Za její prací stojí desítky hodin v laboratoři a stovky až tisíce zmařených variant různých výrobků, než se dospěje k něčemu, co dobře pečuje o naši pleť. Lenka Průšová mi mimo jiné vysvětlila, že kosmetika nemůže léčit, jak někdo deklaruje, že atopikovi může přírodní bio olej třeba i ublížit oproti obávanému silikonu a proč být opatrný u výrobků, které propagují známé tváře.
Jak poznám kvalitní sprchový gel, tělové mléko nebo krém na obličej?
Z pouhého pohledu na obal to nepoznáte. I když se podíváte na jeho složení a rozuměla byste mu, tak nevidíte, v jakých koncentracích tu která látka je. Musíte to vyzkoušet a sledovat účinek. Myslet si, že jen kvůli nějaké složce bude přípravek kvalitní, je nesmysl. Třeba módní kyselina hyaluronová.
Ano, to je prý zázrak?
Je velmi populární. Když si tedy koupíte dva různé přípravky s obsahem kyseliny hyaluronové, bude napsaná ve složení u obou. K tomu tam bude voda a další látky. Jenže v jednom séru může být deset procent kyseliny hyaluronové a v druhém třeba jen půl procenta. A k tomu nezáleží jen na koncentraci, ale i kompozici jako celku. Ta má vliv na proces, jak se cenné látky vstřebají do pokožky. To všechno tvoří komplexní celek. Už jsem viděla tolik výrobků, které měly složení jako pohádku… a vyhodila bych je z okna.
To jste mi zatím moc nepomohla s výběrem. Musí to tedy být pokus-omyl?
Nezbývá než vyzkoušet a dívat se, co to s kůží dělá. Když vidíte, že něco funguje, tak se dá zřejmě dedukovat, že jiné výrobky stejné značky budou také kvalitní. Není značka, která by měla jednu věc super top a druhou super šmejd. Nebo aspoň já takové neznám.
Galerie: Jak se vyvíjejí nové kosmetické přípravky
Mohu se orientovat podle ceny? Bude vždycky lepší tělové mléko za pět set než to za šedesát korun?
Kvalitní vývoj určitě něco stojí. Když vám navrhne šaty Blanka Matragi, vždycky budou dražší než ty od švadleny z malého města. Budou z jiného materiálu a taky budou jinak vypadat. I dobrý materiál něco stojí, já třeba nakupuji kmenové buňky za 1490 eur za kilo. Takže je jasné, že kvalitní krém nebude stát šedesát korun. Na druhou stranu, když vidím značky, které prodávají zázraky za deset tisíc, tak to už je „haute couture“. Kupujete marketing, a hlavně exkluzivitu.
Takže krém za tisíce nebude zázračně fungovat?
Kdyby mi někdo řekl: „Udělej nejlepší možnou formulaci za 60, 600 nebo 6000 korun,“ tak s klidem tvrdím, že rozdíl v kvalitě mezi 60 a 600 Kč bude desetkrát takový. Ale rozdíl mezi 600 a 6000 rozhodně nebude desetkrát lepší krém. Posun, co se kvality týče, by už byl výrazně menší. Za pět stovek již seženete skvělý přípravek. A také jsem viděla i „nicku“ za dva tisíce.
Má nějaký vliv na kvalitu třeba místo prodeje? Bude lepší péče z lékárny než z drogerie?
Legislativní parametry pro kosmetiku, která se prodává v lékárně, jsou naprosto stejné jako na přípravky v drogeriích. Ale je pravda, že v lékárně se spíš objevuje trochu speciální segment – přípravky neparfémované, pro citlivé jedince, pro kůži se sklonem k zarudnutí, atopiky. To může být určité vodítko ke kvalitě. V lékárně se také spíš prodává něco funkčního, s nějakou speciální vlastností. A samozřejmě tu bývají osvědčené brandy, které investují do vývoje velké peníze, takže většinou tu kvalitu dostanete.
Říkáte většinou? Ani v lékárně to tak být nemusí?
Konkrétně v mé oblasti, a to je konopná kosmetika, jsem bohužel už i v lékárně viděla zcela průměrné věci. Například avizují dvanáct procent obsahu konopí. Ve skutečnosti ale jde o konopný olej, a to v podstatě „jen“ olej, a svými účinky se příliš neliší od makadamu, arganu či jiných olejů. Žádný super nabouchaný funkční extrakt.
