousl muže, který dohlížel na dítě na dětském hřišti ve Štětí a sáhl na madlo houpačky, kde zrovna seděla zápřednice. Ve stejném městě letos v srpnu kousla zápřednice ošetřovatelku místního Domu s pečovatelskou službou, když se snažila pavouka vynést v utěrce z kuchyně. Dalšího člověka tento žlutě zbarvený průsvitný pavouk s velkými červeno-černými chelicerami kousl začátkem tohoto měsíce na Miřejovické stráni v Litoměřicích. Všechny případy mají něco společného: pavouk se pokaždé bránil úmyslnému či neúmyslnému napadení.
Bez napadení zápřednice neútočí
„Jakmile někdo toho pavouka chytne do ruky, nebo by ho někde zmáčkl, v sebeobraně ho kousne. Je jedno, jestli to bude samec nebo samice, vždycky to udělá – ale jenom čistě v obraně, když mu jde o život. Když ho necháte lézt volně po ruce, neublíží vám,“ uklidňuje zoolog Jan Dolanský z Východočeského muzea v Pardubicích. Zápřednice jedovatá podle něj patří k druhům pavouků, které se v České republice rozšířily poměrně nedávno. Do devadesátých let minulého století se u nás vyskytovaly vzácně, naopak v jižní Evropě jde odjakživa o častý druh.
Na zámotky zápřednice rozhodně nesahejte
„Je to nápadný pavouk, nejenom svým vzhledem, ale i tím, že dělá nápadné zámotky, kterých si člověk na louce všimne. Je dostatečně velký na to, že dokáže člověku prokousnout kůži, což mnoho pavouků neumí. Jeho jed způsobuje okamžitou bolest. Jde o takové prudké žahnutí, podobně jako když bodne včela,“ líčí Dolanský. Zápřednice jedovatá má ráda neudržované louky s vysokou trávou, zvlášť pokud na nich roste třtina křovištní. „To je tráva s latami květů, na kterých si zápřednice nejraději dělají svoje zámotky,“ vysvětluje zoolog.
Právě nezvyklé zámotky, do nichž samice zápřednic jedovatých kladou vajíčka a hlídají je, dokud se z nich nevylíhnou mláďata, vábí pozornost lidí. Stačí, aby se zvědavý člověk pokusil zámotek roztrhnout, a samice ho napadne svými chelicerami. „Brání vajíčka. Samice žije jenom jednu sezónu, klade jednu jedinou snůšku vajíček, kterých bývá přes padesát, takže jí jde vlastně o všechno. Ztráta snůšky by pro ni znamenala, že žila nadarmo, tak ji brání všemi dostupnými prostředky. Tomu se nelze divit,“ hájí zápřednici Jan Dolanský.
Bojíte se pavouků?
Čtěte téma: Hlubinná abreaktivní psychoterapie: Vzpomenete si?
Bojíte se pavouků nebo třeba tmy? Podle zastánců hlubinné abreaktivní psychoterapie může být příčinou zážitek z doby, kdy jste ještě nemluvili. Tato metoda nás má vracet do minulosti a skrze znovuprožití vzpomínky řešit současnost.
Pavouk se může dostat i do domu, ale spíš náhodně
Sám od sebe tento druh pavouka na člověka neútočí. V místech, kde se vyskytuje často, by ale lidé měli vědět, jak zápřednice vypadá, a dávat si pozor, kam sahají. Přes den se ale tito pavouci moc nepohybují mimo svůj biotop. Naopak v noci podnikají mnohdy dlouhé výpravy za kořistí. Na rozdíl od jiných pavouků si totiž nestaví sítě a hmyz loví tak, že pobíhají v noci po louce. „Při těchto výletech se samozřejmě může stát, že zabloudí do blízkého domu. Třeba samcům, kteří podnikají delší trasy, když hledají samice. Není to ale úmyslné, v bytech pro ně nejsou vhodné podmínky. Potřebují vlhčí prostředí, louku, na které je ráno rosa, v prostředí bytu by dlouho nepřežili,“ uklidňuje Jan Dolanský.
Existují však další druhy zápřednic, které si naopak zvykly žít v symbióze s člověkem. V posledních letech se podobně jako zápřednice jedovatá rozmohla zápřednice Mildeova (Cheiracanthium mildei), která žije na omítkách domů a v různých škvírách ve stěnách. Na rozdíl od své medializovanější příbuzné je menší a její kousnutí není tak citelné. „Způsobuje mnohem menší boláky. Všechny ostatní druhy zápřednic jsou malé, takže když se kousnutí „povede“, je to opravdu náhoda. Musí to být na citlivějším místě, kde má člověk tenčí kůži. Skoro by se musel nechat kousnout záměrně, aby se to povedlo,“ směje se Dolanský.
Čtěte téma: Vosy jsou prý jedovatější. Není to nesmysl?
Kousnutí je rarita, ale zato nepříjemná
Co vlastně hrozí člověku, kterého kousne zápřednice jedovatá? Po okamžité bolesti většinou napadené místo znecitliví a oteče. Někdy se stane, že bez citu zůstane celá končetina. Stav může trvat až 24 hodin. Jak by ovšem na kousnutí zápřednice reagoval alergik nebo malé dítě, není jasné. V médiích se sice objevují varovné hlasy, že v takovém případě by mohlo jít i o život, Jan Dolanský je ale nepřeceňuje. „Kousnutí pavouka je samo o sobě raritní záležitost. Vosa nebo včela bodne každého z nás co chvíli, zatímco kousnutí pavoukem bývá vzácné. Je vůbec problém sehnat seriózně popsané případy takového kousnutí,“ konstatuje.
