Slavný lékař Jan Jessenius: Řezal lidi a nakonec skončil se sťatou hlavou

Jak se zrodila jedna z nejvýznamnějších osobností 16. století, která žila v našich zemích? Ján Jesenský, známý též jako Jan z Jesenu či Jan Jessenius, byl velmi nadaný a ctižádostivý mladík. Viděl kolem sebe neustále umírat lidi, což v jeho době – narodil se v prosinci roku 1566 – bylo poměrně běžné, protože se spoustou potíží si tehdejší medicína zkrátka nemohla poradit. Rozhodl se nicméně právě proto prozkoumat tajemství života a smrti. K tomu mu posloužila nejen medicína, ale i filozofie, kteréžto obory studoval na univerzitách ve Wittenbergu, Lipsku a Padově.

Jan Jesenius, zobrazení z dílny švýcarského rytce Matthäuse Meriana der Ältere

Autor: Wikimedia Commons, podle licence: Public Domain

I když se narodil v dnešním Polsku, ve Vratislavi, jeho kořeny byly slovenské, tedy spíše uherské ze strany otce, jeho matka byla Němka. 

Pocházel ze starého zemanského rodu, takže majetkem ani extra vysokým postavením neoplýval. Jeho velkou předností však byla jeho ctižádost a inteligence. Ve svých 25 letech získal doktorát z medicíny a filozofie. A pak už doktora Jána Jesenského čekala postupně vybudovaná závratná kariéra.

Jen o tři roky později se stal profesorem a za další tři roky děkanem lékařské fakulty a nakonec i rektorem vysokých škol ve Wittenbergu, kde nějakou dobu žil a kde se oženil s Marií Felsovou, zlatníkovou dcerou. Ján Jesenský byl vzdělanec na úrovni a měl spoustu vlivných přátel a učenců tehdejší doby, například se přátelil s Mikulášem Koperníkem nebo Tycho de Brahem, kterého hostil u sebe doma.

Pražská pitva jako veřejné divadlo

Jesseniovy další kroky vedly do Prahy. Právě tam se proslavil věhlasnou pitvou, kterou v roce 1600 provedl na těle oběšence, jehož mu údajně sehnal proslulý kat Jan Mydlář. Tato pitva v tehdejší době neměla obdoby. 

Ján Jesenský se tímto počinem nijak netajil, naopak pitvu provedl veřejně, a to nejen pro své studenty, ale i pro veřejnost, takřka jako divadlo. Trvala celkem pět dní, od 8. do 12. června. O pitvě také sepsal studii, kterou vydal tiskem. Slavná Jesseniova pitva ale byla dle očekávání přijata poněkud rozporuplně. Někoho tím ohromil, ale mnohé vlivné lidi si znepřátelil. Doposud nebylo totiž zvykem montovat se Bohu do řemesla.

Přečtěte si také:

Pacient přežil, lékař se proslavil, operoval i královnu. Jak Joseph Lister objevil antiseptikum

Jessenius se rozhodl, že v Praze prozatím zůstane. Poslal pro svou ženu, která se za ním přistěhovala, a plánoval se v tomto městě usadit a nejlépe se dostat mezi osobní lékaře císaře Rudolfa II. Aby toho nebylo málo, začal se zajímat i o politiku a podporovat protireformační snahy císařova bratra Matyáše. Kromě toho dál vyučoval své studenty a věnoval se psaní spisů. Za svůj život Jessenius napsal spoustu lékařských a anatomických spisů, například Traktát o kostech, O krvi nebo O onemocnění žluči při třídenní zimnici. Kromě lékařských spisů psal i spisy filozofické. A jeden z nich se mu stal osudný.

Rektor a stoupenec povstání

Přišlo nelehké období. Jesseniovi zemřela žena, pravděpodobně na mor, rozešel se názorově s Matyášem, který nastoupil na trůn po Rudolfu II. a který se nakonec přidal na katolickou stranu. Doktor Jesenský od roku 1608, kdy opustil Prahu, trochu pocestoval po světě, z vášnivého vztahu s milenkou zplodil dceru a odvážně se přidal k českým stavům. Do Prahy se vrátil roku 1617 i s nemanželskou dcerou, jejíž matka zřejmě byla po smrti, či nezvěstná. A Ján se výchovy děvčátka zodpovědně ujal.

