V médiích se opakovaně objevují informace o tom, že chybí dárci krevní plazmy. Přitom počet míst, kde je možné ji darovat, paradoxně neustále roste. Server Vitalia.cz proto zjišťoval, zda dárci plazmy skutečně v Česku chybí, kam tato složka krve po zmrazení putuje a zda může nastat nedostatek léků vyráběných právě z plazmy.
Co se dozvíte v článku
- Kolik se platí za odběr plazmy
- Co je plazma a jak dokáže léčit
- Máme víc dárců, než potřebujeme
- Česká plazma jde i do firmy, která sem léky nevozí
- V ČR léky nechybí, Unie má ale plazmy málo
- Evropa je ze čtvrtiny závislá na plazmě z USA
- Nových odběrových míst přibývá, tempo růstu zrychluje
- Vyšší počet míst znamená boj o personál i o dárce
- Častější odběry plazmy? Raději zatím ne
Kolik se platí za odběr plazmy
Na počátku je potřeba říci, že darování krve, krevní plazmy a ostatních krevních složek je velmi potřebné a dárci si za ně zaslouží uznání. „Například ve Spojených státech vnímají dárce jako záchranáře, jako hrdiny, kteří zachraňují lidské životy. Ale u nás tento pohled ještě není zcela obvyklý. Publicita o dárcích a informovanost o možnostech darování se sice postupně zlepšuje, ale stále máme určité rezervy,“ upozorňuje Zdenka Gašová, vedoucí Aferetického oddělení Ústavu hematologie a krevní transfuze (ÚHKT).
„Každého dárce si velmi vážíme a k darování plazmy se snažíme přesvědčit další,“ řekl nám Dirk Neumüller, mluvčí německé firmy Biotest. Ta plazmu od dárců odebírá v několika evropských zemích (v ČR jí patří síť center Cara Plasma), zpracovává ji, vyvíjí a vyrábí z ní léčiva.
Plazmu lze darovat v nemocničních transfuzních odděleních nebo odběrových centrech soukromých firem. V nemocnicích jde většinou o bezpříspěvkové dárcovství. V takovém případě mají dárci nárok na pracovní volno, daňový odpis ve výši 3000 Kč a některé další bonusy, jež podrobněji rozebírá server Finance.cz.
Soukromá centra za odběr této složky krve, až na výjimky, vyplácejí peníze. Za jeden odběr loni platila zpravidla 700 Kč. Letos tuto částku mohou navýšit až na 810 Kč. Odvíjí se totiž od výše minimální mzdy – jde maximálně o pět procent z tohoto údaje. Minimální mzda letos stoupla na 16 200 Kč. Platba za odběr je podle české legislativy kompenzací nákladů spojených s darováním. Kromě ní komerční odběrová centra dárcům dávají také různé věcné odměny, motivují je soutěžemi či věrnostními programy.
Peníze mohou za stejného principu vyplácet i transfuzní oddělení v nemocnicích zřizovaných kraji či státem. Příspěvek poskytuje třeba Nemocnice Znojmo, jde ale o výjimku. „Ze zásady dárcům neplatí, protože kvůli omezení rizik přenosu nákaz preferují bezpříspěvkovost. Existuje totiž určité riziko, že ten, kdo poskytuje krev či její složky za peníze, může mít motivaci zatajit nějakou důležitou zdravotní skutečnost,“ říká pro Vitalia.cz Miloš Bohoněk, předseda Společnosti pro transfuzní lékařství (STL). Samotné vyšetření z krve totiž nemusí odhalit, že dotyčný je nositelem krví přenosné infekce. Kvalitu plazmy si samozřejmě hlídají různými způsoby i soukromá centra. Ta ji ale na rozdíl od nemocnic poskytují výhradně k průmyslovému zpracování. Při něm se plazma upravuje jinak než třeba při přípravě k transfuzi a rizika přenosu nákazy se lépe minimalizují.
Co je plazma a jak dokáže léčit
- Plazma tvoří 57 % lidské krve. Z 90 % je tvořena vodou. Dále obsahuje 2 % minerálních látek a 8 % plazmatických bílkovin, které jsou základem pro výrobu život zachraňujících léčiv.
