K Lolo Ferrari by se sluselo podotknout, ze ji ty silikonove pytle ke stesti nepomohly. Kvuli jejich vaze nemohla spat v leze, protoze nemohla poradne dychat. Spala tedy v sede a leta se poradne nevyspala, coz vedlo k chronicke unave. Skoncila s depresi a nasledne nezemrela, ale patrne spachala sebevrazdu. Patrne pisi proto, ze existuje podezreni, ze ji pomohl manzel, ktery byl vysetrovan pro podezreni z vrazdy. Manzel to take byl, kdo ji ke vsem tem operacim dotlacil.
Ve filmu La vie sexuelle de Belges (Sexualni zivot Belgicanu) lze Lolo Ferrari videt pouze v kalhotkach v dobe, kdy sice jiz mela implantaty (asi jeste ne ty uplne obrovske), ale vypadala jeste celkem normalne. Oblicej si nechala znetvorit az pozdeji nebo se jednalo o pocatecni stadium. Je na tom videt, jak plasticka chirurgie dokaze z celkem hezke zenske udelat monstrum.
Zajimalo by mne, jak do tehle story pasuje lekarska etika. Je zjevne, ze tem, kteri Lolo Ferrari operovali, slo akorat o prachy.