Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2005, sp. zn. 30 Cdo 64/2004 o připuštění důkazu nahrávkou telefonního hovoru - navrženým důkazem byl hovor tří osob, přičemž jedna z nich o nahrávání nevěděla. Nejvyšší soud dovodil přípustnost tohoto důkazu, když argumentuje tím, že ustanovení § 11 a § 12 OZ „poskytují ochranu jen těm projevům fyzických osob, jež mají osobní povahu. Osobní povahu proto – jak z logiky věci plyne – zpravidla nemají projevy, ke kterým dochází při výkonu povolání, při obchodní či veřejné činnosti.
Když lékař mluví s pacientem, tak podle vás jde o projev osobní povahy, podobně jako když se někdo baví o své rodinné situaci a soukromých věcech? Nebo jde z pozice lékaře o výkon povolání?
Z druhé možnosti plyne, že je možné lékaře nejen nahrávat, ale i nahrávku uveřejnit. Zákon chrání pouze soukromí, které je osobní povahy.