- Krevní plazmu nelze uměle vyrobit, a proto ji při výrobě některých derivátů nelze ničím jiným nahradit.
- Léky z plazmy pomáhají lidem s poruchou srážlivosti krve, sníženou imunitou nebo onkologickým onemocněním. Plazma a krevní deriváty jsou využívány i při léčbě popálenin, úrazů nebo při velkých ztrátách krve.
Máme víc dárců, než potřebujeme
V roce 2019 u nás bylo podle STL registrováno 120 tisíc dárců krevní plazmy. Podle aktuálních odhadů by jich nyní mohlo být až 160 tisíc. Uvedená čísla zdaleka převyšují počet dárců plazmy nutný k pokrytí potřeby krevních derivátů, tedy léčiv, pro české pacienty. Podle doporučení STL před dvěma lety Česko pro léčbu tuzemských pacientů potřebovalo 40 tisíc dárců krevní plazmy. STL proto tehdy konstatovala, že počet dárců plazmy v kontextu léčby domácích pacientů je „více než dostatečný“.
Se spotřebou krevní plazmy to v Česku ovšem není tak jednoduché. Většina odebrané plazmy se totiž nepoužívá k přímé transfuzi, ale právě na výrobu léčiv, takzvaných krevních derivátů. Podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) bylo v ČR na konci loňského roku registrováno celkem 68 různých derivátů z plazmy. V tuzemsku však žádný zpracovatel plazmy není, proto ve zmrazeném stavu putuje do zahraničí a odtud se k nám dovážejí léky. Na výrobu léčiv pro české pacienty se ale spotřebuje výrazně méně plazmy, než kolik se jí od nás vyveze. „Množství vyvážené plazmy pro další zpracování minimálně trojnásobně převyšuje množství, které je potřebné pro výrobu léčivých přípravků následně použitých pro léčbu pacientů v ČR,“ uvedlo na dotazy Vitalia.cz ministerstvo zdravotnictví.
Většina plazmy u nás je odebraná na pracovištích soukromých firem a počet odebraných litrů se za poslední léta zvyšuje. Jak, to ukazuje graf prezentovaný na odborné konferenci v Ústřední vojenské nemocnici v Praze (ÚVN) Matthiasem Gessnerem, předsedou sdružení European Plasma Aliance (EPA). EPA zastupuje 11 soukromých společností zabývajících se odběrem plazmy včetně ČR, jejím zpracováním, vývojem a výrobou léčiv. Podle EPA bylo v ČR v roce 2020 odebráno 773 246 litrů plazmy. Přitom ještě v roce 2007 toto číslo činilo 90 285 litrů plazmy za rok.
Vývoj počtu odebraných litrů krve (červená křivka) a plazmy (žlutá křivka) v letech 2002 až 2019
Podle předsedy STL a primáře oddělení hematologie a krevní transfuze ÚVN Miloše Bohoňka je ve světě přibližně patnáct zpracovatelů plazmy. Z Česka jde plazma k šesti z nich. Jde o farmaceutické společnosti z Německa, Švýcarska, Španělska, Austrálie, Japonska a Itálie. Stejným firmám ji prodávají jak soukromá centra, tak veřejná, většinou nemocniční zařízení transfuzní služby, pokud jim plazma přebývá nebo pokud mají zavedený vlastní program odběru plazmy.
Čtyři ze zahraničních společností, jež odebírají českou plazmu a vyrábějí z ní léčiva, mají v ČR zaregistrovánu řadu preparátů pro léčbu různých diagnóz. U dvou firem je ale dovážení krevních derivátů do ČR problematické.
Česká plazma jde i do firmy, která sem léky nevozí
Například česká Unicaplasma část plazmy prodává do Itálie. „Plně otestovanou, šokově zmrazenou krevní plazmu dodáváme na zpracování do společnosti Kedrion. Úhrada za tuto plazmu se pohybuje v rozmezí 2600 až 2900 Kč za litr. Průměrný odběr má cca 750 ml a z té úhrady musíme pokrýt veškeré provozní a investiční náklady spojené s provozem dárcovského centra a jednotlivými odběry,“ popisovala společnost na Facebooku před více než rokem a půl.
