Nevycital bych pediatrum strach o zivnost a budoucnost, ale spis hysterii, se kterou mnohem casteji reaguji na zcela pragmaticke otazky rodicu o ockovani. Seriozni a normalni diskuse na tohle tema uz neni v CR skoro mozna ani ve zdech ordinaci - zcela bezne otazky, ktere by u jinych medicinskych situaci nikoho nepozastavily (napr. "mam takovou a takovou rodinnou anamnezu, znamena to pro dite nejake riziko nezadoucich ucinku?" nebo "mate mezi svymi pacienty nejake pripady NU po ockovani?"), jsou u ockovani tabu. Vetsinou jsou nezodpovezeny smeteny ze stolu, casto i za preziravych a arogantnich formuli, jak to jen cesky lekar umi ("prosimvas, kde jste to slysel"), hlavne zadne kriticke otazky priste.
Jsem opravdu vdecny, ze po nekolika nutnych vymenach pediatru jsme nasli takoveho, co s nami jedna otevrene, ale ze je to naprosta vyjimka, potvrzuje i pretlak rodicu, co uz se do jeho kartoteky nevejdou.