Názor k článku Lékaři nechtějí léčit nevyléčitelně nemocné, ministerstvu to nevadí od Alena Cmielová - Když se člověk zamyslí,co by dělal mít svého...

Když se člověk zamyslí,co by dělal mít svého blízkého v posledním stádiu života,jak by se asi rozhodl? dát mu naději a nebo vše bez boje ukončit?Já mám svou rodinu moc ráda a určitě bych nedovolila,aby bylo rozhodnuto o životě jen jedním člověkem.Každý i ten nevyléčitelně nemocný člověk má právo i na tu sebemenší naději pokračujícího života.Je mnoho případů,kdy si na smrt nemocný pacient přeje ukončení svého trápení,ano potom je řešení to ukončit s jeho souhlasem a to formou jakou to udělala ta paní z tohoto článku,ale nikdy ne vše nechat jen na jediného lékaře!Já bych ten boj nevzdala ,ale hledala bych každou skulinku jak ulehčit trápení,ale nikdy ne formou eutanásie,ale možností léčby.Pokud člověk doufá a má snahu aspoň prožít ty poslední dny s lidmi,kteří ho mají rádi a jsou to kolikrát i lékaři,kteří si pacienta oblíbí a stojí při něm v tom nejhorším okamžiku.Vždy má smysl bojovat,až do konce.