Názor k článku Lékaři se bojí říct, co si skutečně myslí o očkování od Autor - Právě mám mj. rozečtenu knihu Marka Hermana: NAJDĚTE SI...

Právě mám mj. rozečtenu knihu
Marka Hermana: NAJDĚTE SI SVĚHO MARŤANA

Je to jedno z nejpoutavětších, a dle mne nejsrozumitel­nějších zpracování základů lidské psychologie. Tu knihu vřele doporučuji úplně všem. Přestože mnohé věci znám z jiné literatury ta elegance zpracování je zde skutečně velmi názorná a jde pouze do užitečné hloubky (pro neprofesionály).

Jak to tak čtu přemýšlím vždy v navozených situacích o typických osobnostech, které mám kolem sebe a představte si - jednou z nich je i "tsd". Je to pro mne určitý psychologický model, kterých mám kolem sebe jinak málo, pokud pominu své vlastní děti, které ale nejsou dospělé.

Proto již dnes nesouhlasím s tím Vašim příkrým hodnocením "psychopati". Tak to není. Jsou to lidé, kteří se ještě hluboce sami nepochopili a nepochopili základy chování těch druhých. Jsou zmatení a ztracení sami v sobě a ve svých potřebách, které prakticky zoufalým jednáním saturují. Ti lidé potřebují pomoc (volají o pomoc) a současně odmítají tu racionální, což je ale zcela přirozené, protože ta - nepomáhá. Na pozorování těchto lidí a uvědomování si jejich "patologie" můžeme odhalovat svou vlastní a postupně se jí zbavovat. Tito lidé nám svou existencí mohou pomoci, pokud máme oči otevřené a zůstaneme k sobě kritičtí i vlídní. Bohužel my nedokážeme pomoci jim. Avšak tuto povinnost ani nemáme a není nic špatného ani na tom, když nám tito lidé zůstanou úplně lhostejní.

Jak píše pan Herman na straně 109 své krásné knihy: "Proč malé děti teoreticky nemohou vůbec zlobit? Je to tak trochu slovní hříčka, ale v podstatě platí, že když budeme jako rodiče reagovat na "dobré" věci, budou se děti chovat "dobře". Když budeme reagovat na "zlobení", budou zlobit. Cílem dítěte je získat pozornost. po dobrém nebo po zlém."

Kdysi jsem si chtěl udělat takový malý experiment s tsd. Reagovat na něj jen tam, kde napíše něco rozumného, korektního k polemice, věcně užitečného a trošku jej i nějak cíleně ale neokatě "připochválit". Chtěl jsem sledovat, jestli takový systematický přístup by něco změnil na jeho projevu a sledovat to. Je to úplně typický věkem dospělý- chováním dítě podle všech znaků svého projevu. Nicméně tuto část osobnosti máme mnozí z nás v sobě také (!). Není přitom účelem ji potlačit jako nějakou svou hanbu - to ne. Ale poznat ji a zvládnout, když je to potřeba.

Upustil jsem od toho, protože mám mnohem více užitečnějších a potřebnějších věcí na práci, než si dělat tyhle sebevzdělávací experimenty s ostatními. :-)

Ale chci Vám říci: V něčem se mýlíte. Tu knížku si přečtěte. Vám bude - jako rozumnému člověku - velmi k užitku.

S osobním pozdravem, JV