Podle zjištění Vitalia.cz se ale z firmy Kedrion Biopharma do ČR žádné léky de facto nemohou vracet, protože v Česku není zaregistrován žádný léčivý přípravek této společnosti. „Podle informací, které máme, procházejí produkty společnosti Kedrion momentálně procesem registrace, a Kedrion by tak měl již v průběhu tohoto roku do ČR léky začít dodávat. Současně víme, že historicky o dodávky do ČR Kedrion zájem měl, ale potřeby pacientů v ČR byly plně saturovány, a chyběla tudíž poptávka po jejich produktech,“ vysvětluje majitel Unicaplasmy Milan Malý.
Komplikovaná návratnost léčiv z české plazmy je u německé společnosti Biotest. Ta má sice v tuzemsku registrované čtyři preparáty, tři z nich se sem ale v poslední době nedováží. Čtvrtý krevní derivát s názvem Neohepatect, který léčí pacienty v ČR a slouží jako ochrana před hepatitidou B, je pak dle odborníků vyráběn ze specifické plazmy dodávané pouze z USA. Z odpovědí od českého distributora, společnosti Reg-Pharm, vyplývá, že Biotest má zájem léky do ČR dodávat, ale musí být o ně zájem.
Otázka návratnosti české plazmy k tuzemským pacientům je podle Milana Malého „poněkud teoretická“. „Krevní plazma se již léta nezpracovává v tzv. národních poolech, a žádný z výrobců tudíž negarantuje a nemůže garantovat návrat léků z krevní plazmy odebrané v ČR zpět do ČR,“ dodává Milan Malý. Podle informací serveru Vitalia.cz je výrobci krevních derivátů hojně využívaná, byť striktně omezená, možnost plazmu míchat od dárců z několika zemí, takže na výsledném léčivu se podílejí dárci od několika dodavatelů napříč státy.
V ČR léky nechybí, Unie má ale plazmy málo
Absence derivátů z Itálie či Německa ale neznamená, že českým pacientům léčiva z plazmy chybí. Vyplývá to z vyjádření zaslaných ministerstvem zdravotnictví i z informací z nemocnic. „V poslední době jsme nezaznamenali vážnější problémy s dodáním léků vyrobených z krevní plazmy,“ uvedla Zdenka Gašová z ÚHKT. A podobně hovořil i Miloš Bohoněk z ÚVN.
V budoucnu to ale může být jinak, protože v Evropě je krevní plazmy nedostatek. „Poptávka po léčivých přípravcích z plazmy je vyšší než objem, který lze dodat na základě plazmy odebrané v EU. To vytváří riziko pro dodávky pacientů v EU,“ uvádí tiskový atašé Zastoupení Evropské komise v ČR Martin Svášek. A podotýká, že riziko prohlubuje i to, že „neexistuje dobrý přehled o situaci v oblasti dodávek na úrovni EU“, což se podle něj evropské úřady snaží změnit.
Za nedostatkem stojí i to, že ve většině velkých evropských zemí je odběr plazmy výrazně regulován a soukromé firmy jej provádět nesmějí. Výjimkou jsou v EU jen Česko, Maďarsko, Německo a Rakousko. Proto se v nich odebírá větší množství plazmy než v zemích s větším územím, vyšším počtem obyvatel, ale se zákazem komerčního odběru plazmy.
Evropa je ze čtvrtiny závislá na plazmě z USA
Šéf EPA Matthias Gessner, jenž je zároveň jednatelem společnosti s odběrovými centry v ČR s názvem Sanaplasma, uvádí, že v roce 2020 se v ČR, Německu, Rakousku a Maďarsku odebralo celkem 2,8 milionu litrů plazmy. Toto množství ale na výrobu léčiv pro celou Evropu nestačí, proto se musí tato složka krve dovážet, v případě EU ze Spojených států. Podle Martina Sváška pokrývá dovoz z této země zhruba jednu čtvrtinu plazmy potřebné pro léky pacientů z Unie. Miloš Bohoněk odhaduje, že podíl dovozu bude ještě vyšší a může činit zhruba 40 procent.
