Lékař Jan Šimsa v knize Přírodní léčba a domácí lékař z počátku 20. století v kapitole o léčivých rostlinách vysvětluje, že bylinky mají své účinky a je dobré je mít doma po ruce, ale v případě vážnějších potíží je vždy třeba vyhledat lékařskou pomoc. Uvažuje nad tím, že člověk vlastně může využívat léčivou sílu přírody s určitým magickým podtextem, se sugescí nebo s modlitbou, protože jaké vlastnosti rostlinám přisoudíme, takové je budou mít.
Víra v magii byla na prvním místě
Neopomíjí zmínit ani Paracelsem popisované účinky pokladů z přírody s ohledem na jejich tvar či název. Například jaterník na játra, pomněnky na oči, červené na srdce a podobně. Víra v magii u našich předků byla pochopitelná a na tom je vlastně založen i byznys nejrůznějších podvodníků, kterým to nakonec funguje. Ani náboženství se bylinkám nebrání, v historii můžeme vidět, jak se snad v každém klášteře pěstovaly a sušily léčivé rostliny, jejichž moc byla požehnaná Bohem.
Jan Šimsa: Přírodní léčba a domácí lékař – „Praktický populární popis všech method přírodoléčebných, fysikálních a dietetických, dále popis nemocí, jich příčin, jak jim předcházeti a jak je osvědčenými domácími prostředky léčiti.“
„Léky z bylin připravovali alchymisté a čarodějové a ti kladli důraz na okultní vlivy planet, jistých dnů a hodin, kdy je sbírali, vařili, zaříkávali a kouzly napojovali. Mnohé byliny měly kouzelný nimbus, a proto působily sugestivně. Nezáleží na tom, co v této směsi nebo elixíru je, ale s jakým kouzelným doprovodem a jakou reklamou se podává a prodává, co se od nich očekává, čemu se věří,“ píše doktor Šimsa.
Vítězí reklama a fušeřina
Jak už to tak bývá, kupování lidského zdraví je tím nejvýnosnějším obchodem. Proto se od pradávna objevuje množství podvodníků, kteří se chtějí obohatit na víře v zázračný účinek. Roli hraje také to, co je zrovna v módě.
„Protože lidem obyčejné léky z lékárny a podle známých receptů lékařských nestačí a protože lidé chtějí míti vždy něco záhadného a věří více tajemnému, odedávna sestavovali podnikaví dobrodinci různé léky,“ vysvětluje MUDr. Šimsa.
A jak podvodníci falšovali léky a připravovali tajné a zázračné prostředky? Využívali staré osvědčené recepty z bylin a solí, které prodávali pod jiným názvem. Bylinky se drtily na prášek a všelijak ochucovaly nebo přibarvovaly. Na rozbor se posílaly pouze části oproštěné od dalších tajných nebo exotických přídavků, které byly běžnou součástí produktů, jejichž skutečné složení vlastně nikdo neznal. Někdy nešlo o nic jiného než o cukr, koření a barvivo, jindy klidně o skrytou drogu. Nepřipomíná vám to něco? Lidé, jejich vynalézavost a hamižnost se napříč časem asi moc nemění…
Zázračné elixíry byly plné drog a alkoholu
A jak už to tak bývá, obchod se zdravím vydělával hlavně na zoufalých pacientech s chronickými nebo nevyléčitelnými nemocemi. Například šlo o neurózu, padoucnici, souchotiny nebo ženské a pohlavní choroby. Z dobových a zajímavých přípravků se zmiňuje například Visnerin, který léčil nervové slabosti. Obsahoval sušené mléko a fosfornatou (fosforečnou) sůl. To bylo vše.
Dále třeba zázračný Elsa-Fluid – elixír mládí, v jehož složení bychom našli rebarboru, hořčiny a spoustu silného lihu. Léčil prý všechny neduhy. Pochází z roku 1899 a jeho výrobcem byl chorvatský lékárník Eugen Viktor Feller (1871–1936), který elixír pojmenoval podle přezdívky své matky Elisabeth. Feller byl také známý tím, že se hodně věnoval charitě a pomoci potřebným, například chudým rodinám a matkám vojáků, kteří byli zabiti v 1. světové válce.
Chorvatský lékárník, podnikatel a průkopník výroby průmyslových drog se proslavil svým „zázračným“ elixírem mládí s názvem Elsa-Fluid
Další zajímavostí byla elektrohomeopatie, která vydělala miliony a zkoušely ji laboratoře v Německu. Tvůrcem byl italský šlechtic, politik, spisovatel a známý homeopat, hrabě Cesare Mattei (1809–1896), který se svému léčení věnoval nejprve v nemocnici svaté Terezy v Římě a poté na svém zámku v Bologni. Později už léčil jen vysoce postavené osoby, mimo jiné i ruského cara Alexandra II. nebo bavorského panovníka Ludvíka II.
Italský šlechtic, spisovatel, politik, homeopat a známý léčitel 19. století je zakladatelem elektrohomeopatie
Složení tajných vodiček a lektvarů
MUDr. Šimsa uvádí pro zajímavost skutečné složení mnohých tajných elixírů, které se běžně prodávaly jako zázračné prostředky s ohledem na své účinky. Nabízely se k léčbě nejrůznějších nemocí či závislostí, případně šlo také o kosmetické prostředky. Určitě mohly fungovat, posuďte sami:
Voda života (aqua vitae): zázvor, galgant (galgán), nezralé pomeranče, zeměžluč, hořec, skořice, angelika (andělika)
Alpské koření: tymián, sladké dřevo, senesové listy (senna), máta, podběl, sassafras (kašťa bělavá obsahující toxický a halucinogenní safrol), případně kopytník, pastuší tobolka, anýz…
Cigarety a prášek proti záduše: blín, durman, rulík (prudce jedovaté a halucinogenní rostliny), dusičnan draselný (ledek)
Vodičky na oči: fenykl, levandule a opium
Švýcarské pilulky: aloe, hořec, Rhamnus frangula (krušina olšová – kůra je silně projímavá a toxická), cascarra (cascara – vyrábí se ze sušených plodů kávovníku, má různé léčebné účinky, obsahuje kofein a připravuje se z ní nápoj podobný kávě nebo i čaji; o současném využití se můžete dočíst například v článku Pořídil si plantáž v Panamě a vozí k nám „kávový čaj“ – cascaru nebo Cascara Fizz: vaří limonádu ze „slupek“ od kávy), coca (Erythroxylon coca – jistě víme, o co jde), mýdlo (opravdu zajímavé) a olej santalový
Doverův prášek: opium, cukr, ipecacuanha (hlavěnka dávivá – dnes se využívá v homeopatii)
Některé další přípravky mají vcelku „normální“ složení, mnohé obsahují účinné byliny, které bychom mohli určitě využít i dnes. Ale o tom třeba zase někdy příště…
ČLÁNKY DO MAILU