V přírodě je to zařízeno tak, že na řadu nemocí existuje i pomoc. Naši předkové hodně sázeli na léčivou moc rostlin a staří alchymisté, ranhojiči či léčitelé si bylinky šikovně zaškatulkovali podle jejich moci a účinku. Propojená symbolika pak vycházela i z přiřazení účinků rostlin k jednotlivým živlům nebo planetám. To byla velká pomoc pro hledání toho správného léku na nějaký neduh.
Zajímá vás, jak to všechno fungovalo?
Kdo byl Tadeáš z Hájku?
Tadeáš z Hájku
Významný renesanční učenec Tadeáš z Hájku (1525–1600), kterého bychom třeba mohli přirovnat k proslulému německému učenci a alchymistovi Paracelsovi (1493–1541), byl nejen skvělým lékařem, ale i matematikem, astronomem, přírodovědcem a alchymistou.
Tyto vědy studoval na univerzitách ve Vídni a v Boloni. V Praze učil na univerzitě matematiku a astronomii. Byl osobním lékařem císařů Maxmiliána II. a Rudolfa II. Znal se s alchymisty Edwardem Kellym a Johnem Dee a přátelil se s Tychem de Brahe, kterého pozval do Prahy. Napsal několik lékařských a astronomických spisů, z nichž nejvýznamnější je pojednání O pivu z roku 1554. Za své zásluhy a služby u císařského dvora byl povýšen do šlechtického stavu a pasován na rytíře. Byl i šéfem alchymistických dílen na dvoře Rudolfa II.
Tadeáš z Hájku se také proslavil tím, že přeložil rozsáhlý Mattioliho herbář významného italského lékaře a botanika Pietra A. G. Mattioliho (1501–1577), který doplnil o své poznatky a komentáře. A právě v předmluvě k tomuto Herbáři českému z roku 1562 popisuje účinky rostlin a jejich rozdělení podle živlů a planet, rovněž se zmiňuje o některých až magických a alchymistických způsobech léčby té doby.
Proč se kdysi léčilo podle síly čtyř živlů
Tadeáš z Hájku ve své předmluvě k Herbáři českému vysvětluje, že člověk je obraz Boží skládající se z těla a duše. Tělo, které vidíme a jehož se dotýkáme, bylo stvořeno ze země a ze čtyř živlů, stejně tak jako všechno ostatní na Zemi, například i zvířata. Ale lidskou duši člověku vnuknul podle Tadeáše z Hájku Bůh a je podobná „jemu i andělům“.
Duši tvoří mysl neboli rozum, což je „paprsek božského světla a moudrosti“, dále jsou to ale i emoce, které nás však leckdy posílají na úroveň zvířat. Patří sem například strach, hněv, ale také radost, různá „puzení tělesná“ a podobně.
Mysl je rozdělená na vůli, která je nadřazená všemu, a rádce čili rozum, uvažování. Produktem mysli je pak poznání, a to má udržovat „mysl čistou a tělo zdravé a nenabádat k různým žádostem podléhajícím chtíči“. A tím se dostáváme k lidskému zdraví.
Tadeáš z Hájku dále popisuje účinky rostlin podle živlů, které utváří i naše tělo a které jsou „počátkem a příčinou všeho“. Lidé si kdysi dobře uvědomovali různé zákonitosti přírody, a proto také podle těchto přirozeností ustanovili léčbu, která vycházela ze vzájemných vztahů v přírodě a z rovnováhy.
Rozdělení účinků rostlin podle živlů
Pietro Andrea Mattioli
Oheň, vítr, voda a země mají své povahy, kvality či jakosti. Oheň je horký a suchý, vítr teplý a vlhký, voda mokrá a studená a země je studená a suchá. A právě rostliny mají též různé stupně horkosti, studenosti, suchosti či vlhkosti: první je nejjemnější, kdežto třeba čtvrtý, ten už je nejsilnější – zde patří všechny jedy, které způsobují smrt a je třeba s nimi zacházet velmi opatrně.