Pro srovnání, v roce 2020 se v USA v přepočtu na 1000 obyvatel odebralo 113 litrů plazmy, v Evropě to bylo 14 litrů, uvádí v prezentaci předseda EPA.
Závislost na dovozu má ovšem svá úskalí. Znamená totiž i závislost na politice USA v této oblasti. Navíc dovoz, stejně jako výrobu léků z plazmy, v minulých měsících poznamenal nástup nového typu koronaviru a začalo docházet k výkyvům dodávek.
Podle SÚKL celosvětové omezení zdrojů, nižší počet odběrů plazmy během pandemie i vzrůstající počet pacientů, kterým deriváty z plazmy předepsal lékař, vede dlouhodobě a celosvětově ke špatné dostupnosti nitrožilních nebo podkožně podávaných imunoglobulinů, tedy zjednodušeně léků z plazmy obsahujících protilátky. Používají se například u léčby autoimunitních nemocí.
Problém by do budoucna mohlo pro ČR znamenat i to, že ve srovnání s většinou okolních zemí máme nastaveny nižší úhrady léčiv, takže výrobci derivátů tady své produkty prodávají s menším ziskem než na západních či sílících asijských trzích. Mají tedy větší motivaci dodávat výrobky jinam. Na druhou stranu podle Milana Malého je naše země tak velkým vývozcem plazmy, že si ji výrobci léčiv nedovolí ve větší míře „ignorovat“.
Nových odběrových míst přibývá, tempo růstu zrychluje
Evropský hlad po plazmě a to, že v Česku jako v jedné z mála evropských zemí mohou plazmu odebírat soukromá centra, vedou k tomu, že v ČR roste tempo otevírání nových odběrových míst. Jde především o pobočky soukromých společností. Podle informací z ministerstva zdravotnictví v roce 2011 bylo 11 odběrových míst, loni už jich mělo být 46. Podle předsedy STL bylo toto číslo loni ještě vyšší a činilo 51 odběrových míst.
Například Cara Plasma jen od srpna informovala o otevření dalších třech odběrových míst, ačkoliv v minulosti médiím rozeslala informaci, že dárců plazmy není v Česku dostatek. „V Česku stále vidíme dostatečný prostor pro zakládání nových poboček. Otevíráním dalších poboček jsme naším dárcům blíže, protože ne každý si může dovolit cestu do vzdálenějšího místa. Zároveň se snažíme edukační činností lidem vysvětlovat, proč je dárcovství krevní plazmy důležité pro všechny. Dalším aspektem je fakt, že v dané lokalitě vytváříme nová pracovní místa,“ uvádí marketingový manažer společnosti Petr Utěkal s tím, že soukromá centra pracovištím v nemocnicích nekonkurují, ale doplňují je.
Podle databáze SÚKL je u nás již více než 70 míst při nemocnicích, která odebírají, zpracovávají krev či její součásti. Dalších výše zmíněných zhruba padesát patří soukromým společnostem.
Síť zařízení transfuzní služby (ZTS) je tak v ČR velmi hustá. Například v 25tisícovém Šumperku mají s krví co do činění hned tři místa – Agel transfuzní služba, Nemocnice Šumperk a Plasma centrum Šumperk. Jen v Praze je pět transfuzních stanic a doplňují je soukromá odběrová centra.
Vyšší počet míst znamená boj o personál i o dárce
Počet i rozmístění ZTS je podle lékaře Miloše Bohoňka nesystémové a Česko jich má tolik, že je mu to až na škodu. „Potýkáme se s nadměrným nárůstem počtu odběrových center, která již významně konkurují veřejným transfuzním stanicím v boji o dárce, ale také o personál, a která mají výraznou konkurenční výhodu finanční motivace jak pro dárce, tak pro personál,“ podotýká předseda STL.
„Základní úlohou transfuzní služby je v prvé řadě pokrytí potřeb zdravotnictví klinickými transfuzními přípravky, zejména erytrocyty a také trombocyty, a stesky některých komerčních center na nedostatek dárců plazmy považuji z tohoto pohledu za nepatřičné,“ dodává Miloš Bohoněk. Podle něj se ve světě již dávno uplatňuje koncept centralizace transfuzní služby. „Ta je koncentrovaná do několika málo zpracovatelských center, ke kterým jsou přidružena odběrová místa a mobilní odběrové jednotky. Centralizace zajišťuje výrazně vyšší efektivitu a také kvalitu, spojenou se snazší logistikou a možnostmi vykrývání potřeb jednotlivých nemocnic,“ dodává primář ÚVN.