Ve stejném roce byl zvolen rektorem pražské Karlovy Univerzity a pokračoval i ve své politické činnosti. V roce 1618 proběhla věhlasná pražská defenestrace a nastal začátek třicetileté války. I když se Ján Jesenský této akce přímo neúčastnil, byl stoupencem stavovského povstání, což ho nakonec přivedlo na popraviště.

Přečtěte si také:

Léčivé laudanum obsahovalo opium. Dávalo se i dětem, závislost nikdo neřešil

Poprava na Staroměstském náměstí 

Mezi Jesseniovy významné spisy patří také Pro vindiciis contra tyrannos, který pojednává o právu na odpor proti panovníkovi, který se chová jako tyran. A právě tohle mu v jeho situaci nijak nepomohlo. Po zvolení Ferdinanda II. panovníkem, který šlechtě sliboval náboženskou a politickou svobodu a nakonec svůj slib nedodržel, roku 1619, doktor Jessenius veřejně vystupoval proti Habsburkům a radikálně se účastnil odboje.

Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 byl zatčen jako jedna z vůdčích osobností stavovského povstání. Během uvěznění byl několikrát mučen. Nakonec skončil společně se sedmadvaceti pány na popravišti dne 21. června 1621, kde přišel o život tím nejhorším způsobem. Veřejná poprava všech pánů trvala od rána půl dne a kat Jan Mydlář měl opravdu co dělat.

Někteří odsouzení nejprve přišli o pravou ruku a poté o hlavu, jiní o hlavu a potom o ruku. Jan Jessenius dopadl úplně nejhůř. Protože zhřešil proti panovníkovi svými slovy, byl mu zaživa vyříznut jazyk, poté uťata hlava, nakonec bylo jeho tělo rozčtvrceno a vpleteno do kola. Spolu s jedenácti hlavními představiteli odboje byla jeho hlava, i s uříznutým jazykem vsunutým do úst, vystavena pro výstrahu po dobu deseti let na tribuně Staroměstské věže, poté byla lebka sundána a pohřbena na neznámém místě. Zbytky těla doktora Jessenia se z pochopitelných důvodů už nikdy nenašly.

Přečtěte si také:

Přeludy a nemoci slavných. Proč si Gogh uřízl ucho a jakou nemocí trpěl Baudelaire

Rodiny popravených pánů dopadly špatně, většinou živořily v chudobě. Dcery doktora Jesenského se ujal David Lippach, kazatel od svatého Salvátora. A tak skončil věhlasný a vynikající lékař tehdejší doby – dle zápisků kronikáře Jiřího Kezelia Bydžovského v Kronice Mladoboleslavské Jessenius čtvrtil lidi a nakonec byl sám rozčtvrcen.

O nároku lidu na odpor proti tyranům

Ale pojďme si na závěr připomenout důležité poselství Jesseniova spisu O nároku lidu na odpor proti tyranům, který poprvé vyšel v Německu v roce 1614:

Ján Jesenský ve svém spise přirovnává panovníka k lékaři a jeho lid k jednotlivým údům a částem lidského těla. Panovník je podle něj zodpovědný za svůj stát stejně jako lékař je zodpovědný za zdraví a spokojenost lidského těla jako celku. A pokud by snad chtěl škodit a preferovat vlastní zájmy a přivést svůj stát do záhuby, pak má lid právo takového panovníka svrhnout i usmrtit, stejně jako odsoudit lékaře, který si nepřeje zdraví a život pacienta, ale jeho smrt. Tyranská vláda je vlastně porušení původní dohody a lid má mít právo na to se bránit a svého tyrana svrhnout.

Poznámka: Jako úvodní fotografii článku jsme použili obraz Anatomie doktora Tulpa od nizozemského malíře Rembrandta van Rijna. Připomíná přednášku Nicolaese Tulpa o fyziologii paže, konanou 16. ledna roku 1632, kdy anatom doprovázel svůj výklad pitvou paže popraveného zločince.