Někteří lidé se pro adrenalin narodili, jiní si to chtějí vyzkoušet, ale musejí se do toho trochu nutit. Důležité je nebát se a důvěřovat jisticím lanům a karabinám ‒ udrží vás. Lanová centra jsou vlastně opičí dráhy v korunách stromů. Jednotlivé překážky, vzdálené od sebe několik metrů, rozdělují stabilní plošiny na stromech či kůlech ‒ snad jediná místa, na kterých si odpočinete.
Lanové centrum, to není žádná procházka růžovým sadem. Při zhruba hodinovém lezení se pořádně zapotíte, protáhnete a posílíte různé svalové skupiny ‒ zejména na rukách a na nohách. To je jeden z důvodů, proč vyhledávají lanová centra ke cvičení policisté, hasiči i profesionální vojáci. Je to dobré jak pro fyzickou, tak pro psychickou odolnost,
říká Štěpán Heger ze společnosti Lanové aktivity.
Důležitá je bezpečnost
Vzhledem k tomu, že se leze ve výšce i jedenácti metrů, měl by provozovatel lanového centra každému vysvětlit systém jištění a poučit ho, jak se zachází s karabinami. Není to složité, člověk nemusí být horolezcem, aby si troufl navštívit lanové centrum. Oblečete si sedák (je nastavitelný, nebo je v různých velikostech), nasadíte helmu a můžete do výšek. Existují dva systémy jištění v lanových parcích. Je to buď „Top Rope“ – jste jištění na kotevním laně nahoře. Počítá s tím, že lezec nemá horolezeckou průpravu, a tak ho musí jistit dva další lidé na zemi. Jedná se o tzv. zálohové jištění, kdyby jeden selhal. Hlavní nevýhodou tohoto typu jištění je skutečnost, že se v lezení střídáte, což je trochu nudné.
Pak existuje systém „Via Ferrata“, inspirovaný lezením v Alpách, kdy jsou na skále tzv. zajištěné cesty. Ocelové lano je vždy co dva či tři metry fixované ve skále. Horolezec má na úvazku dvě karabiny. Když doleze k fixnímu jištění, nejprve přecvakne jednu karabinu, a pak i druhou. To samé platí i v korunách stromů, kde jsou okruhy překážek jištěny průběžným ocelovým lanem, které je fixováno na stromech u plošin. Lezec se tedy jistí sám.
Překážky jsou různě náročné. Někdy je musíte rozhoupat, abyste dosáhli na další stupínek ‒ buď nohou, nebo rukou. Jindy musíte přejít lávku, kládu nebo dokonce lano, prakticky bez držení. V principu jsou nejnáročnější ty, které visí zeshora, protože se více houpou,
říká Štěpán Heger. Chce to jen klid, zhluboka dýchat a soustředit se. Jakmile si připustíte strach a znejistíte, začnete chybovat, což se nemusí vyplatit. Existují i tzv. týmové překážky, kdy si lezci musejí pomáhat – podávají si ruce, lezou si po ramenou a podobně.
Co se stane, když spadnu?
Nestane se nic. Tedy pokud dodržujete předpisy. V lanových centrech typu Top Rope vás jističi pozvolna spustí až na zem. Působí to celkem legračně, člověk vypadá jako létající brouček ‒ ve vzduchu třepotá ručičkama a nožičkama. Při druhém typu jištění spadnete jen tam, kam vám to lana dovolí. V tom případě počkejte, až se lana ustálí. Pak musíte zapojit pořádnou dávku síly a vyšplhat se nebo vylézt zpátky. Jiná cesta neexistuje.
Lanové parky si můžete užívat celoročně. Nejsou výjimkou ani jako zpestření zimních center. Za špatného počasí je lezení pochopitelně těžší. Odpovídající okruh může zvládnout téměř každý. Problém s tím bude mít jen člověk, který není zvyklý na sport, zejména když má nadváhu. Většinou lanové dobrodružství vyhledávají mladí aktivní lidé a rodiny s dětmi,
říká Štěpán Heger a s úsměvem dodává: My v outdooru říkáme, že zážitek nemusí být dobrý, stačí, když je silný.
