První náznak problému odhalila u osmadvacetileté Hermíny z Kladna preventivní prohlídka. „Necítila jsem žádné zvláštní obtíže, možná jsem se občas zadýchávala při procházce a občas se mi také rozbušilo srdce, ale vcelku nic, co by mě nějak znepokojovalo,“ říká mladá žena.
Co se dozvíte v článku
Těhotenství přišlo do půl roku po diagnóze
Její praktický lékař ale při prohlídce objevil šelest na srdci a raději ji odeslal na prohlídku do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze na kardiologii. „Tam jsem se bohužel po dalších testech dozvěděla, že mám vrozenou srdeční vadu a také trpím plicní hypertenzí. Takže mi lékaři hned nasadili léčbu, prozatím ve formě tablet. Také mi řekli, že bych neměla otěhotnět,“ vzpomíná.
Jenže už o pět měsíců později Hermína zjistila, že otěhotněla. „Byl to docela šok, ale společně s profesorem Pavlem Jansou z VFN, který se o mě staral, jsme se rozhodli, že do toho půjdeme a že v těhotenství chci pokračovat,“ popisuje.
Kvůli těhotenství a většímu náporu na její organismus musela dostat intenzivnější léčbu, a tak tablety nahradila podkožní infuzní pumpa, která aplikuje velmi účinný lék na plicní hypertenzi nepřetržitě. Těhotenství pak probíhalo bez potíží, nemoc se podařilo stabilizovat a nijak se nehoršila.
Dřív, ale v pořádku
„Lékaři mě intenzivně sledovali, chodila jsem na kontroly každý měsíc. Nakonec jsem porodila ve 35. týdnu, což bylo trošku dřív, ale miminko bohužel přestalo růst a také jsem měla častěji palpitace, tedy bušení srdce,“ říká Hermína.
Miminko naštěstí přišlo na svět zcela zdravé, kvůli nižší porodní hmotnosti však muselo v porodnici tři týdny zůstat. Po porodu se dokonce Hermínin zdravotní stav zlepšil, a tak zvládala péči o novorozeně bez jakékoliv pomoci. A brzy přišla touha po dalším dítěti.
„Věděla jsem, že bych chtěla ještě jedno dítě. Asi po devíti měsících jsem si říkala, že bychom to mohli zkusit znovu, a povedlo se celkem rychle. Jediná změna oproti prvnímu těhotenství byla, že jsme museli zvýšit dávky léku,“ říká Hermína.
Druhé těhotenství nakonec proběhlo ještě klidněji než první, i palpitace zažívala jen minimálně. Miminko se narodilo v termínu a v pořádku.
Jaké jsou symptomy nemoci?
Hermína patří k pacientům s plicní hypertenzí, kteří žádné zvláštní obtíže nepociťovali. Mezi nejčastější symptomy přitom patří modré zbarvení rtů z důsledku nedostatečného okysličení krve, bolesti na hrudi, únava či otoky kotníků a nohou.
„Při plicní hypertenzi dochází ke zvýšené námaze pravé komory srdeční, která se postupně zvětšuje. To může v čase vést k jejímu selhání. Zároveň se nedostatečně okysličuje krev, proto pacienti trpí dušností, únavou nebo závratěmi a mdlobami,“ říká profesor Pavel Jansa, kardiolog z II. interní kliniky kardiologie a angiologie Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK v Praze.
Diagnostika nemoci je složitá
Diagnóza plicní hypertenze se podle studií týká až jednoho procenta populace, specifickou léčbu přitom vyžaduje jenom část z nich. Protože je onemocnění relativně vzácné, lékaři tuto možnost podle profesora Jansy zvažují až mezi posledními.
„Může se tak stát, že nejdříve pacienty léčí například na astma. Lidé se tak ke správné diagnóze propracují mnohdy později, když už je choroba v pokročilém stadiu. Léčba je pak mnohem složitější,“ vysvětluje kardiolog.
Vývoj léčby jde stále dopředu
Pokud však dušnost nelze zdůvodnit jiným onemocněním, měl by lékař pacienta odeslat na ultrazvuk srdce a následně za dalšími specialisty. Nejčastěji plicní hypertenzi lékaři diagnostikují jako komplikaci jiného onemocnění plic a srdce. Má ovšem také celou řadu jiných příčin: za jejím vznikem mohou stát i autoimunitní onemocnění nebo plicní embolie.
„V posledních několika letech odstartovala řada slibných studií s moderními léčivými přípravky, které pomáhají snižovat krevní tlak v plicích. Pokroky děláme také v oblasti léčby plicní hypertenze po plicní embolii, kde se vedle chirurgické léčby nově významně uplatňuje také miniinvazivní léčba katetrizační a farmakoterapie. Díky tomu jsme dokázali výrazně snížit úmrtnost na tuto nemoc,“ říká profesor Jansa.
Moderní terapie podle něj pacientům přináší možnosti v minulosti nevídané, například ženám možnost otěhotnět a porodit dítě. „To bylo v minulosti nemyslitelné. Nutností je však zázemí interdisciplinárního týmu složeného z kardiologů, porodníků a anesteziologů, jako je tomu ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze,“ doplňuje docent Michal Koucký, vedoucí perinatologického centra Gynekologicko-porodnické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK v Praze.
S plicní hypertenzí se v Česku léčí přibližně tisícovka pacientů, každý rok jich asi 150–200 přibude. Podle odhadů lékařů další tisíce lidí o své diagnóze vůbec neví.
Tři specializovaná centra
Včasná diagnóza přitom podle expertů pacientům s plicní hypertenzí přináší delší a kvalitnější život. „I proto je jakákoli osvěta, která povede k časnějšímu rozpoznání nemoci, velmi důležitá,“ říká Milena Kaftanová ze Sdružení pacientů s plicní hypertenzí.
Momentálně jsou v Česku tři specializovaná centra pro léčbu plicní hypertenze – II. interní klinika kardiologie a angiologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Kardiologická klinika IKEM a I. interní klinika FN Olomouc.
ČLÁNKY DO MAILU