V článku se píše, že škrob je polysacharid. O něco dále je uvedeno „V zásadě lze říci, že polysacharidy se označují jako vláknina“. Takže škrob je vláknina? A proto jezme jogurty šizené škrobem, ať máme dost vlákniny? :-)
Z článku („je to ale spíše naopak…“) rovněž vyplývá, že aspartam je spíše „přirozený a prospěšný, nebo alespoň neškodný“. Ale tak to není – aspartam je hodnocen v tabulce „éček“ pětkou, existuje na něj spousta protichůzdých studií a bádání není zdaleka uzavřeno. Spíš se tedy mělo napsat, že podle autorů je stévie „ještě horší než aspartam“.
I když to tak možná nevypadá, obě formulace spolu nejsou v rozporu. Škrob je samozřejmě polysacharid, přičemž polysacharidy, jak je v článku uvedeno, se dále dělí na částečně stravitelné (tělem využitelné) a nestravitelné. Škrobů je mimochodem celá řada, jedním z nich je také nestravitelný (tzv. "rezistentní") škrob, který se také jako vláknina skutečně chová a je přirozeně obsažen například ve fazolích, kukuřici nebo bramborách. Platí tedy, že není škrob jako škrob, a také vláknina má celou řadu variant, přičemž vláknina je obecně považována za pozitivní pro organismus. Škrob v jogurtech přitom zdaleka není tak strašlivým technologickým hříchem (http://www.vitalia.cz/clanky/skrob-v-jogurtech-neni-zadny-zlocin/), jako to z něj dělají média - kdo ale chce jogurt bez škrobu, má samozřejmě tu možnost. Mediální obraz mnoha ingrediencí je, jak často konstatuji, velmi zkreslený, a to oběma směry, což platí také o v článku zmiňované stévii. Záleží vždy na tom, z jaké strany se to vezme, takže ano, stévii lze popsat i obráceně - tedy ne že je aspartam "dobrý" a stévie "špatná", ale že je stévie podle dosavadních výzkumů zřejmě ještě horší než aspartam...
Petr Havel