Podle majitele Unicaplasmy Milana Malého, který je zároveň předsedou Sdružení pro plazmaferézu, tedy firem provozujících soukromá odběrová místa, je stávající rozvoj „jednoznačně tažen potřebami pacientů“. Hustější síť odběrových center podle něj znamená větší komfort pro dárce a ve finále i více odebrané plazmy, a tedy i lepšímu pokrytí potřeb pacientů.
Milan Malý také podotýká, že nedostatek personálu řeší všechna zdravotnická zařízení bez ohledu na obor. A nesouhlasí s „bojem“ o dárce. „Dárci krevní plazmy darující v dárcovských centrech a dárci plné krve na transfuzních stanicích jsou dvě naprosto odlišné skupiny, které se prakticky nepotkávají. Navíc čísla potvrzují, že objemy odebrané plné krve jsou v České republice dlouhodobě na stejné úrovni a neklesají,“ dodává předseda Sdružení pro plazmaferézu.
Častější odběry plazmy? Raději zatím ne
Soukromé společnosti se kromě růstu poboček již léta snaží, aby se v Česku mohla plazma odebírat dárcům častěji. „Na rozdíl od Německa, Rakouska a Maďarska lze u nás darovat krevní plazmu po 14 dnech, v trojici ostatních států je to možné už po 72 hodinách,“ uvedla Cara Plasma v tiskové zprávě na začátku prosince.
Zdenka Gašová z ÚHKT nepovažuje častější intervaly darování plazmy za vhodné. Dárce by měl mít dostatečnou časovou rezervu potřebnou k zotavení a k obnově hladin důležitých látek v plazmě (například bílkovin a protilátek).
Předseda STL Miloš Bohoněk je v tomto směru shovívavější, protože častější odběry plazmy umožňují doporučení EU i USA, a nelze proto říci, že by mezinárodní standardy poškozovaly zdraví dárců. Nicméně podotýká, že STL iniciativu změny v této oblasti nepřipravuje.
Podobně je na tom také ministerstvo zdravotnictví, které má v tomto hlavní slovo. „Změnu v tuto chvíli ministerstvo nepřipravuje,“ uvedl Martin Novotný z tiskového oddělení s tím, že ČR respektuje doporučení Rady Evropy, které říká, že by mělo být maximálně 33 odběrů plazmy za rok. Maximální roční limit v litrech činí 25 za rok.
Řešení vidí ministerstvo jinde. „Pro zajištění soběstačnosti EU je nutné zapojení všech evropských zemí v míře korelující s jejich spotřebou, nábor nových dárců plazmy v jejich rámci a snaha o dosažení ‚národní soběstačnosti‘ v produkci plazmy,“ dodává Martin Novotný. A v tomto se ministerstvo shoduje s předsedou STL Milošem Bohoňkem i soukromými centry.
„To, že česká plazma léčí například pacienta ve Španělsku, není špatně. Ale musí se to nějak vybalancovat. Pokud jsou v Evropě jen čtyři země, které mají liberálnější přístup k odběrům plazmy, tak tyto nedokážou zásobit celý evropský trh,“ podotýká Miloš Bohoněk z ÚVN.
Odborná spolupráce:
Plk. gšt. MUDr. Miloš Bohoněk, Ph.D.
Předseda Společnosti pro transfuzní lékařství ČLS JEP, od roku 1996 primář oddělení hematologie a krevní transfuze Ústřední vojenské nemocnice, hlavní odborník Armády ČR pro hematologii a transfuzní službu.
Doc. MUDr. Zdenka Gašová, CSc.
Vedoucí Aferetického oddělení Ústavu hematologie a krevní transfuze (ÚHKT). Do r. 2015 byla rovněž přednostkou Transfuziologického úseku ÚHKT. Vyučuje na 1. LF UK, působí v odborných společnostech a je řešitelkou řady grantů.
ČLÁNKY DO MAILU