Často se také usmívám, když si misska, modelka či blogerka „vyvine“ svou vlastní řadu, o kosmetiku ve skutečnosti zájem nemá a celý marketing je postaven výhradně na retušovaných fotkách z photoshopu. Neumí popsat účinek, složení, vlastně vůbec nic, ale po hlavě propagují svůj brand jako boží zázrak. Poměr cena/výkon tu bývá strašlivý. A velmi často se jedná o jednorázové záležitosti, které nejsou vyráběny opakovaně. Na druhou stranu, opět nelze všechny házet do jednoho pytle. Osobně znám jednu známou tvář, která s touto myšlenkou také koketuje a bere to velmi, velmi odpovědně. To je ale jediná výjimka za celou moji pracovní zkušenost.
Trendem doby je také formulka „stoprocentně přírodní“ a „léčivý“. Co vy na to?
Termín „léčebná“ nebo „zdravotnická“ kosmetika je dokonce zakázaný! A kdo ho používá, vědomě porušuje právní předpisy. Kosmetika neléčí. Léčí léčivé přípravky, další kategorií někde mezi jsou zdravotnické prostředky. Kosmetika však může udržovat pleť v dobrém stavu, parfemovat, čistit, měnit vzhled, chránit nebo upravovat tělesné pachy. Nic víc. Dobře je to vidět třeba u atopiků. Dermatolog jim poskytne léky, například mast s obsahem kortikoidu. Když se kůže zaléčí, může ji pak kvalitní kosmetika udržovat vláčnou, bez pocitu pnutí nebo svědění. Kosmetika může ochránit od nadměrného škrábání, zmírnit projevy zarudnutí. Ale neléčí.
A co ta stoprocentní příroda, kterou stále více lidí hledá? Zdá se mi, že výrazy jako „silikony“, „parabeny“ nebo „ropa“ jsou pro stále více lidí něco jako sprostá slova. A přitom je zrovna třeba kvalitní přípravky pro atopiky z lékárny obsahují.
Víte, už jen z logiky zdravého rozumu to vidím takhle: top značky světových výrobců dávají do vývoje spoustu peněz a pochybuji o tom, že by pro ně pracoval špatný chemik, který vyrobí něco zdraví škodlivého. Když dají do něčeho specifický typ silikonu, tak proto, že žádná látka neudělá takovou ochrannou bariéru na kůži, kterou atopik potřebuje. Lépe mu udělá silikon než přírodní bio olej, který ho může dráždit. A myslet si, že půjdu na trh, odsud si odnesu doma míchanou přírodní mastičku a bude to ta nejlepší, je zcestné. I když je míchaná za svitu měsíce s láskou a skleněnou tyčinkou, omytou ve studánce. To může být naopak rizikové.
Kde se tedy obecně bere obava z chemie?
A kde se vzal nesmysl o obsahu železa ve špenátu? Je to neznalost. Jsou to také módní vlny. Zpočátku byly silikony nadšeně vítané, mají skvělé vlastnosti do krémů i make-upu, zajistí roztíratelnost a jiné senzorické parametry. A teď tu máme až eko-bio-terorismus. Návrat k přírodě je skvělá věc, ale ne všechno, co je přírodní, je jediné správné a bezmezně dobré. Když vezmu syntetickou věc, která zvedne užitnou hodnotu přípravku o mnoho procent, a dám jí tam třeba jen malé množství, tak je to přece udržitelnější postup. Ale není to oněch sto procent přírody.
Můžete uvést nějaký příklad?
Připravovala jsem šampon, stoprocentně přírodní. Málo pěnil, špatně se po jeho použití rozčesávaly vlasy. Měl nízkou viskozitu, takže ho bylo potřeba hrozně moc, protože hodně tekl. Rychle se spotřeboval. Reakce byly: „Nakonec si s ním ty vlasy nějak umyji.“ Přidala jsem do něj kolem dvou procent syntetické látky – najednou držel viskozitu a na umytí ho stačilo málo. Vlasy se navíc rozčesaly perfektně. Rozumně uvažující člověk pak musí uznat, že je přece mnohem ekologičtější spotřebovat desetkrát méně surovin, energie a obalů na jeho výrobu, než mít stoprocentně natural produkt a plácat ho na sebe litry. To je přece efektivnější cesta, takhle by se podle mě mělo přemýšlet.
