Proč jsou tu srovnávány ceny potravin u nás a ve státech v EU? To je to samé srovnávání průměrů platů v Evropě.Směšné!
Tady v Česku se neustále snižuje koupěschopnost rodin!!! Kam až to povede? Lidi jen budou čím dál víc šetřit a otáčet každou korunou, budou nuceni si kupovat potravinový odpad Evropy za nízké ceny. Na ty kvalitní nebudou mít.Samy jsme se demokraticky a "nesvobodně" dovedli do tohoto otrokářského stavu ve prospěch státu a jeho dluhům který NIKDO NIKDY NESPLATÍ...Jen stále neustálý tlak na lidi, vyvolávání strachu a obav... Jak žili lidi bez dluhů?
Osobně takový razantní zásad ČNB do ekonomiky nechápu, zvlášť od lidí, kteří by makroekonomice měli rozumět. Na jedné straně by mělo být důsledkem zdražování (které má být prospěšné???), na druhé straně si myslím, že vzhledem ke slabé poptávce k němu nedojde. Dle mého názoru tímto ČNB jenom prohloubí stávající krizi.
Už jsem i četla, že ČNB se k tomu nebude vyjadřovat, protože každý jejich výrok má (negativní) vliv na trh. Nedivím se, spíš se divím, že dnes zase vyšel se slavným guvernérem další rozhovor: http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=795911
Tím, že došlo ke změně kurzu a zvedne se třeba cena nafty nebo umělých hnojiv, potraviny ještě nezdraží, jakkoliv to zní logicky. Zdražení se promítne až tehdy, když zpracovatelé začnou nakupovat suroviny za světové ceny zdražené o toto znehodnocení koruny. Tam, kde jsou velké dovozy surovin za zahraničí do Česka, ceny potravin vzrůst mohou, ale nemusí, zkrátka jak kde a co. Ale i co se týče prodeje českých potravin, tam dojde k napasování za světové ceny. Navíc v obchodech se zemědělskými komoditami platí jiné zásady, než např. v průmyslu, o cenách komodit se rozhoduje někde v kancelářích v Londýně a v New Yorku.
Prvotní sféra, tedy v zemědělská prvovýroba je prakticky odkázána na světové ceny a výstup z ní není takový, že když se zdraží hnojiva, dojde ke zdražení obilí. Zkrátka obchodník či zpracovatel surovinu nakoupí za světovou cenu a vůbec ho nezajímá, zda zdražila cena nafty nebo dalších vstupů.
O ceně jídla se rozhoduje u zpracovatelů a u obchodních řetězců. Vezměme si příklady z letošního roku.
1) V letošním roce byla velká neúroda brambor nejen v Česku, ale v celé Evropě. Jejich cena placená zemědělcům sice vzrostla, ale ne tak dramaticky. Pěstitelé prodávali bramory ve velkém za 8 korun kilo, v drobném prodeji za 9-10 korun kilo. V obchodě však byly za 16 až 20 korun kilo. Zkrátka obvyklá 100% marže.
2) Cena mléka placená zemědělcům vrostla v posledním roce o korunu až 1,50 Kč za litr. O mléko je teď velký zájem a vyváží se z Evropy na východ do Číny a do Indie. Cena mléka v obchodech ale vzrostla meziročně o 4 a více korun za litr.
3) Po žních šly dolů ceny veškerého obilí, k největšímu poklesu došlo u žita, které se loni vykupovalo od zemědělců za 5.300 korun za tunu, v letošním roce za 3.200 korun za tunu. I nyní se ceny obilí drží na podstatně nižší úrovni, než loni. Jako spotřebitel jsem pokles cen chleba ani jiného pečiva nikde nezaznamenal. Dokonce jsem ani nezaznamenal, že by se o tom psalo v novinách. Když je to naopak a ceny zemědělských prvovýrobků rostou, tak o tom noviny píšou pořád dokola a připravují spotřebitele na zdražování finálních výrobků.
4) I když nejsme v prasatech soběstační a polovina se dováží, jejich cena klesá. Může za to dovoz intervenovaných vepřových půlek. Jedná se buď o staré zamražené maso, nebo o chlazené půlky, které se po přepravě do masokombinátu nebo k soukromému řezníkovi omyjí v octové vodě a mohou jít do výroby. V praxi to vypadá tak, že řezník zemědělcovi řekne: "36 korun za kilo ti nedám, já si raději nechám dovézt půlky prasat z Holandska." Zkrátka kvalitu a čerstvost dnes nechtějí ani velké masokombináty, ani soukromí řezníci, kteří jsou pouze jednoocí mezi slepými.