A protože opravdu detailně popsaných případů je minimum, není podle Dolanského možné ani vyvozovat nějaké závěry pro alergiky. „Občas se podaří sumarizovat třeba pět nebo šest kousnutí, a z toho se dost špatně dělají nějaké závěry. Lidé se mě vyptávají, co se stane, když zápřednice kousne alergika nebo malé dítě. Kdyby bylo známo šest nebo sedm bodnutí včelou, taky by se mohlo zdát, že se po něm nikdy nikomu nic nestane,“ říká. První pomoc po kousnutí by ale měla být stejná jako u bodnutí vosou nebo sršněm: klid, přísun tekutin, postižené místo chladit a případně přivolat pomoc nebo převést napadeného na pohotovost.
Katalog nemocí: Alergie na hmyzí jed
Ještě jedovatější jsou vzácní stepníci
Zápřednice ale nejsou nejjedovatějším druhem pavouka, který se u nás vyskytuje. Tím jsou stepníci (pavouci z rodu Eresus), nápadně zbarvení velcí pavouci, kteří žijí v norách na holých místech. „Vyskytují se u nás téměř výhradně v rezervacích stepního charakteru. Jsou poměrně vzácní, a člověka můžou kousnout jedině v případě, když je úmyslně vyhrabe ze země a bude je chytat do ruky,“ popisuje Dolanský. Pak to ale „stojí za to“. „Jed mají účinnější než zápřednice. Nezpůsobuje jenom lokální bolest a opuchnutí rány, ale člověku je po jejich kousnutí celkově špatně. Na lidský organismus má daleko větší účinnost,“ vysvětluje zoolog.
Stepník moravský
Pokud se ale budete jenom procházet po místech, kde žijí stepníci, nic vám nehrozí. Mnohem větší riziko je spíš na loukách, kde se vyskytují zápřednice. Ovšem jedovatí jsou podle Dolanského v podstatě všichni z asi 850 druhů pavouků u nás. Většina však má tak malé chelicery, že jimi neproniknou přes lidskou kůži a nemohou do rány vypustit jed. „Případy, kdy je pavouk opravdu schopen pořádného kousnutí a vstříknutí jedu, se omezují opravdu jen na větší druhy. Pavouky, kteří dorůstají přes centimetr délky, a těch je u nás tak do třicítky druhů,“ konstatuje Dolanský.
Bát se nemusíme například obrovitých křižáků, kteří si v létě pletou sítě na mostech a sloupech veřejného osvětlení. „Dokonce podle toho dostali název křižáci mostní, protože žijí na mostních konstrukcích, výhradně u vody. Tento druh je hojný po celém našem území,“ říká Jan Dolanský. Obávaná černá vdova (pavouk rodu Latrodectus) se u nás nevyskytuje, navíc se pod tímto názvem skrývá víc druhů jedovatých pavouků. „Část žije v jižní Evropě, další v Austrálii či Americe. Ty evropské jsou ještě mírnější, nově ale byly zavlečeny i do Belgie, kde jim zřejmě svědčí mírné podnebí,“ míní Dolanský. „U nás se ale černé vdovy nevyskytují.“
Z našich druhů pavouků, kteří dokáží člověku ublížit, má k tomu nejlepší předpoklady právě zápřednice jedovatá, a to od začátku července do konce září až začátku října. Mláďata se v přírodě objevují sice už v květnu, to jsou ale ještě malá (do pěti až šesti milimetrů). „Už na začátku července dorůstají plné velikosti, která je mezi 12 až 15 milimetry. V té větší velikosti už jsou dostatečně velcí, aby dokázali člověku prokousnout kůži,“ líčí Jan Dolanský. Právě v červenci probíhají námluvy a páření, po kterém samice jako většina druhů pavouků samce zabije, vystaví si zámotek a v průběhu července do něj naklade vajíčka.
Riziko trvá až do začátku října
„Někdy, jako letos, to je posunuté a samice kladou vajíčka až v srpnu. Samice potom v tom zámotku hlídají vajíčka až do vylíhnutí mláďat, a když ho mláďata opustí, samice v něm zemřou. Ještě v září nebo začátkem října lze najít zámotky se samicemi, které v nich dožívají, postupně chřadnou a umírají,“ popisuje Jan Dolanský. Pavouci sice už nejsou tak agresivní, docházejí jim síly, ale pokud by je někdo vzal do ruky, byli by ještě schopni zaútočit. Platí tedy jediné: zámotky zápřednic jenom sledovat a rozhodně se nepokoušet dostat dovnitř. Nebezpečí hrozí jen při záměrném roztržení zámotku a „pošťuchování“ zápřednice.
Zajímá vás, co se děje s malými pavouky, kteří opustí zámotek a nechají v něm starou pavoučici? Podle Jana Dolanského se rozptýlí po okolí a schovají se do drobných skulin a škvír, kde přečkají zimu.Na jaře mláďata vylezou se skrýše a celý cyklus se opakuje. Zajímavé je, že zápřednice nemá snad žádného přímého nepřítele z řad predátorů, který by napadal dospělé zápřednice v jejich zámotcích, a tak hlavním nebezpečím jsou pro ni nejspíše specializovaní hmyzí paraziti, kteří kladou vajíčka do jejich zámotků nebo jejich larvy žijí uvnitř pavouka, dokud ho nezabijí.
ČLÁNKY DO MAILU