Krize středního věku: nejhůř je v sedmačtyřiceti

Známý výrok charakterizuje ono období jako „mládí pryč a do důchodu daleko“. Jinými slovy jde o střední věk. S jistou dávkou černého humoru jej lze charakterizovat jako „život na dobu určitou“. Tohle ovšem v podstatě platí pro jakékoliv období. Neb je jen jedna jediná skutečná jistota… jen nevíme, kdy nastane.

Autor: Isifa.cz

Muži v Evropě jsou „na dně“ životního štěstí kolem 47 let, ženy o něco dříve

Jisté je, že zhruba těsně po čtyřicítce si lidé častěji uvědomují své meze. Tj. omezené možnosti naplnit své životní plány. Též přesun z kategorie „perspektivních“ v práci do kategorie přinejmenším poněkud seniorské.

Ve více než sedmdesáti zemích se výzkumem potvrdila velmi podobná křivka životního štěstí. Má tvar písmene U. Pocity štěstí zhruba do 20 let stoupají. Poté klesají. K minimu se v Evropě dostávají kolem 47 let. V USA o něco dříve. Muži se na vrchol nespokojenosti dostávají o něco později než ženy. Když se v daném směru dotknou dna obě pohlaví, po nějakou dobu prožívají krizi. Poté dochází k zprvu pomalému, ale později nápadnému zvýšení životní spokojenosti.

Přečtěte si: Příjemné tlachání o ničem je v manželství důležité

Kupodivu: zlatá jsou šedesátá

Překvapivě zlatá jsou šedesátá léta života. Ovšem jen za předpokladu zdraví. U žen velmi pozitivně působí uvolnění tzv. sendvičových povinností. Tj. kombinace péče o vlastní domácnost, o děti, jež ještě nevyletěly z hnízda, a o staré rodiče.

U mužů působí kladně nižší ambice v zaměstnání a s tím spojený větší příklon ke koníčkům. Na Západě má pro obě pohlaví velmi kladný vliv „úleva od hypoték“. Tj. stav, kdy hypotéky jsou splaceny, a peněz na radost přibývá. Totéž lze očekávat i u nás. Jen těch v poklidu splacených hypoték ještě mnoho není.

Značně zbytnělý je v ČR pocit zodpovědnosti rodičů za blaho dospělých dětí. Rodičovská materiální podpora je poskytována pravidelně více než polovině mladých rodin.

„Sex nad poměry“ a alkohol – únik, ne řešení

Typickými projevy krize střední ho věku je u obou pohlaví podrážděnost, popudlivost a „černé brýle“ v hodnocení okolí. U žen je charakteristickým projevem smutek, podceňování se, ublíženost, neklid, úzkost, sebeobviňování, zvýšená kritičnost k lidem. Objevuje se zvýšený sklon ke konzumaci alkoholu – skrytě, nebo s racionalizací typu „dělá mi to dobře na žaludek“!

Čtěte téma: Psst! Piju, a potřebuju pomoc…

U mužů je charakteristická mrzutost, pocit ublíženosti a nedocenění. K až nadměrné touze po ocenění se přidává představa – ne já, ale jiní lidé by se měli měnit.

Azyl před nepříjemnými pocity je nejčastěji hledán v alkoholu. Objevuje se „sex nad poměry“ např. s výrazně mladší milenkou – svérázným doplňkem tzv. pánské jízdy. Svérázným doprovodem oné jízdy je i vytahování se – spor o to, kdo je alfa samec. Dále je typická neochota přiznat si chybu. O tzv. brblajících již byla řeč. Poměrně častý je i tzv. otrávený gentleman. Tj. ten kdo „neříká nic, ale na jeho slova dojde“, je povznesen nad pachtění rodiny a uchyluje se do azylu u svého PC.

Přečtěte si: Starší žena, mladý muž – je to problém?

U obou pohlaví je zvýšený pocit nepohody a stresu. Orientačním, jednoduchým, leč přesto poměrně fungujícím ukazatelem míry stresu je následující stručný dotazník, vytvořený pro potřeby Světové zdravotnické organizace:

Metody první pomoci

• Autosugesce

Klasická inspirace je ego posilující formule psychologa a léčitele Émile Couého (1857–1926): „Každý den a v každém směru se cítím lépe a lépe!“

My zůstaneme při zemi a v duchu si říkáme např.: „Klid“, „Zvládnu to!“, „Vím, co dělám, a proč to dělám…“

Pozor i na pravý opak. Mnohé z našich myšlenek jsou nevědomými sugescemi. Při zahlcení stresem mohou být laděny katastroficky. To nemá dobrý vliv na fyzickou ani na psychickou kondici.

Vhodné jsou sugesce typu: „Tento den chci prožít v klidu, zdraví a pohodě. Zvládnu to!“ Jiná sugesce např. zní: „Uvolním se a přestanu se bát. Žádné nebezpečí mi nehrozí…“

Jinak třeba: „Žádné strachy, v životě mě čeká ještě hodně dobrého.“ Ženám pomáhá: „Jsem hezká, hodná a chytrá.“

Čtěte dále: Deprese trvá, přestože situace se zlepšuje

• Stop technika

Autor metody, slovenský psycholog Ondrej Kondáš doporučuje: „V okamžiku, kdy se objeví negativní představy (myšlenky) řekneme (později po nacvičení stačí pomyslet) STOP a začneme si představovat představu či myšlenku jinou. Obvykle jde o představu příjemné a uklidňující krajiny.“

• Vodoléčba a „vykřičení se“

Napustit si vanu plnou teplé vody s následnou příměsí heřmánku, meduňky, hlohu, tymiánu, lípy či chmelu… Pak již jen počkat, až voda i hlava vychladne.

