Jíst pučící květy ze zahrádky může některým lidem připadat zvláštní, druhým šílené a dalším zcela přirozené. Jak to má Jana Vlková, která sepsala barvami hýřící Květinovou kuchařku? Nesytí se salátem z trávy a květů, trhá květy i listy ze zahrádky pro dozdobení a dochucení zcela běžných pokrmů.
Jak jste se dostala ke „květinové stravě“?
Ono je více cest, které mě zavedly až sem. Začala bych asi hlubokou orbou v minulém století, kdy jsem studovala ekologii na přírodovědecké fakultě, což je krásná disciplína, která běží po povrchu všech přírodovědných oborů. Není to jen o tom, že továrny kouří, ale i o tom, že když je život pestrý, tak to funguje, což mě moc bavilo. Pracovat do ekologie nebo ochrany životního prostředí jsem pak ale nešla, protože to přitahuje také lidi na pokraji fanatismu a to mi moc nevyhovovalo. Na to, abych byla badatelkou, jsem zas málo systematická, takže jsem přesedlala úplně na jinou kolej a věnovala jsem se překladům z francouzštiny. A protože frankofonní oblasti jsou gastronomicky velmi silné, narazila jsem zde na mnoho jídel, surovin a také květů, které se tehdy začínaly používat při přípravě jídel, což mě velmi zaujalo.
Klíčovým momentem v mém životě pak ale byly jedny Vánoce, kdy jsem měla pocit, že jsem nedostala úplně nejlepší dárky. Načež jsem sedla k počítači a objednala si z Amazonu asi pět knížek o jedlých květinách. Sice jsem se hodně styděla, že jsem udělala obrovskou díru do rodinného rozpočtu, ale měla jsem pocit, že to k něčemu bude, že to teď prostě potřebuji. Tím jsem založila svou kytkožravou knihovničku, kterou jsem začala stále dokola číst a hojně rozšiřovat. A samozřejmě i zkoušet květiny ve své kuchyni. Protože jsem byla plná zkušeností a informací, začala jsem o květinách v jídle psát a posléze i přednášet. Což už byl krůček k tomu, abych všechny své materiály odnesla k vydavateli, jestli by je nechtěli vydat. A oni moc chtěli.
Jak dlouho taková Květinová kuchařka vzniká? Je plná fotografií květin, které nenatrháte za jedno odpoledne. Kvetou od jara do podzimu…
Když jsme se ve vydavatelství dohodli, že do toho půjdeme, to bylo přesně před rokem, tak jsem říkala, musíme začít okamžitě fotit, protože už kvetou plicníky, a když bude kniha bez fialek, tak to jako by nebyla. Tak nakladatelství povolalo fotografa, foodstylistku a dekostylistku a začalo se.
Vstávala jsem v šest hodin a sbírala jsem všechny rostlinky, které budeme ten den fotit. Obíhala jsem svou zahradu, pak celý Suchdol a Dejvice, každou rostlinku jsem musela zvlášť zabalit do mokrých hedvábných kapesníčků a krabiček, aby do dvanácti hodin, než se bude fotit, všechno vydrželo. Pak jsem s tím vším vyrazila do Kostelce nad Černými lesy, kde se celá kniha fotila. Takhle to probíhalo osmkrát, od prvního dubna 2014 do začátku září. Byl to trošku adrenalin, ale strašně mě to bavilo.
Jak začít se sběrem květin, když jsem naprostý laik?
Je to jako s houbami. Hřib, který vyroste pod jedličím, má hlavičku bílou, když vyroste pod dubem, má ji hnědou. A podobně je to i s rostlinami, v různých podmínkách mohou vypadat různě. Proto lidem botanikou nepolíbeným doporučuji, aby si rostliny nechali ukázat od někoho zkušeného.
Třeba od vás?
Třeba ode mě. Loni jsme pořádali takové vycházky, během kterých jsme sbírali květiny, a na letošní rok plánujeme něco podobného. Jen co se oteplí, napíšu na svůj web termíny a vyrazíme všichni do Divoké Šárky nebo do Suchdola.
Myslíte, že sama, s atlasem v ruce, bych úspěšná nebyla?
Asi byla, ale spoustu rostlin má své dvojníky, kteří nejsou k jídlu. Například můj favorit z kuchyně ptačinec prostřední je snadno zaměnitelný s rožcem nebo drchničkou, což jsou rostliny, které sice nejsou jedovaté, ale taky ani nejsou moc k jídlu.
