Přestože všechno by mělo jít a priori přes Ježíše , Hospodina a Ducha Svatého, nicméně svoboda od Hospodina je tak veliká a Boží Vůle nebo Boží Dopuštění je člověku tak nepochopitelné a naši dimenzi chápání Vědomí i bytí v Bytí natolik převyšuje, že i cesty pekelné ve svém celku nebo i v částích, zdánlivě jako utrpení či zlo, v příjemnějších případech jako rozkoš a radosti, kterou bereme jako zdánlivou odplatu již zde na Zemi, ve skutečnosti jsou Hospodinem vždycky zastřešeny (myslím, ty cesty ne zrovna přes Ježíše), neboť všechno poslouží nakonec k oslavě Hospodina – i jakékoliv Satanovy mrzkosti budou Hospodinem zničeny nebo očištěny. Proto bych nesoudil, co je dobré a co je zlé, k tomu nemáme, my, omezení časem a prostorem, Vědomí Boží, tudíž tu správnou kompetenci. Jediné, co tedy lze, je odevzdávat vše, co se kolem nás a s námi děje, do vůle a prostřednictví Věčné Přítomnosti Boží. A pak lze „jít a činit“, co je správné, poněvadž jsme nemyslícím, vypuštěným šípem z luku Hospodinova. Proto má cenu pracovat na umenšování svého ega, ať křesťanskou cestou nebo cestami jiných duchovních směrů a svatých cest.