Svatá pravda, je to tak. „Dělat kamaráda“ znám taky. Akorát mě to teda nestačilo a tak jsem to poměrně rázně ukončil. Nakonec jsem se i naučil je poslat pryč i když jim nebylo hej a potřebovali se vybrečet. Ač mi jich bylo líto, já jsem fakt nepotřeboval se utápět v myšlenkách jaké to bude až jednou bude moje.
Paradoxně, čím je vám to jedno, tím mám pocit že má člověk větší šanci uspět… nebo se pletu?