Mám pohled z druhé strany - ze strany ženy. Dřív jsem si myslela, že postižení muži to mají snazší - právě proto, že ženy mají ty pečovatelské sklony a handicap jim u partnera zas až tak nevadí (pokud dotyčná není úplně povrchní). Utvrzovalo mě v tom i to, že řada mých kamarádů našla životní partnerky mezi zdravými ženami. U opačného pohlaví je to jiné. Žen s postižením, které by měly zdravého partnera, opravdu moc neznám. Ani já jsem v životě nenarazila na "zdravého" muže, který by chtěl být něčím víc než kamarádem (muži zkrátka asi hledají jen dokonalé "samice"). Takže když tak čtu, s jakými partnerkami měl zpovídaný "tu čest", říkám si, že jsem na tom líp, protože jsem nemusela řešit, jaký ke mě má daný partner přístup a jak se na naše soužití dívá okolí.
Já moc děkuji za názory ostatních... Mám přítele.... Kvadruplegika..... Pro mne je naprosto úžasný a to, že se mu občas snažím pomoci podle tohoto článku, až přespříliš..... Nám asi opravdu škodí. Nemiluji ho proto, že by to bylo z důvodu nějaké charity.... Naopak..... Dokáže být chlap se vším všudy a umí si "praštit do stolu". Jen já jsem možná tak trochu pečující tip a měla jsem to tak i s ostanimi partnery.... "nevozmeny". Takže.... Jen poznámka na okraj...... Pánové, neberte nás jako charitu, milujeme Vás pro určité vlastosti...... A Vy nás milujte přes naše chyby