A představte si, měl kapavku. Doktoři na sociálních sítích zveřejňují diagnózy, pacientům to může vadit

Na sociálních sítích má účty leckdo. Politici, novináři, celebrity… Lékaři nejsou výjimkou. Někteří na ně přispívají pod anonymizovanou přezdívkou, jiní pod skutečným jménem. Mnozí ve svých postech popisují zážitky s pacienty z ordinací a nemocnic. 

Historky jsou to různé. U některých oceníte osvětu, u jiných vtip a někdy si říkáte, jestli už to není trochu za hranou. Zatímco sledující konkrétního lékaře může být pobaven či nadšen, méně podobné pocity může sdílet pacient, který se v příběhu, byť bez uvedení totožnosti, pozná a jehož se lékař nezeptal, zda to, co padlo v ordinaci, smí šířit dál. Navíc v online prostředí, z nějž zcela stáhnout již jednou vypuštěné informace není možné.

Byly to jen mokré plavky

Představ si, že je ti třeba třicet, jdeš k doktorovi s tím, že máš bolest při močení, a on tě vyděsí tím, že asi máš kapavku a pošle tě na testy. Odpoledne si na X přečteš: Muž, 30 let, přišel s obtížemi při močení, poslal jsem ho na testy. Bude to zřejmě kapavka. Dávejte si pozor!, popisuje na sociálních sítích modelový příklad jeden z pacientů, který se obrátil i na Vitalii. Ty vyděšen, že se tvůj stav probírá online, jdeš za pár dnů ke stejnýmu doktorovi, který ti oznámí, že je to zánět, protože jsi měl dlouho mokré plavky, dodává rozhořčeně.

Přečtěte si také:

Ombudsman se postavil za lidi s únavovým syndromem. Podle lékařů ale taková nemoc není

Čtenář se domnívá, že je až děsivé, kolik lékařů třeba jen na síti X (ale jde také třeba o Facebook, Instagram a další) rozebírá veřejně diagnózy svých pacientů. Ať si páni doktoři myslí cokoliv, že to má třeba preventivní charakter, měli by pamatovat na to, že ač jen popisují stav pacienta bez jména, jsou to stále citlivé osobní údaje, poukazuje muž na to, že podobné statusy ze strany lékařů považuje za necitlivé.

Není přitom sám. Nějakou zkušenost v tomto směru má řada z nás, ať už se jedná o kazuistiky na sociálních sítích, média, nebo propagaci práce záchranářů na jejich profilech, uvádí spolu s příklady Bohdana Rambousková z Národní asociace pacientských organizací (NAPO).

Neupozorňuje ale jen na online popisování příběhů z ordinací, které jsou někdy více a někdy méně detailní. Podle asociace není příliš šťastné ani to, když se na sociálních sítích objeví fotografie s pacientem ze zásahu záchranářů, a to v době, kdy jejich pomoc stále ještě probíhá. Nebo když portály, kam se chodí lékaři vzdělávat o komunikaci, toto téma zlehčují. Jako příklad uvádí text projektu Tolg z ledna 2023 s názvem 8 typů pacientů, se kterými se letos (opět) setkáte, jenž pacienty rozděluje do několika kategorií a přikládá rady, jak s těmito jednotlivými skupinami jednat. Text by se hodil na publicistický web pro zábavné čtení, ale jako materiál vzdělávací platformy nám připadá nepřijatelný, poukazuje Bohdana Rambousková na nevítané škatulkování.

Přečtěte si také:

Porušení pacientských práv? Budeme se moci obrátit na nemocniční ombudsmany

Podle iniciativy Tolg ale něco takového nebylo záměrem – text měl pobavit, nikoliv zesměšňovat. Článek není namířen proti pacientům. Naopak, má přispět k lepšímu porozumění oběma stranám, napsala redakci Alžběta Flaschková. Popsané situace nejsou konkrétními případy, ale spíše ilustracemi těch obecných, se kterými se lékaři mohou setkávat. Uvědomujeme si, že někdo ho může vnímat kriticky. Nicméně věříme, že humor je jedním z nástrojů, jak tato témata přiblížit, dodává spoluzakladatelka projektu, jenž se dle ní snaží, aby komunikace lékařů nebyla strohá nebo nudná, ale naopak pacientům přístupná a srozumitelná.

A důvěra je pryč

Kazuistiky, tedy detailní popisy léčby z praxe, využívají lékaři třeba při vzdělávání, klinických studiích nebo v příspěvcích na odborných, ale i tiskových konferencích. Běžně jim ovšem předchází souhlas pacienta. A lékaři v nich také popisují jen informace o nemocném, jež bezprostředně souvisí s diagnózou, léčbou a zotavováním. Pro příspěvky na sociálních sítích ovšem tato pravidla příliš neplatí. Lékaři na X často zveřejňují víc, než by bylo nutné, a může dojít k tomu, že se v tweetu pacient pozná, nebo že ho pozná i jeho okolí, uvádí Bohdana Rambousková.

