Málokdo z nás se zeptá na podrobnosti, pokud nám někdo řekne, že má rakovinu prostaty, hemoroidální onemocnění nebo Crohnovu chorobu. Bořit tabu svá i ostatních není jednoduché a často třeba jen představa, že musíme s lékařem mluvit o svých intimních místech (konečníku, pochvě, penisu…) znamená, že raději třeba i riskujeme zdraví a k lékaři vůbec nejdeme.
Co všechno je pro nás tabu?
Tabu obecně jsou témata, o nichž nemluvíme. Nejčastěji se týkají osobní intimity, niterných osobních záležitostí, ale také například finanční či sociální sféry, kdy můžeme subjektivně vnímat nějaké ohrožení. Nemluvíme otevřeně třeba o sexuálním harassmentu na pracovišti, o psychickém či fyzickém násilí v rodině, o exekucích majetku, osobních selháních a podobně. V naší společnosti je také velkým tabuizovaným tématem umírání, smrt a některé vážné nemoci.
Ty ale přece musíme řešit – minimálně s lékařem a rodinou.
V praxi se často setkávám s lidmi, kteří tabuizují své zdravotní problémy, jako by se za ně styděli či vinili. Obávají se sociálního odsouzení, izolace, ale též nechtějí vzbuzovat lítost, strach z nákazy či soucit. Není neobvyklé, že třeba onkologicky nemocní se zdráhají o své nemoci otevřeně mluvit. Třeba hemoroidy trápí mnoho lidí, a také o nich nemluví. Někdy v akutní fázi tiše trpí v kanceláři, poposedávají a neřeknou nahlas, že mají právě tyto problémy.
Tabu panující a zbořená
- O čem se už Češi nestydí mluvit: homosexualita, menstruace, nahota, mimomanželský sex.
- Jaká tabu u nás přetrvávají: hemoroidální onemocnění, inkontinence, chronická střevní onemocnění, smrtelná nemoc, smrt.
Ano, to jsou velmi intimní problémy. O čem ještě nemluvíme?
Velkým tabu je často vše, co se týká sexuality, to se může negativně odrazit nejen v našich vztazích, ale hlavně i ve sféře zdraví. Mnoho mužů třeba nechodí na preventivní prohlídky prostaty, odkládají je. Ženy odkládají preventivní prohlídky u gynekologa. O problémech doma nehovoříme a až bolesti či jasné příznaky nás vyburcují navštívit lékaře. Nekomunikace o zdravotních problémech spojených s intimitou se odráží navíc i v našich vztazích.
To prosím vysvětlete trochu blíže.
Muži i ženy často kvůli zdravotním potížím intimního charakteru odmítají sex, vyhýbají se intimnostem, a dokonce někdy i dotekům ze strachu, aby ten druhý nechtěl víc. Takové chování partnera znejisťuje a přináší podráždění, hádky, obviňování či nekomunikaci. Stud ale určitě není ovlivněn jen věkem a aktivním sexuálním životem. Stud s věkem nesouvisí. V praxi se potkáváme se staršími ženami, které odkládají gynekologické vyšetření. Jsou už po přechodu, antikoncepci už neřeší a sex u nich již není prioritou. Snadno pak dojde k zanedbání zdravotního stavu. Člověk má mnohdy pocit vlastní nedotknutelnosti – nás se to přece netýká. Proto někdy přehlížíme a podceňujeme první příznaky nemoci.
Varovné výzkumy
- Jedním z témat, o kterých se stydíme mluvit, jsou třeba onemocnění konečníku.
- Z mezinárodního průzkumu (průzkum Harris interactive, 2018) vyplývá, že například svědění, bolest a krvácení při stolici související s rozšířenými hemoroidy mlčky snášíme téměř rok a půl.
- Hemoroidy jako civilizační onemocnění přitom z vlastní zkušenosti zná více než polovina z nás. Více o onemocnění se dozvíte v článcích zde nebo například na wwww.konectabu.cz.
- Než abychom navštívili lékaře, raději hledáme informace na internetu, nebo u svých příbuzných a známých.
Jak tedy bojovat se svým studem a jít k lékaři s intimními problémy?
Lidé jsou třeba při návštěvě praktického lékaře do jisté míry připraveni zeptat se na konkrétní intimní problém, ale odkládají to až téměř na konec sezení, či dokonce odcházejí z ordinace a palčivou otázku ani neotevřeli… Lékař má na pacienta určitý vyhrazený čas a nepředpokládá, že pacient s ním chce řešit nějaký další problém. Výzkumy ukazují, že pacienti by však uvítali, kdyby v otázkách intimity byli lékaři aktivní a rutinně se na ně ptali.
Výzkumy podle Laury Janáčkové ukazují, že pacienti by uvítali, aby se lékaři sami ptali na intimní otázky, do kterých se lidem moc nechce
Po první otázce nebo vyslovení problému z nás stud opadne?
