Vynadat, to oni umějí. Hnusný umí být každý ráz-dva. Mohla bych vyprávět zážitky ze severních Čech, kde se s lidmi vůbec nepárali. Doktoři tam chodili na umístěnky, ještě ke všemu, takže v tom systému neměla lidskost šanci. Když mne sanitka přivezla do porodnice, (druhé dítě), nemohli jsme se s řidičem vůbec dozvonit na uzavřené porodní oddělení. Po dlouhých minutách se ve dveřích objevila vichřice, rudá v obličeji, co si troufáme večer rušit. Vstoupila jsem do chodbičky, vichřice mi vrazila do ruky ramínko na kabát, řekla jen Přijdu za 20 minut, dřív nemůžu- a zmizela. Na nic se neptala, dokonalý nezájem. Tak jsem tam seděla v šatně na lavičce pod cizími kabáty a byla ráda, že jsem s prvním dítětem nebyla v této severočeské porodnici.
Poprvé jsem rodila v malé nemocnici na Pardubicku, prochodila jsem po chodbě celou noc, a děťátko se narodilo v půl šesté ráno, přenošené. Noční sestřičce, která se mnou byla, končila směna.a přesto se ještě ke mně ráno v půl osmé vrátila, aby se podívala na miminko, jestli dýchá a je v pořádku! Velmi mladá sestřička, ale brala svou práci zodpovědně a s láskou. Takže to jde.