Adrenalinovým zážitkem na celý život nemusí být jenom skákání s padákem nebo útěk před policisty poté, co jste vyloupili banku. Novodobým „extrémním sportem“ a módním cílem zážitkové turistiky se může stát i pojídání jídla, které vám domorodci naservírují coby místní lahůdku. Jídla, které vás na první pohled vyděsí.
Netopýří polévku ochutnáte na souostroví Palau v Tichomoří
Telecí mozky, ovčí jazyky, kuřecí nožky, vepřové vnitřnosti, rybí hlavy… seznam netypických pokrmů by mohl pokračovat do nekonečna. Přidejte k němu „neobvyklé“ druhy jako mravence a termity, brouky, netopýry, vodní buvoly, potkany a myši, květiny, ponravy, žížaly… a máte další dlouhou řadu nápadů pro svůj jídelníček.
A nakonec tu máme všechny ty proteinové zdroje, v nichž ti, kdo nevědí, co je dobré, vidí pouhé domácí mazlíčky: kočky, psy, křečky, pískomily, koně, rybičky, papoušky…
Přečtěte si: Stát se hmyzožravcem
Jak uvařit vlka
Pokud zrovna nepatříte k milovníkům zvláštních a děsivých jídel, nejspíš se vám sliny zrovna nesbíhají.
M. F. K. Fisherová, autorka knihy s příznačným názvem Jak uvařit vlka (How to Cook a Wolf, 1942) se podobných zhýčkaných jazýčků ptá: „Proč by mělo být horší dívat se na zvířecí hlavu, uvařenou a připravenou pro naše potěšení, než na stehýnko? Pokud se už máme živit obyvateli tohoto světa, nesmíme se nechat svazovat iracionálními předsudky, ale vychutnat si naplno zvířata, která jsme zabili.“ Lidem, kteří mají pocit, že ovčí tvář je hrubá a vulgární, zatímco kotleta není, doporučuje: „Trpíte-li podobnými předsudky, zkoumejte, zdali nevycházejí z toho, co vás naučili, když jste byli malí a nepřemýšleli jste. A pak se učte vychutnávat si ty zvířecí části, které se běžně nepřipravují.“
Argumenty pro nové kulinářské experimenty mohou být velmi racionální. Naše zdroje a prostředí je ohroženo alarmujícím způsobem a tahle skutečnost rozšíří naše gastronomické hranice, ať už si to přát budeme nebo ne. Dobytek zatěžuje zemi, takže časem nebude dostatek pastvin, které by nakrmily světovou populaci. Mluví se proto o alternativních proteinových zdrojích. A které z nich se zmiňují nejčastěji? Hmyz. Tuto krmi nedávno Evropanům doporučila i Evropská unie.
Autor knihy o extrémních pokrmech ukazuje ještě na další důvod, proč se nevyhýbat netypickému jídelníčku: „Vybízím každého, kdo sdílí mou vášeň pro nová místa a nové lidi, aby se řídili starou dobrou radou ´Když jste v Římě, jednejte jako Římané´. Vyzkoušejte lokální jídlo, věřím, že je to dobrý způsob, jak porozumět kultuře.“
S čím vším se můžete ve světě setkat?
„Děsivá jídla“ ve světě:
- ve Švédsku jedí fermentované sledě z konzervy
- na Islandu si libují v hnijícím žraločím ocase
- Skoti by se utloukli po haggis, ovčích vnitřnostech nacpaných do jejího žaludku
- Francouzům se ne nadarmo nadává do žabožroutů
- Číňané si pochutnávají na psech
- v některých asijských zemích si doplňují proteiny hady, myšmi a krysami
- Novozélanďané nepohrdnou masem z racka
Čtěte také: Restaurace Dog Heaven nabízí biftek z pitbula
Odporné jídlo jako atrakce pro turisty
„Jíst děsivé jídlo je součástí dobrodružné turistiky,“ říká profesor Reidar Mykletun z norské University of Stavanger. Zájem o zážitek z extrémního jídla se podle něj stává trendem. „Je to jako překonání strachu. Jste hrdí, když to dokážete. Prožíváme konflikt mezi zkoušením nových chutí na jedné straně a vyhýbání se špatným chutím na straně druhé,“ vysvětluje.
