Prolamování kloubů, až to zakřupe, je nepochybně věc zvyku. Někdo si ho nemůže odpustit minimálně jednou denně, někdo méně často, jinému zase onen pověstný zvuk vadí natolik, že vedle sebe „prokřupávače“ nemůže vystát. Zajímalo nás, v čem tkví ono kouzlo. Přináší loupnutí v kloubech snad úlevu? Co způsobuje známý zvuk? Může křupání i škodit?
Prolamování kloubů vytváří podtlak v kloubní kapalině
Když prolamujeme sepnuté ruce nebo vytahujeme jednotlivé prsty (najdeme i výtečníky, kteří si prolamují klouby krční páteře), uslyšíme najednou známé lupnutí. Dle prof. Františka Vyskočila z katedry fyziologie PřF UK za to může podtlak a následné působení hydrostatického tlaku. To zní vědecky na poměrně nevinný zlozvyk.
Kloub je obklopen tzv. synoviální tekutinou, neboli také „kloubním mazem“. Jedná se o vazkou kapalinu uvnitř kloubního pouzdra, která v kloubu působí, laicky řečeno, jako mazadlo. Snižuje zejména tření kloubních ploch. Když klouby vytahujeme nebo je výrazně ohýbáme, napínáme kloubní pouzdro, to zvětšuje svůj objem, a v kapalině se logicky vytváří podtlak. Plyny rozpuštěné v synoviální kapalině se stávají méně rozpustné, spojí se a utvoří bublinku. Ta poté „kolabuje působením atmosférického tlaku za vzniku rázové vlny – a to je ono lupnutí,“ vysvětluje prof. Vyskočil nepříjemný zvuk. Trvá dalších pětadvacet až třicet minut, než se plyny v synoviální kapalině opět rozptýlí, proto si s klouby „nekřupnete“ dvakrát za sebou, ale až po uplynutí tohoto času.
František Vyskočil objasňuje i možný důvod, proč mezi sebou máme nadšené „prokřupovače“. Ačkoliv se to odpůrcům tohoto zvyku nemusí zdát pravdivé, opravdu přináší chvilkové uvolnění. „Po natažení a lupnutí se na chvíli oddálí kloubní plochy až o pár milimetrů a zvýší se rozsah pohybu hlavně u drobných kloubů ruky a prstů. První pocit po lupnutí je z toho důvodu velmi příjemný. Přetrvává i pár minut po kavitaci, kdy se jinak dostatečně pevné kloubní pouzdro a šlachy poněkud uvolní.“ To je také důvod, proč vás chiropraktici po manipulaci s klouby nechají půl hodiny v klidu odpočívat.
Mýtus: Prolamování prstů vede k artritidě
Možná vám rodiče během vašeho dětství nejednou hrozili, že když si budete pořád křupat prsty, bude vás to bolet, budete mít artritidu jako dědeček apod. Jedná se totiž o poměrně zažitý mýtus. Všeho moc škodí, takže i příliš časté prokřupávání kloubů není zdravé, artritidu však nezpůsobuje, což bylo dokázáno mnohými vědeckými studiemi.
Asi nejbizarnější je výzkum Donalda L. Ungera, který za své pozorování získal v roce 2009 dokonce Ig Nobelovu cenu v oblasti medicíny (Ig Nobelovy ceny se udělují za projekty, které vás nejprve rozesmějí, a až poté donutí přemýšlet). Donald Unger svému výzkumu podřídil doslova celý život. Přes šedesát let si každý den prolamoval klouby své levé ruky, na pravé ruce tak přitom nikdy záměrně neučinil. „Dívám se na své prsty a nepozoruji ani nejmenší známku artritidy,“ řekl v roce 2009 Unger a dodal, že k vědeckému výsledku by bylo samozřejmě nutné provést šetření na větší skupině.
K tomu, že prolamování kloubů nemá vliv na vznik artritidy, došli i odborníci z Mount Carmel Mercy Hospital v Detroitu. Při zkoumání tří set pacientů nepozorovali žádný velký rozdíl mezi těmi, co své klouby prokřupávali, a těmi, kteří ne. Nicméně potvrdili, že tento zlozvyk může vést k oslabení síly stisku ruky.
Není křupání jako křupání – nemusí se jednat vždy o nevinný zvuk
Prof. Vyskočil ale varuje před křupání kloubů, které má jiné příčiny. „Někdy je praskání v kloubech u dětí projevem vývoje kostí a kloubů a přejde samo, některé změny na kloubech se zvukovými projevy jsou vrozené a dají se řešit zpevněním svalového pouzdra, cvičením a rehabilitací. V kolenou je někdy slyšet loupavý zvuk u menisků, jsou-li trochu zdeformované. Také postupující artrózy u starších osob, přetěžované klouby a stav po úrazu se mohou hlásit kromě bolestivosti, otoků a deformací i křupáním a lupáním,“ uvedl pro Lidové noviny.
Použité zdroje: rubrika Zeptejte se vědců, Lidové noviny, 6. 2. 2013
ČLÁNKY DO MAILU