Je to pro nás lehčí, když už se dané téma otevře. Lékař pacientovi také často pomůže dalšími dotazy a profesionalitou, se kterou k tématu přistupuje. Lidem pomáhá, když si uvědomí, že naše intimní problémy nejsou pro lékaře žádnou zvláštností, že se s nimi setkává často a třeba se na ně i specializuje.
Co byste radila všem, kteří se odhodlávají mluvit o intimních věcech a teprve sbírají odvahu třeba v čekárně?
Už fakt, že člověk má odhodlání, sedí v čekárně a třeba čeká na nepříjemné vyšetření, je půl úspěchu. Stres v tento čas můžeme snížit odpoutáním pozornosti, prohlížením časopisu, čtením, hraním her na mobilu, posloucháním hudby nebo třeba i obyčejným žvýkáním žvýkačky. Odreagování a uvědomění si, že se jedná o přechodnou záležitost, pomáhá překonat čekání. No a nejen dětem pomáhá myšlenka na odměnu, kterou si za svou statečnost dopřejeme.
Tipy, jak překonat svá tabu
- Svěřte se – není pro nás jednoduché hovořit o intimních oblastech, i proto v českém jazyce existuje tolik hovorových výrazů, kterými je popisujeme. Pokud se stydíte mluvit o zdravotních komplikacích s lékařem, otevřete nejprve toto téma s přáteli nebo se zeptejte svých rodičů. Mnoho nemocí má částečně dědičný základ, proto je pravděpodobné, že mají stejnou zkušenost.
- Chce to trénink – o věcech nemluvíme kvůli pocitu studu. Pravdou ale je, že na negativní emoce si zvykneme, ať již se jedná o stud, smutek, nebo strach. Podruhé a potřetí pro vás bude jednodušší o tématu hovořit.
- Nemějte obavy z hodnocení ostatních – stud cítíme proto, že nám záleží na mínění okolí. Například hemoroidální onemocnění nebo inkontinence patří mezi rozšířená onemocnění a nevypovídají nic o člověku, který jimi trpí. Stud tedy není na místě.
- Je lepší znát pravdu – objevuje se na papíře po stolici krev? Může se jednat o rakovinu konečníku, ale také například o rozšířené hemoroidy. Pouze lékař zjistí, zda jsou obavy opodstatněné.
- Skočte do toho po hlavě – abychom nezavírali oči před choulostivým zdravotním problémem, chce to najít odvahu a neodkládat komunikaci o problému.
Tabu témata od nás přejímají určitě i děti. Jak tomu odmalička bránit?
Je to tak. Stačí se zamyslet nad tím, kolik různých výrazů se používá v rodinách pro genitálie, prakticky každá rodina má své vlastní. Do určitého věku je to pochopitelné, ale postupně by děti měly znát a používat správné názvy. Měli bychom je učit odpovědnosti k vlastnímu zdraví. Je třeba s nimi pravdivě hovořit a trpělivě jim odpovídat na jejich zvědavé otázky.
Předpokládám, že třeba dospívající dívky se zrovna netěší na první návštěvu gynekologa.
Všechno začíná mnohem dříve, než když se jde na vyšetření. Pokud budeme dítě vést k péči o tělo a zdraví, vysvětlovat mu jeho jedinečnost, důležitost a budeme dobrým vzorem, bude i v budoucnu ke svému zdravému životnímu stylu přistupovat odpovědněji. Běžnou součástí života by se měly stát preventivní prohlídky, očkování, péče o chrup, tělo… Pro mladou dívku nebude problematické vstoupit do života ženy, když tabu menstruace, intimity, sexu, lásky, plození či rození dětí přestanou být tabu, když se člověk přestane bát mluvit o věcech, které se prostě dějí. Život je rozmanitý a přináší mnoho nesnází a problémů, bez sdílení se však řeší těžko. Slova člověk vynalezl proto, aby si mohl pomáhat, využívat zkušeností jiných, společně prožívat radosti i starosti.
Doc. PhDr. Dr. phil. Laura Janáčková, CSc.
Je docentkou klinické psychologie, pracuje ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, kde se specializuje na vážná, chronická onemocnění. V roce 2006 založila Institut partnerských vztahů, který se věnuje problematice vztahů a sexuálního chování.
Publikovala desítky odborných i populárních knih, mezi které patří bestselery v oblasti partnerských vztahů, ale také edukativní knihy věnované pacientům a jejich blízkým (Život je boj, Ač máš eReSku, nepropadej stesku, Necukrujte s cukrovkou, Bolest a její zvládání, CHOPN, IBD atd.) V současné době se Laura Janáčková podílí na edukační kampani k tématu hemoroidálního onemocnění (konectabu.cz).
ČLÁNKY DO MAILU