Smalahove – „Oči jsou měkké a rosolovité, jazyk má svou vlastní zrnitou vláčnost…“
Právě Norové jsou jedni z těch, kdo své tradiční jídlo proměnili na turistickou atrakci: Smalahove je tradiční jídlo v západním Norsku, které se jedlo kolem Vánoc. Hlavní složkou tohoto pokrmu, které bylo původně doménou chudých, je – ovčí hlava. Osolená, někdy vyuzená nebo vysušená, kůže a vlna se na ní vypálí. Konzumace začíná okem a uchem. Smalahove někomu může přijít odporné. Protože si ale vydobylo status „extrémního jídla“, turisté jej vyhledávají jako svérázný adrenalinový sport. Norské městečko Voss z této záliby profituje a nabízí hlavy jako kulinářskou trofej pro turisty, kteří vyhledávají vzrušení.
Čtěte dále: Sežeru všechno, co dřív nesežere mě…
„Důvodem, proč jsou některé pokrmy děsivější než jiné, spočívá často v tom, že jsme se nepříjemně přiblížili jedení něčeho, co bylo živé. Vzhled ovčí hlavy je hrozivý. Jíst tvář může být nechutné,“ říká Reidar Mykletun. „Navíc jsme zvyklí, že něco jíst je správné, a něco zase ne.“
Děsné jídlo kolem nás: 12 chlupů ve fast-foodu
Pokud ve vás ovčí hlava nebo další netypické národní pokrmy vyvolaly odpor a říkáte si, že takové nechutnosti zrovna nemusíte, další řádky raději ani nečtěte. Najdete v nich totiž několik šokujících pravd o potravinách, které zřejmě běžně konzumujete i vy.
- Kdo se stravuje ve fast-foodech, pozře spolu s jídlem průměrně 12 pubických chlupů. S ještě větší pravděpodobností konzumuje i lidské vlasy, aniž si toho všimne.
- Většina řetězců rychlého občerstvení namáčí hranolky do cukru, aby se dosáhlo lahodného zlatohnědého zabarvení. Hranolky tak neobsahují pouze mnoho tuku a škrobu, ale i cukru.
- Hamburgery se vyrábějí v obrovských továrnách. Jeden běžný hamburger může zahrnovat kousky hovězího z různého dobytka z mnoha různých oblastí. To násobí riziko nákazy, protože i pouhá jedna nemocná kráva může nakazit stovky lidí v různých oblastech země.
- Proslulá worcestrová omáčka se vyrábí mj. z rozpuštěných ryb. Ančovičky se namočí do octa, dokud se zcela nerozpustí. Včetně kostí a všeho!
- Kyselina fosforečná, která se nachází v coca-cole, je natolik „kyselinová“, že dokáže ve čtyřech dnech rozpustit hřebík. Kola je nápojem s největším obsahem kyseliny.
- Voda se recykluje. Takže každý doušek vody, který jste vypili, již někdo pil před vámi – a dost možná jich bylo víc.
Takže, pili jste někdy vodu, coca-colu, nebo si zašli do fast-foodu? Vítejte v klubu konzumentů děsného jídla!
Zdroje:
Jerry Hopkins, Anthony Bourdain, Michael Freeman, Extreme Cuisine: The Weird & Wonderful Foods that People Eat
http://www.forensicsciencetechnician.org/30-scary-food-facts-you-need-to-know/
http://www.sciencedaily.com/releases/2011/10/111020105904.htm
anglická Wikipedia
ČLÁNKY DO MAILU