- Oblečení: Samozřejmě je dobré mít sportovní oblečení a hlavně pořádné boty.
Nicméně tady v kempu často přijdou lidé přímo od vody a lezou třeba jen v žabkách,
říká Štěpán Heger a doporučuje cyklistické rukavice. Po dlouhém lezení se vám totiž mohou vytvořit mozoly. Nutností jsou helmy, které vám v lanových parcích zapůjčí.
- Cena: Pokud byste snad zatoužili nechat si postavit na zahradě nebo v části lesa, který vám patří, lanový park, museli byste sáhnout do kasičky pro sta tisíce korun. Záleží pak samozřejmě na rozsahu i typu překážek. Pokud takové ambice nemáte, návštěvy parků se pohybují od dvou do pěti set korun za okruh, nebo za hodinu lezení.
Rozhovor se Štěpánem Hegerem: Jak se staví lanový park?
Kde se vzaly lanové parky?
Tato zábava k nám přišla ze Spojených států. Lanová centra se tam ovšem stavějí jinou technologií. Nemají například problém s vrtáním do stromů. Kotvení lan a plošiny jsou ke stromům přišroubované. U nás se kmeny stromů lany obmotávají a plošiny se fixují stažením kolem kmene stromu.
Neškodí to stromům?
Nemůžeme si dovolit stromy zahubit, my je potřebujeme.
Kdo vymýšlí překážky a je nějaký systém v jejich pořadí?
Některé překážky jsou již dané. Existuje literatura, kde jsou popsané i vyobrazené. Nicméně rád vymýšlím vlastní a kombinuji to s nimi. Překážky by se na jednom okruhu neměly opakovat. Většinou také záleží na požadavcích toho, kdo si lanové centrum objednává. Někdy chtějí mít dva okruhy – lehčí a těžší. Také se liší nástupy na první plošinu. Nejjednodušší je žebřík, nahoru se můžete dostat také po kládě, která vede do kopce, dále to může být po šplhací síti nebo po provazovém žebříku. Pro účastníky je dobré začínat lézt již od země, ihned je do programu zapojit.
Je třeba nové lanové centrum zkolaudovat? Jak vypadá zátěžový test?
Pokud jde o překážky na stromech, je nutná kontrola jejich vzrůstu a zdravotního stavu odborníkem. Lanový park postavený na kůlech vyžaduje stavební povolení, nicméně žádný zátěžový test se nedělá.
To ani neexistují bezpečnostní normy pro stavbu lanových parků?
V České republice bohužel žádné bezpečnostní normy nemáme a v zásadě je může stavět kdekdo. Já osobně při stavění vycházím z norem ze Spojených států, s tím, že je přizpůsobuji našim technickým možnostem, uplatňuji zkušenosti nabyté na odborných školeních a několikaletou praxí.
Proč si myslíte, že se to neřeší?
Podle mého názoru je hlavním důvodem skutečnost, že se zatím nestala žádná vážná nehoda a pánové v parlamentu mají jiné starosti.
Může běžný člověk poznat, že lanové centrum není úplně bezpečné?
Na prvním místě může o lecčems vypovídat obsluha lanového parku. Jednak by měla lezení rozumět a být schopná vám zodpovědět veškeré otázky týkající se jak lezení, tak konstrukce. Za druhé by měla člověka odradit zjevná povrchní omšelost, což vypovídá o tom, jak se o lanový park starají.
Jak udržujete ten váš?
Téměř každý den si okruhy prolezu. Je potřeba kontrolovat jisticí prvky a stromy. Když narazím na jakýkoliv problém, ihned ho řeším.
Foto: Ivana Dvorská
ČLÁNKY DO MAILU