Přestože se někomu po předchozích několika suchých a horkých letech může zdát, že je letos o prázdninách větší zima a mokro, je ve skutečnosti průběh počasí v roce 2020 v našich končinách zcela běžný. Běžněji než v letech předchozích se proto také můžeme setkat v lese s běžnými houbami, včetně hřibů.
Co se dozvíte v článku
Pěkný hřib nemusí být jedlý
A právě proto, že značná část houbařů považuje za ty „jedině správné houby“ právě různé druhy hřibů, není na škodu si připomenout, které z nich je vhodné raději nesbírat.
Nutno podotknout, že všechny rizikové hřiby patří mezi vzhledem atraktivní houby. To je také jedním z důvodů, proč i tyto houby často končí v košíku. Navíc třeba v situaci, kdy zrovna mnoho hub neroste, takže je každá houba dobrá…
Dobrou zprávou je, že jedovatost u nás rostoucích hřibů není velká, byť pro mnohé mohou být následné střevní a žaludeční potíže po těchto hřibech značně nepříjemné.
Jak poznat hřib hořčák
Nejčastěji se můžeme, i v současné době, v lese setkat s hřibem hořčákem, který barvou svého klobouku připomíná jedlý a hojně sbíraný hřib hnědý.
Hřib žlučník neboli žlučový či hořký, lidově hořčák nebo žlučák
Hořčák lze poznat především podle toho, že má zamlada bílé a postupně narůžovělé rourky na spodní straně klobouku; na rozdíl od jedlých hřibů, které mají rourky žluté, případně okrové nebo hnědé. Kromě toho jej odhalíme ochutnáním – je prostě věrný svému názvu – hořký.
Údajné léčivé účinky hořčáku
Někteří lidé ale hořčáky cíleně sbírají, neboť se tomuto hřibu připisují protirakovinné a antibakteriální účinky. Na internetu lze dokonce najít recepty na pokrmy z této houby, přičemž hořkost se má odstranit před zpracováním hořčáku naložením do mléka.
Skutečnost je ale taková, že se to většinou nepodaří, a pokud chce někdo zdravotních benefitů hořčáků využít, je nejlepším řešením nasbírané hořčáky usušit, rozemlít na prášek a ten pak v malých dávkách přidávat do jiných pokrmů jako koření.
Obdobných účinků jako hořčák má však mnoho jiných bylinek a koření, takže v praxi nejlepším řešením je nechat tyto jinak většinou opravdu krásné houby v lese.
I hřib kříšť je hořký
Dalším nejedlým, ale krásným hřibem je hřib kříšť, který je stejně jako hořčák hořký.
Hřib kříšť – nejedlá a již na první „ochutnání“ velmi hořká houba
Kříšť poznáme podle načervenalého třeně (nohy), podle světlého klobouku a podle toho, že při rozkrojení modrá. Na rozdíl od hořčáku má kříšť žluté rourky, také barva třeně je pod kloboukem žlutá a červené barvy na něm přibývá směrem od klobouku dolů.
Červená noha varuje před satanem
Do třetice rizikovým a opět na pohled hezkým hřibem je hřib satan, který je navíc za syrova skutečně jedovatý, proto se jeho ochutnání přímo v lese nedoporučuje.
Na pohled krásná, ale jedovatá houba – hřib satan
Hřib satan lze ale poznat poměrně snadno, a to podle červené, často až tmavě karmínově červené nohy a červených rourek na spodní straně klobouku.
Další nejedlé hřiby
Kromě výše zmíněných, nejčastěji se v našich lesích vyskytujících nejedlých a jedovatých hřibů, u nás rostou i další rizikové druhy, jako hřib nachový, hřib rudonachový, hřib Moserův nebo hřib Le Galové, ty však obvykle moc často nenajdeme.
Společným znakem všech je, že po rozkrojení nebo otlaku modrají, stejně jako hřib satan nebo hřib kříšť (ne ale hřib hořčák).
Galerie: Zrádné „červené“ hřiby
Každopádně, méně zkušení houbaři by se měli obecně vyvarovat sběru hřibů, které mají buď červenou, nebo načervenalou nohu (kromě „babek“, ale ty většinou houbaři poznají), nebo mají červené rourky na spodní straně klobouku. Červená barva je prostě varující, byť tímto způsobem vyloučíme z možné kořisti jinak velmi dobré hřiby kováře a koloděje, které mají červené rourky také.
ČLÁNKY DO MAILU
