Kraniosakrální terapie je podle skeptiků nesmysl

Pojem „kraniosakrální“ zní vznešeně a tajemně, jako by evokoval nějaký starověký náboženský obřad. Ve skutečnosti se vztahuje k poměrně moderní terapii, jejíž přívrženci jsou přesvědčeni, že se může stát lékem na celou řadu neurologických dysfunkcí.

Kraniosakrální terapie (CST) je varianta osteopatie, tedy systému, který se snaží léčit mechanické poruchy kosterní soustavy. CST je manipulativní technika pro identifikaci a nápravu nepravidelného pohybu lebeční kosti.

Autor: Isifa.cz

Dr. John E. Upledger objevil, že mezi lebkou (cranium) a pánví (os sacrum) pulsuje v páteřním kanálu energie ve formě mozkomíšní tekutiny. K zablokování volného průtoku moku může dojít v oblasti mozku i míchy. Cílem terapie je zharmonizovat tuto pulzující energii, a tím dosáhnout rovnováhy a stimulovat sebeléčebné schopnosti organismu.

Léčitel ve stavu hlubokého uvolnění, při kterém se naladí na vlastní rytmus, přiloží ruku na místo blokády a jemným dotykem o síle „pěti gramů“ vlévá do pacientova těla energii. Jedná se o bezbolestné, jemné, neinvazní ošetření, které je údajně vhodné k léčbě širokého spektra zdravotních obtíží souvisejících s neurologickou dysfunkcí, jako je hyperaktivita, retardace a dyslexie u školních dětí, ale i alergie, zubní onemocnění nebo šilhavost.

Chirurg Upledger jako jeden z prvních západních lékařů rozpoznal souvislost mezi spontánním vyléčením tzv. beznadějných případů a pochopením nemoci jako procesu učení. CST vychází z předpokladu, že fyzickému symptomu nemoci předchází déletrvající nesoulad na jemnohmotné úrovni.

Metoda se v současné době vyučuje v Sutherland-Institutu na Floridě, v Evropě ji šíří řada léčitelů.

Námitky skeptiků

Hlavní medicínský směr kritizuje kraniosakrální terapii zvláště proto, že je postavena na teoriích, které zpochybňují řadu předpokladů klasické anatomie. Dr. Stephen Barrett tvrdí: „Teorie, která stojí za kraniosakrální terapií, je mylná, protože lebeční kosti během dětství srůstají a mozkomíšní tekutina nemá rozpoznatelný rytmus.“ První námitka však není přijímána bezezbytku. V některých oblastech Evropy se učí, že lebeční kosti opravdu mají potenciál k pohybu.

Další zpochybňované předpoklady, z nichž CST vychází:

• Lidský mozek provádí rytmické pohyby rychlostí 10 –14 cyklů za minutu, které neodpovídají rytmu dýchání ani srdečního tepu
• Slabé lebeční pulzování lze rozpoznat konečky prstů
• Nemoci lze rozpoznat odhalením odchylek od tohoto rytmu
• Bolest (zvláště u čelisti) a mnoho dalších obtíží lze odstranit tlakem na lebeční kosti

Kraniosakrální terapie s dětmi

Jednou z nejvíce oceňovaných předností kraniosakrální terapie je schopnost rychlé nápravy některých dětských potíží, z nichž některé jsou důsledkem stlačení během porodu, které může vychýlit relativně měkké kosti hlavičky novorozence z optimální pozice. Rodiče bývají často příjemně překvapeni zlepšením, které přinášejí kraniosakrální sezení.

Všichni kraniosakrální terapeuti pracují se symptomy, které se vztahují k porodu, někteří se na ně specializují.

Paní Lydie (nepřála si zveřejnit celé jméno) navštěvuje kraniosakrální sezení se svým synem v jednom ostravském centru. Radim trpí vážnou poruchou řeči, dysfázií, což je (zjednodušeně řečeno) komplikovaná porucha, kdy je narušeno centrum řeči v mozku a dítě nedokáže ani přes intenzivní logopedickou péči reprodukovat hlásky. Výsledkem je, že dítě velmi obtížně vyslovuje jednotlivé hlásky, nedokáže natrénovanou hlásku použít v běžné komunikaci.

Autor: Isifa.cz

Tato porucha jde obvykle ruku v ruce i s ADHD syndromem, poruchami vizuomotorické koordinace (ruka nedokáže nakreslit, co oko vidí). „Asi každý si umí představit, jak obtížné je pro takové dítě zvládnout nároky školy a vůbec se začlenit mezi vrstevníky,“ říká Lydie a popisuje, jak přišli na myšlenku, že by jejich dítěti mohla pomoci právě CST. „Máme výbornou logopedku, ale cítili jsme, že Radimek vlastně neslyší, co mu říkáme.“

Podrobné vyšetření sluchu neukázalo žádný problém, neurologické vyšetření také ne. Doporučení všech odborníků bylo dvojího druhu: krčení ramen a poznámka, že „logopedická péče může velmi pomoci“. „Představte si situaci, že několik let denně trénujete jednoduchou hlásku "h“, syn má sedm let a dosud ji nedokáže v běžné řeči použít. Logicky jsme tedy hledali alternativy, které by mu mohly pomoci. Připadalo nám, jako by jednotlivé části synova těla a především mozku prostě nechtěly spolu komunikovat, jako by jejich kanály byly zablokované." 

Malé zázraky

Zkusili tedy cestu regresní terapie v podobě kineziologie a kraniosakrální terapie. Mají za sebou zhruba dvanáct sezení CST a budou pokračovat dál. „Upřímně -  synova řeč se zatím nijak zřetelně nezlepšila, ale nyní je schopen soustředěně pracovat a začíná si uvědomovat, kdy danou hlásku vyslovil špatně a kdy dobře. To po čtyřech letech denní logopedické péče s minimálním efektem považuji za malý zázrak,“ říká matka.

A především, Radimovi je terapie příjemná, na tetu Janu se vždy těší a samotnou terapii si vychutnává. Uvědomuje si své tělo a začíná s ním umět pracovat. Přestože v pedagogicko-psychologické poradně předpovídali ve škole velmi vážné problémy, tak běžnou základní školu zvládá bez problémů. 

„Je to nesmírně příjemná terapie, kdy dítě nebo dospělý leží na lehátku a
terapeut jim velmi jemně masíruje hlavu a pak nohy. Po terapii je syn vždy
velmi uvolněný a šťastný. Energie v těle koluje volně a přirozeně,“ popisuje Lydie průběh terapeutického sezení a dodává: „Naše terapeutka má velmi dobré zkušenosti i s autistickými dětmi. Vyprávěla, jak se nedávno autistická holčička, která dosud v devíti letech nemluvila, najednou rozmluvila. Nyní hovoří ve větách a zřetelně. Neuvěřitelné.“

Je ale třeba mít na paměti, že kraniosakrální terapie má doplnit, nikoliv nahradit, vztah, který máte se svým lékařem. V případě podezření na zdravotní problém navštivte svého lékaře.