Mezi ně patří například pětiletý Nathan a jeho maminka Jana z jižních Čech – oba již od dětství spí v průměru čtyři hodiny denně. Taková časová úspora se sice může zdát praktická, má to ale svá rizika. „Už od dětství spím zhruba jen čtyři hodiny denně a bohatě mi to stačí, jsem čilá. Pamatuji si ovšem jako malá, jaká to bývala otrava. Ve všední dny nás s bráchou nahnali do postele už brzo po deváté večer. Jenže zatímco bratr prospal devět hodin, já se probudila uprostřed noci a musela jsem čekat až do rána, kdy budu moct jít do školy. Hrozně jsem se nudila,“ vzpomíná pro server Vitalia.cz paní Jana s tím, že krátký spánek podědil i její syn. Ten je ovšem jedináček, pokud v noci nespí, nemusí tak ležet potichu v posteli, ale může si jít třeba malovat.
„Nathan nespal už jako miminko, ovšem to není zase tak neobvyklé. Na rozdíl od ostatních dětí mu to ale vydrželo do pěti let a myslím, že to bude trvat i do dospělosti. Řekla bych, že je po mně. Trpí navíc i náměsíčností, i já jsem s tím měla potíže, když jsem byla malá. Některé noci tak nenaspí skoro nic. Podobně to měla také naše prababička,“ popisuje Jana.
Jana: Doma mě nesnášeli, všechny jsem budila
Ostatní členové rodiny, včetně jejích rodičů, potřebují ovšem odpočívat standardních osm hodin. To může být v rámci domácnosti docela potíž. „Díky bohu, že spíme oba se synem málo. Kdyby ho měl někdo, kdo potřebuje devět hodin spánku, nevím, jak by se to řešilo. To by ti rodiče asi padli. I u nás doma mě všichni nesnášeli, když jsem je brzo budila. Když k nám přijede návštěva, také někdy trpí. Snažím se je sice nechat vyspat, občas k nim ale vběhne brzy ráno synek,“ usmívá se Jana.
Jana na starším snímku s malým Nathanem – oběma vždy stačily v průměru čtyři hodiny spánku denně
Přestože jí stačí jen několik hodin spánku denně, neznamená to, že by na ni nikdy nešla odpolední dřímota jako na nás ostatní. I ta ale probíhá u krátkospáčů, jak zní odborný termín, trochu odlišně než u zbytku populace. „Pamatuji si to jako malá u mojí prababičky. Seděla na židli v kuchyni, trochu se jí klížily oči, pak si tak na tři minuty schrupla a hned se zase probrala. A byla absolutně čilá, říkala, že si dala šlofíček a už to je dobré,“ vzpomíná žena a dodává, že ona i syn to mají podobně. Stačí tři či čtyři minuty odpolední siesty a dobijí si baterky.
Víc času i vyšší riziko nemocí
Sama považuje krátký spánek za velice praktický, má totiž mnohem víc času na povinnosti i koníčky než běžný člověk. Tomu odpovídá také fakt, že je mezi krátkospáči celá řada úspěšných jedinců. Patří k nim prý například tuzemský premiér Andrej Babiš, americký prezident Donald Trump nebo německá kancléřka Angela Merkel. Krátkospáči přitom tvoří podle odhadů jen jedno procento populace. Ale pozor, rozhodně nelze zaměňovat jedince, kteří spí kvůli vytížení nebo stresu jen pár hodin denně, s těmi, kteří to mají dané od přírody.
„Je třeba rozlišovat krátkospáče od chronických spánkových deprivantů. U krátkospáčů se nejedná o poruchy spánku, ale jakousi varietu normy, kdy dotyčný potřebuje ke spánku méně než šest hodin denně. Existuje řada klinických studií, jež tuto varietu spojují s častými komorbiditami, především metabolickými a kardiovaskulárními. Podobně jako u chronických spánkových deprivantů,“ upozorňuje lékař Pavel Dohnal, který je mimo jiné odborným garantem Centra pro poruchy spánku českobudějovické nemocnice.
I když se tedy sami krátkospáči cítí odpočatí, mohou mít vyšší riziko výskytu řady nemocí. Hrozí jim častěji onemocnění srdce a cév, rakovina, demence, metabolické problémy a mívají horší imunitní systém.
Dnes pětiletý Nathan patří zhruba k jednomu procentu populace, kterým se říká krátkospáči
Zajímavé na tom je, že se tyto spánkové dispozice mohou i dědit. Což je také vidět na příkladu paní Jany a jejího syna Nathana. „Jedná se o vrozenou dispozici, byla u toho opakovaně vysledována dědičná souvislost. To však není ortodoxní, pravděpodobně je k tomu potřebný souběh několika genetických vlivů. Navíc gen je pouze vrozená dispozice, ke svému projevu však musí nalézt v dané situaci své uplatnění,“ popisuje Pavel Dohnal, který rovněž působí jako primář 2. oddělení následné péče.
Záhadná genetická mutace
O spánku víme z odborného hlediska stále velmi málo, krátkospáči tak představují pro vědce přitažlivé téma. Není tedy divu, že jsou předmětem řady studií, poslední z nich přitom přišla s fascinujícím objevem. Podle ní může být příčinou všeho vzácná mutace genu ADRB1. Tu nalezli experti u více jak padesáti rodin a má zřejmě přímý vliv na to, že daní jedinci spí v průměru o dvě hodiny méně než zbytek populace. Tím to ale nekončí – zatímco běžně má nedostatek spánku na organismus negativní účinky, jak jsme uvedli i výše, nositelé této mutace mohou žít dokonce déle a kvalitněji než ostatní lidé. Mívají víc energie, lepší náladu a k tomu všemu i nižší práh bolesti. Proč tomu tak je, zůstává nicméně stále velkou neznámou.
To ovšem nutně neznamená, že mají všichni krátkospáči tuto mutaci, v minulosti odhalily studie i další geny, které spánek výrazně ovlivňují. I tak jde ale pro nespavce, jako jsou Jana nebo Nathan, o optimistické zprávy.
ČLÁNKY DO MAILU