Tak nějak bych to nazval… Určitý vývoj společnosti jde povětšinou vnímáno v Evropě (jsou i vyjímky) ze západu na východ… Proto to co je dnes v ČR již běžné se na Slovensku teprve začíná objevovat ve větších městech… A věřím tomu, že během 10 let to, že muži nechtějí vždy platit začne platit i na Slovensku…
Historka mého otce stará asi 40 let, kdy při studiu v Košicích zkoušel randit s jednou slovenkou stojí také za v nímání v historickém vývoji. Když jí pomohl do kabátu, málem omdlela, že jí nikdo nikdy nepomohl… A po nějaké době se s ním rozešla a jedním z důvodů bylo, že není ten správný chlap, protože jí „nemlátí“…
Sám jsem zažil vztah, kdy mi bylo předhozeno „chlap má za ženu platit vždy“, ale já sám už jaksi rozděluji na to „co?“, „kdy?“ a „v jakém vztahu“…
Nemám problém a mám zažito, když s někým jsem, že většinou platím, ale beru to nenásilně, pokud ona žena chce zaplatit, není problém, ale ono „chlap má za žernu platit vždy“ nesnáším :-) Kupříkladu v současné době, za mě partnerka občas zaplatí a udělá mi to vždycky velkou radost… Je to zhruba v poměru 5:1 já:ona. Ale cítím, že jsme v tom oba zapojeni… Nemám s tím problém a vnímám i to, že já pracuji a ona studuje…
Ale nemám rád takové to vyložené oblbování, že to je „pravidlo“. Úsměvnou pro mně zůstává historka z počátku 90 let, kdy jsme zhruba v šestnácti chodili na diskotéky a peněz moc neměli. Spolužák Honza se střetl u baru s jednou známou a kouká že má v kapse 50 Kč a tak v tehdejší matematice měl na dva nápoje (2 piva nebo 2 koly) a zeptal se „Dáš si něco?“ a ona odvětila: „Jasně, dvojitýho Beama s kolou“ :-D
No a to v „jakém vztahu“ bych položil otázkou: jak platíte na obchodním jednání? Pokud se sejdou různá pohlaví atp. :-)