Neschopnost našich zákonodárců dohlédnout důsledků svých kreativních návrhů se promítá do celé řady vyhlášek a zákonů, které jsou pak v rozporu se skutečnou realitou – podobně, jako jsou od ní odtrženi zákonodárci samotní. Jedním z mnoha příkladů je novela zákona 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích. Konkrétně ustanovení o povinnosti řetězců darovat potraviny pod hrozbou pokuty až deset milionů korun neziskovým organizacím, které svým rozhodnutím určí ministerstvo zemědělství.
Nedomyšlené důsledky novely
Již jsme upozornili na skutečnost, že potraviny nevhodné k prodeji smí jít na charitu, ale řetězce to mají povinně, tedy zákon stanovuje pokutu za „nedarování“ subjektům, které s nimi ze všech článků řetězce výroby a konzumace potravin plýtvají nejméně (což je samo o sobě diskriminační návrh hodný soudního sporu).
Krom toho ovšem může být faktickým důsledkem pozměňovacího návrhu lidoveckého poslance Petra Kudely skutečnost, že od počátku roku 2018 přijdou o možnost využívat neprodejných, ale jinak bezpečných potravin zoologické zahrady, ale také celá škála dětských domovů, farních charit či azylových domovů.
Dostanou jen „vyvolení“
Zmiňovaný lidovecký poslanec totiž zabudoval do novely odstavec (jde o odstavec 2 paragrafu 11), podle kterého „Provozovatel potravinářského podniku, který uvádí na trh potraviny v provozovně s prodejní plochou větší než 400 m2, je povinen potraviny, které nejsou v souladu s požadavky stanovenými tímto zákonem nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím požadavky na potraviny, ale jsou bezpečné, poskytnout bezplatně neziskové organizaci, která shromažďuje bezplatně potraviny, skladuje a přiděluje je humanitárním nebo charitativním organizacím, které poskytují potravinovou pomoc klientům sociálních služeb; tyto organizace určí ministerstvo rozhodnutím vydaným z moci úřední“.
Jinými slovy – ten, kdo nebude na ministerstvem stanoveném seznamu, bude mít smůlu. Což může být celá řada současných příjemců neprodejných, ale konzumovatelných potravin, zejména těch, které nejsou v dosahu regionálních potravinových bank (nebo subjektů na seznamu „vyvolených“). Než se k nim totiž potraviny, především ty čerstvé, dostanou, a než se zase z potravinových bank dostanou ke konečným příjemcům, mnohdy už o čerstvé potraviny nepůjde a budou se muset zlikvidovat.
Od dodavatele k odběrateli šly potraviny za miliony
Právě proto mají dnes obchodníci dlouhodobě navázané přímé vztahy s řadou příjemců takového zboží, aby se zkrátila cesta od dodavatele k odběrateli. To však není zákonodárcům ani veřejnosti většinou známo, ačkoli jen takové prodejny sítě Albert darovaly loni na charitu potraviny v nákupní hodnotě šesti milionů korun, i bez zákonů a ministerské evidence.
Obdobně se již léta chovají i další nadnárodní sítě – prostě proto, že je to v zemích jejich center standardní a obvyklé. Také proto plýtvají maloobchodníci potravinami osmkrát méně než sami spotřebitelé.
Jako vždy byl přitom na počátku bohulibý (zřejmě proto pochází pozměňovací návrh od lidoveckého poslance) záměr – totiž umožnit také darování chybně označených potravin, což v současné době není možné, a to ani pro účely charity. Podle stávající dikce zákona by to totiž bylo klamání spotřebitele. To by byl proto také veskrze pozitivní návrh, kdyby však nebyl doplněn povinností darovat potraviny administrativně vymezeným subjektům. Hlavně mít všechno pod kontrolou!
ČLÁNKY DO MAILU