Na základě našich zkušeností mám pocit, že pediatři se nejen bojí otevřeně o očkování mluvit, ale spousta z nich ani není správně informována, a ani nemají potřebu si informace, které dostávají ověřovat. Pochybnosti o systému očkování se prohlubovaly postupně. Když jsme zvažovali posunout očkování proti TBC, byli jsme označeni za ignoranty výdobytků moderní medicíny. Toto očkování bylo vyjmuto z povinných v roce 2010.
V roce 2005 jsme si zakoupili Infanrix Hexa, který nám byl doporučen jako to nejlepší, co můžeme pro naše dítě mít. Věřili jsme, neověřovali jsme. Do měsíce se objevily první informace, že v Rakousku se stahuje z trhu hexavakcína Hexavac, jelikož po aplikaci zemřely děti. Tato skutečnost nastartovala proces vyslechni a prověřuj. Zjistili jsme, že Infanrix Hexa stačí 3 dávky. Několik pediatrů nám tenkrát do očí tvrdilo, že to není pravda, že nám všechny země závidí náš systém a také brzy budou očkovat 4 dávky. To samé se opakovalo u MMR vakcíny, kdy jsme chtěli odložit druhou dávku do věku 7 let. Opět byla odpověď nelze a okolní státy litují, že nemají toto schéma očkování. Nyní je schéma 2+1 uznáno jako plnohodnotné a MMR druhá dávka je posunuta, tuším, do věku 7 let.
U druhého syna jsme postupovali vzhledem ke zkušenostem a rodinné anamnéze opatrněji a vyžádali jsme si konzultaci v očkovacím centru. Lékařka nám tehdy řekla, že naše rozhodnutí neočkovat Hexavakcínu je správné, neboť u dětí rodičů alergiků často spouští ekzémy. Další doporučení bylo přeočkovat staršího syna v 5 lletech vakcínou Boostrix nebo Adacel, protože na Infanrix bývají v tomto věku nepříjemné reakce, neboť je zbytečně "silný". Pediatr to komentoval slovy, že lékařka je mimo mísu, protože jim na semináři říkali...... .
Z těchto zkušeností na mě náš očkovací systém působí tak trochu jako metoda pokusu a omylu. Prostě zkusíme, co si občan nechá líbit, co děti vydrží a budeme ten byznys držet co nejdéle.