Váš šampon ale není stoprocentně přírodní, což je dnešní mantra mnoha lidí..
Sto procent přírody nás ale skutečně nespasí. Mohu mít třeba látku z australského pralesa. Vypěstuje se tam, vyextrahuje, naloží do letadla, přeletí celou zeměkouli, tady se dále zpracuje, aby odpovídala evropské legislativě a formulátor kosmetiky z ní něco stoprocentně přírodního vyrobí. A já se ptám: co je víc eko? Vzít něco, co se vyrobilo v sousedním Německu z poloviny synteticky, nebo něco, co letělo přes půl světa?
Mohou nám stoprocentně přírodní výrobky i ublížit?
Samozřejmě. Hlavně na ty zmiňované domácí krémy bych byla opravdu opatrná. Doma vyrobený krém koupený na webu či trhu bez jakéhokoliv procesu registrace je navíc nelegální. Myslet si, že si v garáži či kuchyni umíchám to nejlepší oproti produktům od odborníků, je naivní. Jako kdybych se já postavila vedle Jiřího Štifta, že uvařím lepší kung pao. I když oba budeme mít zcela stejné suroviny a vybavení, nestane se to. On má mimo vzdělání v oboru i třicet let praxe. Proč si lidé myslí, že je to u kosmetiky jinak? Nechápu… Samozřejmě, že existují přírodní produkty, které jsou dobré, třeba masti na rty, tělové oleje. Ale na to nemusím být chemik a formulátor kosmetiky, abych slila dohromady dva oleje. Ty kůži zvláční, ale to je všechno. U účinných látek jde také o vstřebatelnost. Syntetika je často nutná, aby byl efekt maximální.
Strach z ní je často kvůli tomu, že se chemické látky dostanou do krve, toho se bojí třeba matky malých dětí…
Naše kůže se skládá ze tří hlavních vrstev – epidermis, dermis a tuková tkáň. Když vyvíjím krém, chci, aby se účinné aktivní látky dostaly na rozhraní mezi epidermis a dermis – tzv. bazální vrstvu. Pokud jich tam doputuje asi tak třicet procent, tak bouchám šampaňské! Kdyby bylo všechno tak snadně prostupující, ženy by si nenechaly za cenu pekelné bolesti píchat kyselinu hyaluronovou do rtů.
Jak se vůbec vyvíjí kosmetika?
Vzdělání v oboru je podmínka nutná, nikoliv postačující. Jsou to desítky hodin odstátých v laboratoři a stovky až tisíce zmařených variant čehokoliv. Zpočátku byl člověk rád, že látky držely pohromadě a že se produkt nerozpadl na kusy. Postupem času to již nebyl jen „pokus-omyl“, a nyní jsem konečně ve fázi, kdy si nejprve určím, co výrobek musí umět, a podle toho vytvořím recepturu, jejíž výsledek mě nepřekvapí. Obvykle jezdím na velké výstavy, kde jsou výrobci vstupních surovin. Ty si nakoupím a skládám do finálních kompozic. Cesta do tohoto bodu trvala ale opravdu dlouho, minimálně osm let.
Kde vidíte budoucnost výrobků k péči o tělo a pleť? Bude to více přírody, nebo chemie?
Pevně věřím, že půjdeme cestou udržitelnosti, ta je podle mě jediná správná. Ale není to bio- či eko-terorismus. Určitě říkám ANO recyklovaným materiálům na obaly a různým koncentrátům, v tom vidím smysl. Říkám ANO i přírodním a obnovitelným složkám. Ale jít slepě za sto procenty naturalu a vynechat všechnu syntetiku, která někdy výrazně pomáhá být ve finále ekologičtější, v tom vidím bohužel opravdu jen naivitu, mnohdy i totální absenci zdravého rozumu.
Ing. Lenka Průšová
Vývojářka a hodnotitelka bezpečnosti kosmetiky, díky čemuž je oprávněna vydávat posudky deklarující toxikologickou bezpečnost produktů. V roce 2019 uvedla s kolegou Honzou Storchem na trh značku Canneff. Aktuálně pracuje na vývoji nejvhodnějších aplikačních forem zdravotnických prostředků a léčiv s obsahem krystalicky čistého cannabidiolu (CBD). Je spolumajitelkou jediné české farmaceutické společnosti disponující certifikátem pro výrobu léčivé látky CBD (cannabidiol).
ČLÁNKY DO MAILU