Zveřejní-li zdravotník víc, natož bez souhlasu, riskuje přinejmenším ztrátu důvěry pacienta a s ní také možnost léčit, jak nejlépe dovede. Protože jen tehdy, když mu pacient věří, dokáže mu otevřeně popsat všechny pro léčbu podstatné detaily. Jde o křehký vztah, který stojí na důvěrnosti a často velmi intimních informacích. Samotný lékař si proto musí zodpovědět otázku, zda jeho tweet bude mít tak prospěšný osvětový účinek, že stojí za to riskovat ztrátu důvěry pacienta, jehož případ na sociální síti popisuje, podotýká Bohdana Rambousková z NAPO.

Připomíná také fakt, že ve vztahu pacient–lékař je ten první křehčím, jenž má být chráněn, a to i před verbálními útoky ostatních. Nejde totiž jen o samotné zveřejněné informace, ale i o nejapnost komentářů ostatních uživatelů, která bude u kuriózních případů značně vysoká. I na toto by měl každý lékař působící na sociálních sítích brát ohled a dobře zvážit, zda je zveřejnění toho, co se odehrálo v ordinaci, skutečně v pořádku, dodává Rambousková za pacientskou asociaci. 

Galerie: Ukázky příspěvků lékařů na sítích

• 
• 
• 

Dalších 16 fotografií

Je to na hraně, snažím se neublížit

Příspěvky lékařů na sociálních sítích vnímám a mám pro ně velké pochopení. Někdy jsou velmi dobře a šťastnou formou udělané, někdy prostě ne. Ale nechci nikoho soudit, protože sám si myslím, že i ty moje se často pohybují někde na hraně, říká Marek Dvořák, lékař, jenž pracuje u záchranné služby i na urgentním příjmu dospělých a v současnosti patří na sociálních sítích mezi nejsledovanější zdravotníky.

S odborníky na PR či právníky své příspěvky nekonzultuje. Výjimkou byl knižní rozhovor, který s ním vedl novinář Martin Moravec. Tehdy měli několik právníků, kteří bedlivě analyzovali zveřejněné případy. Podle Dvořáka se tak nicméně dělo buď se souhlasem dotčených, kteří se mohli poznat, nebo to bylo tak anonymizované, že právníci řekli, že takhle je to nenapadnutelné. 

Jako lékaři vám zákon ukládá, že nesmíte nikoho informovat o tom, o čem jste se dozvěděl při výkonu profese. Teoreticky bychom proto neměli říkat vůbec nic o tom, co jsme se dozvěděli v práci, což je samozřejmě velmi těžké. Morálně se proto své příspěvky snažím obhájit tak, že výstup musí mít přínos, který je větší než potenciální riziko toho, že by se v příspěvku někdo poznal, odpovídá na otázku, jak on sám má nastavenu hranici toho, co je přípustné napsat na sociální sítě. S tím, že se snaží vše psát tak, aby se v tom konkrétní člověk nepoznal. Mění proto jméno i místo. 

Na druhou stranu, jeho příspěvky někdy popisují tak unikátní situace, že jejich účastníci se v nich prostě nejspíš poznat musí. To se může stát. Proto se snažím pacienty či jejich blízké popsat tak, aby byla cítit má hluboká úcta k jejich příběhu. A vlastně je chválím nebo se jich zastávám, dodává lékař, jenž je tváří nyní bezplatně dostupných online kurzů první pomoci.

Primář Sova, doktor House a další. Znáte filmy a seriály z lékařského prostředí?

Málokteré filmy a seriály jsou tak populární jako ty, které se odehrávají v nemocnicích či ambulancích. A vy si teď můžete vyzkoušet, kolik jste jich viděli a co všechno o nich víte.

Spustit kvíz

S negativním ohlasem vůči příspěvkům na sociální síti se Marek Dvořák zatím nesetkal. Zatím to, naštěstí, vždy bylo tak, že pokud se lidé poznali, někdy mi to přišli říci nebo mi to napsali, a děkovali za to, že jsem je zmínil. Poslední případ, kdy jsem psal o chlapci, kterého přejel traktor… Na poslední přednášce za mnou přišla jeho maminka, poděkovala mi a přinesla mi od něj obrázek. Takže v tomto mám velké štěstí, ale je to samozřejmě věc, která je velmi hraniční a je k tomu takto potřeba přistupovat. Chceme pomáhat, nechceme ubližovat, říká Marek Dvořák.

Může přijít pokuta

Při zveřejňování historek z ordinací ale nejde jen o důvěru. Za určitých okolností může jít o trestný čin – neoprávněné nakládání s osobními údaji, nebo přestupek – porušení povinnosti mlčenlivosti. Lékaři proto může hrozit vězení až pět let, nebo pokuta od krajského úřadu ve výši až jeden milion korun. „Kromě toho může pacient uplatnit náhradu újmy za zásah do osobnosti, navíc je zde i riziko pokuty ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů. A samozřejmě tím utrpí i reputace,“ doplňuje advokátka Barbora Dubanská, jež spolupracuje i s pacientskou asociací.