„A proto neměli by lékaři takové lektvary prodávati babám nerozumným, bláznivým a všetečným, a vrchnost a úřad v každém městě by měl míti dozor nad lékárnami, aby byly drženy k prospěchu lidem, a ne jim k ublížení,“ zdůrazňuje Tadeáš z Hájku.
A jak to všechno působí?
Díky vzájemným vztahům, které se přirozeně vyskytují v přírodě. Suchý účinek rostlin vysušuje vlhkost v těle, vlhký účinek rostlin zase hasí horkost v těle, vlhkost celkově obměkčuje, suchost zatvrzuje, horkost ohřívá a studenost chladí. Horkost „rozhání, ničí hnisání a nečistotu, vypařuje, zažívá, ředí, rozpouští, ztenčuje, ulehčuje od bolesti, vyhání od srdce jed“. Studenost „svrašťuje, zavírá, zahušťuje, zastavuje krev, zužuje průduchy, tvrdí, dřevění, přivádí dřímotu a spánek“. A obdobným způsobem působí i jiné léky z přírody, nejen rostliny, ale třeba i kameny, zvířata, různé přírodniny a podobně.
Jak poznat účinky rostlin podle chuti
Jak ale poznat, zda je například daná rostlina horké povahy a vysuší nám vlhkost v těle, která způsobuje naše zdravotní problémy?
Staří léčitelé a alchymisté již rostliny podle své přirozenosti rozčlenili a přiřadili jim nejen účinek podle živlů, ale i třeba podle přirovnání k působení jednotlivých planet. Tadeáš z Hájku zdůrazňuje, že všechno v přírodě souvisí se vším a tyto kvality rostlin lze rozlišit i pomocí smyslů. To však ale není vždy spolehlivým vodítkem. Pokud nám třeba bílá barva evokuje studenost, neznamená to, že všechny bílé rostliny nebo kameny, přírodniny či jevy v přírodě budou mít studený účinek. Studený účinek má třeba sníh, ale vápno již ne.
Podle vůně také nelze spolehlivě rozlišit, zda bude mít rostlina účinek horký či suchý. Tadeáš z Hájku uvádí, že se to však dá poznat podle chuti, a vysvětluje příklad s růží podle starověkého lékaře Galéna (129–216), z jehož učení Tadeáš z Hájku hodně vychází. Když ochutnáme růži, na jazyku ucítíme horkost, sladkost a trpkost. Trpká chuť je složena ze zemitých a studených částí, a proto stahuje a zhušťuje, studí a vysušuje, například „oskeruše, duběnky, plané a nezralé hrušky“. Kyselé věci jsou zase vodnaté a studené, například je to „šťáva z kyselých granátových jablek, ocet nebo limonová šťáva“.
Sladká chuť má přirozenost horkou, tedy oslabující, hořká chuť je pak horká a suchá, například pelyněk. Slané věci jsou horké a suché, „věci peprné“, například česnek a cibule, jsou ohnivé, zahřívají, „ženou moč a čmýru“ (menstruaci), „nechutné věci“ jsou studené a mokré, umrtvují. Mastné věci měkčí a oslabují. A máme v tom zcela jasno. Pokud byste se chtěli řídit těmito radami, výhradně neochutnávejte jedovaté rostliny.
Účinky rostlin a kamenů podle planet
Tadeáš z Hájku ve svém spise vysvětluje účinky všech druhů rostlin a také jejich propojení s astrologií. Neopomíjí ani léčivou moc drahých kamenů, například měsíční kámen a jaspis zastavují krvácení, safíry jsou proti puchýřům, magnet pověšený kolem krku zahání bolesti hlavy.
V žaludku mladých vlaštovek jsou prý „bílé kamínky“, které „odnímají bolesti hlavy, odvracejí bolest očí a zahánějí čtvrtodenní zimnici“. Červený kamínek z žaludku vlaštovky pověšený v šátku přes levé rameno prý zahání padoucnici, na kterou funguje údajně také korál nebo lidská lebka, přičemž Tadeáš z Hájku už nevysvětluje jak.
