V roce 2009 bylo prostřednictvím policejního vykázání zajištěno bezpečí pro 762 bezprostředně ohrožených žen, 39 mužů a 911 dětí, celkem tedy bylo vloni před dalšími možnými útoky blízké násilné osoby ochráněno 1712 osob. To se ovšem stalo jen proto, že někdo vytočil linku 158.
Jak poznat, že jde jen o hádku?
Statistiky o tom, ke kolika případům domácího násilí ve skutečnosti dochází, nejsou, protože to nikdo nemůže vědět. Oběť se bojí požádat o pomoc a sousedé jsou lhostejní, nebo nevědí, jak postupovat. Ani pan Kratochvíl se ženou nevěděli, co mají udělat. Pro jistotu zavolali policii. „Manžel se v půl desáté večer vracel ze služební cesty. Místo pozdravu mě přivítal slovy – vedle se asi vraždí,“ vzpomíná paní Kratochvílová (z důvodu zachování anonymity jsme změnili jméno) na nedávnou příhodu, kdy stáli s mužem na chodbě činžovního domu a snažili se rozpoznat, co se ve vedlejším bytě odehrává. „Pocházím z rozvrácené rodiny, takže moc dobře vím, co to jsou hádky. Tohle ovšem nebyla hádka. Zřetelně jsme slyšeli zoufalý ženský křik a pláč. Pouze ženský. Volala o pomoc. Kdyby se s někým hádala, tak bychom jistě slyšeli i druhý hlas,“ dodává.
Pro člověka, který se s domácím násilím běžně nesetkává, je těžké situaci vyhodnotit. Dochází opravdu k násilí, nebo je sousedka tak trochu víc hysterická? Co se odehrává za zavřenými dveřmi?
Čtěte téma: Znásilnění nemá jízdní řád
V průběhu života se obětí znásilnění stane až čtvrtina celé ženské populace a šest až deset procent mužů. Násilí však ohlásí jen mizivých osm procent.
„Nevěděli jsme, co se u sousedů děje. Vzhledem k tomu, že jsme se čerstvě přestěhovali, tak jsme ani sousedy neznali a netušili, jak máme postupovat. Volat policii, nebo počkat, zda bude k incidentu docházet opakovaně? Ženský hlas ovšem naléhavě volal o pomoc a prosil násilníka, aby ji pustil. Nejprve jsme na sousedy zabušili a ptali se, zda je vše v pořádku. Křik ihned ustal, bylo slyšet šeptání. Po několika minutách se opět ozval zoufalý pláč. Svědomí nás nenechalo lhostejné, tak jsem vytočila linku 158,“ říká paní Kratochvílová.
Slyšíte křik z vedlejšího bytu? Jak postupovat:
- a) pokud se domníváte, že jde někomu skutečně o život, volejte neprodleně Policii ČR – 158
- b) pokud si nejste situací jisti, volejte DONA linku – 251 511 313
Než zavoláte policii, situaci zvažte
Policejní hlídka přijela do pěti minut. Kratochvílovi je vpustili do domu a ukázali na dveře inkriminovaného bytu. Dál jen poslouchali za svými dveřmi. Policie čekala dobrých deset minut, než jim soused otevřel. Podle hlasu byl dobře naladěn a choval se „jakoby nic“. Policie se ptala na manželku, ta přišla ke dveřím po delší chvilce a rovněž, alespoň podle hlasu, předstírala, že je u nich vše v nejlepším pořádku.
Policie s nimi tedy sepsala protokol a odešla. Manželé Kratochvílovi byli zmatení. Nedozvěděli se, co se ve vedlejším bytě odehrálo a nevěděli, zda se s přivoláním Policie ČR neunáhlili. „Samozřejmě nás napadlo, že se jedná o soukromou záležitost a neměli bychom se do toho míchat. Dovedla bych si představit jiný způsob navázání sousedských vztahů, než takto,“ říká paní Kratochvílová.
Jak byste se zachovali v situaci paní Kratochvílové?
Jenže násilí není soukromou záležitostí a násilné činy jsou podle našich zákonů trestné bez ohledu na to, zda se odehrávají doma nebo na veřejnosti. „Praxe ukazuje, že účinná pomoc obětem a přerušení či ukončení násilí ve vztahu vyžaduje zásah zvenčí,“ stojí na stránkách Stopnásilí.cz. Pokud se obáváte případného konfliktu se sousedy, můžete zavolat policii anonymně. „Trestní oznámení může podat každý, kdo se o trestném činu dozví, nikoli jen oběť sama. Je však vždy dobré takové rozhodnutí s obětí prokonzultovat, může to totiž znamenat ohrožení jejího bezpečí. Pokud ale budete svědky napadení nebo k násilí dochází ve vašem sousedství, přivoláním policie můžete oběti zachránit život,“ stojí na zmíněných stránkách. Jenže jak poznat, že ve vedlejším bytě dochází k násilí, při kterém jde vyloženě o život?
Násilník mívá dvojí tvář
Násilníkem, resp. násilnicí může být i žena!
Správně vyhodnotit situaci není jednoduché a ani přivolaní policie nemusí být řešením: „Tyto případy ovšem bývají velmi složité a policie může postupovat pouze v souladu se zákonem. Nutno podotknout, že pomoc by měla hledat v první řadě oběť domácího násilí. V případě, že se jedná o děti, je možné informovat o těchto skutečnostech např. příslušná sociální pracoviště,“ řekla Vitalii vrchní komisařka Dagmar Bednarčíková a odkázala nás na organizaci Bílý kruh bezpečí, kde mají svědci domácího násilí možnost situaci konzultovat na DONA lince (telefonní číslo: 251 511 313). „Tato specializovaná linka pro pomoc osobám ohroženým domácím násilím je v nepřetržitém provozu a kdykoliv zde můžete s odborníkem diskrétně konzultovat další možné kroky. Pokud byste měli jakoukoliv příležitost promluvit se sousedkou o samotě, můžete jí telefonní číslo předat,“ řekli nám v poradně organizace.
Čtěte také: Rozvod po padesátce – nový trend?
Podle odborníků se za jinými argumenty k rozvodu často skrývá fyzické a psychické násilí, kterému jsou ženy doma vystaveny. Proč ale oběť neuvede pravý důvod? Většinou se za svou situaci stydí…
K domácímu násilí dochází ve všech společenských vrstvách a dobré vystupování jinak sympatického souseda vás rozhodně nesmí uvést v omyl. Násilníci totiž mívají dvojí tvář – „Pachatelé domácího násilí většinou neodpovídají obecné představě násilné osoby nebo zlého člověka. Stejné je to i s obětí. Oběti se za násilí často stydí a před okolím jej dlouho tají a maskují. V zaměstnání mohou zastávat vedoucí posty, působit energicky a sebevědomě,“ uvádí se na stránkách Stopnásilí.cz.
ČLÁNKY DO MAILU