Podle Dubanské to neznamená, že cesta pro osvětu veřejnosti s pomocí kazuistik je uzavřena. „Není, jen je zapotřebí zajistit ochranu pacienta,“ dodává advokátka. 

Lékaři na sociálních sítích v naprosté většině neuvádí jména pacientů. Advokátka ovšem upozorňuje, že jen to stačit k anonymitě nemusí. „Odstranění základních údajů, jakými jsou jméno, datum narození nebo pohlaví, je často jen pouhá pseudonymizace – kazuistika i bez jména obsahuje množství údajů, z nichž je možné dovodit konkrétního pacienta. V případně vzácných onemocnění to je ještě rizikovější. Často může být vodítkem pro identifikaci pacienta jen název pracoviště a ošetřujícího lékaře,“ vysvětluje Dubanská.

Připomíná také, že identifikace konkrétního pacienta musí být znemožněna trvale. Pokud se tedy na historku z ordinace nabalí třeba v komentářích další údaje o pacientovi, jež by mohly vést k odhalení jeho totožnosti, problém lékaře může být na světě.

Jedna stížnost pro strážce dat

S trestáním lékařů to každopádně v praxi není tak vyhrocené, jak by se mohlo jevit. Jednak proto, že některé statusy i sami pacienti kvitují, protože lékaři se díky nim podílejí na osvětě třeba o první pomoci. Pak také proto, že třeba Úřad pro ochranu osobních údajů nebo Kancelář ombudsmana nemají na stole prakticky žádné podněty kvůli chování lékařů na sociálních sítích.

„Řešili jsme jednu stížnost na lékařem zveřejněný příspěvek v rámci diskuse na sociální síti. Osoba podatele z něj ale nebyla přímo identifikovatelná, proto příspěvek nebyl posouzen jako zpracování osobních údajů podléhající obecnému nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR),“ uvádí Milan Řepka, mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Přečtěte si také:

Někdy stačí zraněnému jen zaklonit hlavu, říká záchranář. Zapadlý jazyk je nesmysl

Problematikou, na kterou se ptáte, se Kancelář nezabývala, protože se k nám nedostal žádný podnět na lékaře, kteří by sdíleli anonymizovaný zdravotní stav svých pacientů na sociálních sítích, odpověděl Michal Vaculík z PR oddělení Kanceláře ombudsmana.

Vyhroceně situaci lékařů sdílejících online zážitky z ordinací nevidí ani Česká lékařská komora. „Anonymizované příběhy pacientů nelze nahradit. Jsou používány při vzdělávání lékařů, ale i v popularizaci nemocí a léčebných postupů pro veřejnost, prevenci či varování před riziky,“ upozorňuje mluvčí lékařské komory Michal Sojka.

To se podle něj týká i příspěvků, v nichž lékaři text doplňují také třeba rentgeny. Nejde přitom o fikci, ale reálné snímky. „Fotografie rentgenových snímků, ale i například fotografie třeba kožních příznaků se používají ve vzdělávání lékařů, ale i v informovaní či varování veřejnosti. Příkladem může být kampaň proti kouření nebo informační weby jednotlivých oborů či nemocí (weby pro rodiče o kožních projevech nemocí u dětí). Samozřejmě musí být odstraněna všechna identifikační data,“ dodává Michal Sojka.

Co dělat, když se mě chování lékaře dotklo

• Předně to sdělte přímo lékaři a požádejte jej o nápravu. 
• Stěžovat si můžete i u provozovatele ordinace či nemocnice, kde ji lze adresovat přímo do rukou nemocničního ombudsmana. Ten bude brzy povinný.
• Stížnost můžete adresovat také ke zdravotnickému odboru příslušného krajského úřadu, který udělil lékaři svolení s poskytováním zdravotnických služeb.
• Pokud bude kolečko neúspěšné, lze se obrátit na Kancelář ombudsmana. Ta může prověřit jednání ordinace, nemocnice či krajského úřadu, chování samotného lékaře ale nikoliv (více o kompetencích ochránce práv čtěte tady).
• Obrátit se můžete v případě, že chcete poukázat na zneužití svých dat, na zmiňovaný Úřad pro ochranu osobních údajů, který má v gesci konzultace lidem, kteří se domnívají, že jejich osobní údaje jsou zpracovávány v rozporu s právními předpisy. Kontakty najdete zde.
• Možnými nástroji jsou podání trestního oznámení v případě podezření na spáchání trestného činu, nebo žaloba k soudu. Jejich úspěch ale plně závisí na doložení situace. Pokud není dostatečné, oznámení policie odloží, soud žalobu zamítne.