Bylina „kocurnik“ má moc nad kočkami (šanta kočičí), pryskyřník posiluje žáby a ještěrky, zpečetěná hlína zvaná „Terra Lemnia“ hojí zvředovatělý močový měchýř, který vzniká následkem požití španělských mušek (cantharis).
Zlatá ulička na Pražském hradě, která podle jednoho výkladu získala jméno podle alchymistů, jež se tu ve středověku měli pokoušet o výrobu zlata.
Hadí zuby slouží proti čtvrtodenní zimnici, přiložení zubů živého krtka je vynikající proti bolestem zubů, kůstka pod zaječím kolenem hojí „kapavé močení, nadýmavou kloubní nemoc a pomáhá k snadnému porodu“, vlčí střevo je na „střevní dnu“, nošení krkavčího srdce zabraňuje spánku, kdežto netopýří jej přivádí. Prášek z raků spálený v době, kdy je slunce ve znamení Lva a měsíc starý 18 dnů, uzdravuje pokousání vzteklým psem. Jak je vidět, na všechno v přírodě existuje lék. Alespoň si to alchymisté a ranhojiči v minulosti mysleli.
Byliny se mají vždy trhat jen v určitém předepsaném období, nejčastěji v souvislosti s postavením měsíce. Tak například pivoňkový kořen nošený na krku působí proti padoucnici, ovšem funguje jen samčí rostlina, jejíž kořen byl vykopán při novu. Šalvěj je skvělou prevencí a lékem proti mrtvici pomocí síly Jupitera. Drmek, strom Abrahamův, „umrtvuje tělesné chtíče mocí Saturna“ a třeba šafrán „obveseluje mocí Slunce“.
Jak naložit s jedy a co je to bezoár
Proti všem jedům fungoval takzvaný bezoár, což byl kámen, který se vytvořil v zažívacím traktu z nestravitelného materiálu. Míval různou barvu i velikost a nejčastěji se získával ze žaludku kozy bezoárové, velblouda, gazely nebo lamy. Od pradávna sloužil jako vyhledávaný protijed a kámen s magickými účinky. Například císař Rudolf II. si nechal z bezoáru rovnou udělat pohár jako ochranu před případnou otravou ze strany svých nepřátel.
Tadeáš z Hájku popisuje příhodu: „… já viděl sivý, trochu namodralý, takový má jeho císařská milost pán Ferdinand, nejmilostivější pán nás všech, který poručil svým doktorům zde v Praze nepříliš dávno vyzkoušeti ho a vyprubovati na jednom člověku odsouzeném na smrt; tento obdržel nejprve jakýsi jed, a když jím byl již znamenitě ztrápen a zmožen, neboť již byl napůl zdřevěnělý, otekl, oslepl, pozbyl rozumu a trpěl mnohé jiné těžkosti, a to vše v šesti hodinách, tu byl tímto bezoárem od smrti zachován a vysvobozen ze všech těžkostí.“
Kromě bezoáru proti jedům prý fungovaly i věci z přírody opatřené mocí znamení Štíra. Tadeáš z Hájku uvádí, že na všechno v přírodě existuje i protijed s opačným působením a uvádí příklady: dub blízko vlašského ořechu usychá, bolehlav pokropený vínem vadne, magnet potřený česnekem přestane přitahovat železo, kapusta s routou a s vínem „udržuje tajné nepřátelství“, a proto vedle sebe nebudou růst. Už Plínius prý psal, že „kapusta odpírá opilství“ a jen díky pachu kapusty se víno v sudech začne kazit… Ostatně proti opilství a jedům alkoholovým funguje ametyst nošený u sebe nebo vhozený do poháru. Pokud máte chuť, můžete si to i sami vyzkoušet.
ČLÁNKY DO MAILU