Názor k článku Lakomec, nebo feminista? od xy - Myslím, že pokud jsou oba partneři normální, takové...

Myslím, že pokud jsou oba partneři normální, takové věci není třeba řešit. Souhlasím s názorem, že by žena neměla placení partnera brát jako samozřejmost a alespoň nabídnout, že se na placení bude podílet. Pokud jdu s přítelem například na večeři, vždycky si dám pozor, abych si objednala jen to, co si mohu dovolit zaplatit ze svého. Když mi můj protějšek nabídne případné zaplacení útraty, je to příjemným překvapením :-)Na oplátku se pak snažím revanšovat tím, že příště naplánuji a zaplatím nějakou další společnou aktivitu.
Pokud jsem v restauraci s někým jiným, platím za sebe sama, nechci se nikomu cítit zavázána, protože tím mohou vznikat různé nepříjemné situace.
Ovšem v partnerském vztahu považuji striktní dělení jednotlivých položek za extrém a partner, který mi bude od všeho předkládat účtenky na mě působí odpudivě (když mi dnes nekompromisně vyúčtoval večeři, co mi spočítá příště???)
Příkladem budiž historka z rozvedeného manželství mých rodičů: Otec, který žil v jiném městě pozval při naší návštěvě mě a mou nejlepší kamarádku, která měla ten den svátek do cukrárny na zmrzlinový pohár: „Holky, slavíme, dejte si co chcete a pořádně si to užijte!“ Byly jsme příjemně překvapeny, protože štědrost nebyla vždy jeho silnou stránkou. O co horší však přišlo rozčarování, když jsem později zjistila, že si pečlivě schoval účtenku a při návratu domů celou útratu vyúčtoval matce…
Nejdůležitější je podle mě v otázce zvaní a placení hlavně soudnost obou zúčastněných.