V krizi může být pozitivním faktorem i pouhé vykřičení se. Ne na děti či na partnera, ale v soukromí, třeba i v koupelně. Zavřeme oči, soustředíme se na svůj dech a dlouze a zhluboka opakujeme svoji mantru – óóóoooooooommmmmmmmmmmmmmmmmmmmm. Opakujeme několikrát. Mezi každým opakováním nádech, výdech. Poté úúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú­úúúúúúúúúúúúúúúúúúú. Pro změnu následuje ééééééééééééééééééééééééééééééééé, a posléze i ííííííííííííííííííííííí­ííííííííííííííííííííííííí­ííííííííííííííííííííííííí­ííííííííííí. Působí to možná poněkud směšně, ale efekt světí prostředky.

• Tucet výdechů pro klid a pohodu

Vdech je dobrý sluha, leč výdech mimo jiné i zklidňuje. Nádech, výdech …opakovat dvanáctkrát. Postup lze doplnit slovem klíííííd. Při nádechu začátek slova poněkud protáhneme, vnímáme, jak vzduch proudí do plic. Při výdechu si představujeme jak se kýžený klid šíří kolem nás, podobně jako kruhy na vodě.

K tématu: Správné dýchání se nejlépe učí vleže

• Arteterapie – léčba uměním

Mozart, Strauss, Kmoch, Bach, Nohavica nebo Fanoš Mikulecký… to není podstatné. Prostě co vaše ucho i duch ráčí. Podobný vliv může mít osvědčená „knihovnička poslední záchrany“. Namátkou třeba Cirkus Humberto, Svéhlavička, Švejk, Dášeňka,Vejce a já, oblíbená kuchařka či třeba Saturnin nebo Bylo nás pět. Klidně i Kája Mařík. Pár stránek oblíbeného titulu třeba i náhodně zvolených zklidní a přivede na jiné myšlenky. Volba a působení textu je skutečně individuální.

• Pozitivní přeznačkování a „pochvalování sebe sama“

V každé tragédii, tím více v nepříjemnosti, lze najít prvky něčeho pozitivního. Přinejmenším jsme přišli o iluze a obdrželi od života nové výzvy. Jak název naznačuje, v pozitivním přeznačkování jde o to vyměnit depresi a rezignaci za aktivitu s důrazem na onu novou výzvu. Prostě hledat to, v čem je „všechno zlé“ k něčemu dobré.

Požadavek „chvalte sebe sama“ vychází z toho, že většina lidí je sama na sebe příliš přísná. Zvnitřnělý hlas všech možných a často i nemožných vychovatelů v nás nám totiž často namluvil, že jsme nemožní. Jsme prý horší, než vypadáme na první pohled, a měli bychom dělat mnohem víc a lépe. Podle tohoto deklasujícího přístupu, lživě se zaklínajícího skromností, nemůžeme být spokojeni nikdy. Známý bonmot psychologa Erica Berneho dí: „Když nás nikdo nechválí, začne nám vysychat mícha.“ Nebojte se proto pochválit sebe sama – zvláště když to za vás nikdo jiný neudělá. To, že k dokonalosti máte daleko vy samotní i podmínky, v nichž žijete, na věci nic nemění.

Úkol je dán, zbývá bojovat

Výše uvedené postupy považujete za drobnosti a prahnete po koncepčním boji s krizí? Pak se nabízejí přinejmenším tři možnosti.

1. Překonat krizi silou vůle, prokázat patřičnou nezdolnost.
   Příklad: Pan X. velmi úspěšně šéfoval oddělení. Pak se změnilo vedení podniku, přišli noví lidé a X. se stal neperspektivním. Za odstupné si zařídil vlastní firmu. Dnes vydělává zhruba tolik jako dřív. Je spokojenější a má vizi – ukázat všem, že se – ač vyhozen – nevzdá.
2. Přizpůsobit se, částečně „stáhnout plachty“, snížit ambice. Dopřávat si drobné radosti dostupné takřka v každé situaci a v každém věku.
   Příklad: Paní Y. je v předčasném důchodu. Věnuje se vnukům, malé zahrádce, pořídila si pejska a je šťastná.
3. Přijmout krizi jako výzvu ke změně. Začít znova a jinak, až již ve sféře duchovní, profesní, rodinné, revidovat své cíle a přání.
   Příklad: Pracovník jisté neziskové organizace, pan Z., býval ještě před rokem vskutku velkým šéfem. Jenže si uvědomil, že není jen šéfem, ale i otrokem cílů, úkolů a plánů. Odešel sám a dnes pomáhá potřebným.

Přečtěte si: Workoholik není člověk, kterého práce baví

Která z cest je nejsprávnější? Odpověď je jednoduchá. Optimální cesta je ta, jež vám nejlépe vyhovuje. Mimo jiné vás v křivce U povede k výšinám.