Proč vůbec květiny do jídel přidávat?
Příroda zvláště teď na jaře začne nabízet spoustu listí, které obsahuje látky, jež v „konfekční“ zelenině nenajdete. Vitamíny, minerální látky, enzymy… navíc tak máte hned jídlo pestřejší, co list, to jiná chuť, takže třeba po zamíchání do salátu získáte jiný, nový, zajímavý, neotřelý pokrm. Já doporučuji květy i listy přidávat do běžných pokrmů, které normálně jíte.
Dají se tedy květy i tepelně zpracovávat nebo se používají jen v čerstvém stavu, po utržení?
Ne každá rostlina snese tepelnou úpravu, spařené čerstvé listí není nic moc. K varu se spíše hodí aromatičtější rostliny, tedy některé byliny z rodiny hluchavkovitých, což jsou třeba všechny tymiány, yzop, mateřídoušky, saturejka, popenec, který můžete i v těstíčku smažit, podobně jako například černý bez, kopřivy i jitrocel.
Jenže teď nic takového neroste, co dělá milovník květinových jídel v zimě?
Čeká na jaro. A ukájí se šnytlíkem z hypermarketu.
A nemůžu si v létě připravit něco, čím v zimě lehce ukojím své chutě po květech?
Některé květy můžete usušit, ale takových, které si udrží svou barvu, je opravdu málo. Zkusit usušit a následně ve tmě přes zimu uchovat se dají chrpy, afrikány, měsíčky, sléz maurský. Nakládám ještě pampelišková poupata a lichořeřišnici. S tím se ta zima dá přečkat, ale není to prostě ono.
Teď jsou moderní jarní očisty, detoxy, mohou i tady květiny posloužit?
Loni, když jsem začala psát Květinovou kuchařku, tak jsem se do výborné kondice dostala právě díky květinám. Když jsem je hledala, abychom je mohli nafotit. Je to takový přidaný efekt, jste venku, zbavujete se stresu, myslíte na to, abyste našli, co zrovna hledáte. Jsou lidé, kteří se ptají, kde mohou květy koupit, ale o tom to přece není. Čas sběrem neztrácíte, ale získáváte. Sami pro sebe a svůj odpočinek.
A po úspěšném sběru si obohatím svíčkovou nebo karafu s vodou…
No, jéje. Moji favoriti jsou pupalky, na jejichž krásnu si však budete muset počkat do letního západu slunce, kdy vykvétají.
A kdybyste měla jmenovat běžné jedlé květiny ze zahrádky, které mohu bez obav jíst, které by to byly?
Je lepší, aby květiny, které jíte, nebyly příliš šlechtěné. Z květinářství určitě nikdy nic nejezte. Moji zahradní favorité jsou denivky, afrikány – jen jejich jazykové listy, karafiáty, výborné jsou zvonky, slézové růže, květ kopretiny věncové můžete sníst celý, ale musíte počítat s takovým nahořklým šmakem. Floxy, jednoduché, bezúdržbové květiny. Jejich kvítky jsou lehce nasládlé a přitom je jedno, jakou barvu ochutnáte. Z klasické kopretiny jen otrhávám okvětní lístky. Skvělé jsou slunečnice, a to jak jejich okvětní listy, tak i poupata, která jsou fantastická osmažená na másle jako fazolky. Báječný je měsíček, krásnoočka, květy jetele. Lichořeřišnice, česnáček, rukola, to jsou rostlinky, jejichž květy chutnají po ředkvičkách, jedla jsem i gladioly, u kterých je však třeba vyndat pestík a tyčinky s prašníky plnými pylu. Zkusit můžete do salátu i juku, lístky tulipánu, květy hlohu ve stavu poupěte…
Kterým květinám bychom se měli vyhnout?
Já to neříkám, to patří toxikologům. Já mluvím jen o těch jedlých rostlinách, protože se mi zdá nebezpečné směšovat v jednom rozhovoru jedlé s jedovatými rostlinami. Lidé si to pak mohou lehce poplést.
Jaké květiny máte ve váze nejraději?
To hrozně záleží na ročním období. Mám ráda květiny natrhané na louce, klidně bez mašle, uvázané do kulata. Miluji mimózy, frézie, tulipány, lilie, růže… Naopak nemám ráda květiny balené v celofánu, příliš nastrojené vazby a barvené květiny.
ČLÁNKY DO MAILU