Lékařství a očko­vání: víra na základech statistiky

O nás

Já i moje žena máme VŠ doktorské vzdělání, obory informatika, resp. aplikovaná matematika. Oba jsme členové Mensy ČR a spolu čekáme potomka. Svého času jsme byli, co se týká víry, věřící, věřící v klasickou medicínu. Věřící v to, že názory lékařů jsou svaté, že pomohou v nejhorších chvílích, že ochrání před nejhorším. Nicméně zjišťujeme, že velkou většinu zdravotních problémů máme v naší moci my, prevencí, stravou, pozitivním myšlením, ale také důvěrou (lze po jistém zjednodušení říct, že se to označuje jako placebo efekt) a sledováním drobných signálů, které nám naše těla dávají.

Očkování, důvěru v klasickou medicínu, beru jako víru. Já osobně jsem zažil časovou korelaci mezi ztrátou důvěry v lékařku, ke které měli ostatní doktoři věcné výhrady, a neúčinností antibiotik, které mi tato lékařka pak jako obvykle naordinovala – je to extrém, ale dovedu si představit, co může dokázat placebo/nocebo efekt.

Impulsem pro to, co nakonec vyrostlo v tento článek, bylo dobrovolné očkování proti klíšťové encefalitidě, ke kterému jsem přesvědčil svou ženu. Po druhé dávce se jí výrazně podlomilo zdraví (do pár dnů po očkování silný zánět ledviny – poprvé v životě -, následovaný opakovanými infekcemi močových cest v následujících letech). Reakce lékařky byla jasná a bez jakýchkoliv pochybností – tyto následky zaručeně nemohou být z očkování, to nebudu hlásit.

Začal jsem zjišťovat informace. Pochyby narůstaly. Informace si navzájem odporují. Problematika je složitá. Závěry nečekejte, my jsme se nakonec rozhodli především na základě matematiky, resp. statistiky, na kterých dnešní lékařství stojí. Tomu si troufáme říct, že rozumíme, a tomu nyní věříme víc než původní víře – klasické medicíně.

Důvěryhodné informace

V lékařství, podobně jako jinde, má člověk problém sehnat důvěryhodné informace. Nevěřím v dělení na černou a bílou, je třeba rozeznávat úrovně šedi. Názory a víry se časem liší. Lze uvést mnoho příkladů (země je kulatá, škodlivost kouření nebyla prokázána, očkování proti TBC je doporučené/povinné – nyní nedoporučované, ve Švédsku zakázané [DE]).

Komu (ne)věřit?

Proto nám nevěřte: jsme jen budoucí rodiče, kteří strávili pár týdnů intenzivním sháněním informací. Máte věřit ve věci očkování ortopedovi [CZ]? Osobně sice vystudoval lékařství, ale je to jako bych se na programovací jazyk Pascal zeptal databázisty Oraclu, obojí je IT. Může, ale nemusí znát.

Máte věřit informacím ze svého okolí? Ať už kladným či záporným. To je jen dělání statistiky z pár měření, což je absolutně nedůvěryhodné. Navíc každý se pohybujeme v nějaké skupině lidí, která může být od běžné populace značně vychýlena kterýmkoli směrem.

Máte věřit farmaceutické instituci? Máte věřit spolkům pacientů? Máte věřit odborným lékařským časopisům? Máte věřit zákonodárcům? Máte věřit státním institucím, které schvalují léky? Máte věřit příbalovým letákům? Máte věřit praktickému dětskému lékaři? Proč těm všem nevěřit, naleznete v [GB]. Popisuje důvody a nejednoduché příčiny na mnoha stránkách, vše na příkladech.

Výzkumy v lékařství

Hlavní důvod je v tom, že se ve svém základu všichni opírají o výzkumy farmaceutických společností. Přesnou, dlouhou a pochopitelnou definici výzkumu najdete opět v [GB]. Pro účely tohoto článku: výzkum je porovnání (ne)účinku léku na dvou množinách (z principu odlišných) lidí a vyhodnocení rozdílu mezi těmito dvěma množinami lidí. Víceméně se odhalují časové korelace mezi podáním léku a jeho kladnými i negativními účinky na vzorku lidí.

A zde vše začíná, to je ten pilíř moderní medicíny. Špatně provedený výzkum (ať už úmyslně či z neznalosti) může způsobit a způsobuje poškození zdraví a/nebo smrt. (Ne)úmyslných chyb či jen víceméně či nutných zkreslení je hodně, od lékařských, statistických až po jejich průnik: příliš malá množina, výběr lidí do výzkumu, výběr cíle výzkumu PO (!) provedení výzkumu, předčasně ukončený sběr informací nebo dopředu nedefinovaný rozsah výzkumu, nejsou publikovány všechny výzkumy (především ty neúspěšné/negativní), zkoumání pofiderního „náhradního výsledku“ místo výsledků z reálného světa a mnoho dalších. Tato situace je doslova umocněna tím, že schvalovací instituce obecně skrývají a tají informace ohledně schvalování i před lékaři. Následkem čehož stahování léků probíhá sporadicky, po mnoha letech negativních účinků.

Délka patentu je značná motivace, aby se na konci patentu vymyslela mírná modifikace dosud používaného prostředku. Inovace je forma pokroku, nicméně ani pacienti, ani lékaři neví, jestli je nový prostředek lepší (a jak moc lepší), či ne. Neprovádí se porovnání léků mezi sebou, aby se zjistilo, který je lepší. Je dobře, že je více variant – nejlepší lék může být penicilin, ale zrovna u tohoto pacienta nejde použít (alergie, nesnášenlivost, jiné důvody).

Proč například vadí, že nejsou publikována data z negativních průzkumů – průzkumy, které odhalily, že daná látka nepomáhá? Zkresluje to výsledky. Příklad: Pět negativních výzkumů nebylo zveřejněno, pak jeden kladný vyšel na malém počtu lidí a na základě něho se látka schválila, bez toho, aniž by odpovědní věděli o těch předchozích pěti negativních. A stejně jako u rulety, jakákoliv sekvence je možná, je to jen o pravděpodobnosti. Zvláště pokud dalšími chybami se ruletě pomůže, a tím se zvyšuje riziko šťastné ruky. A mimo jiné to způsobuje vyhozené peníze, když to jiní zkoumají znovu. Ať už úplně stejný výzkum, nebo velice podobný.

Důvěryhodné příbalové letáky? Lékaři nehlásí výsledky, ať už pozitivní nebo negativní, protože to nikdo nechce. A jsou ovlivněni příbalovými letáky – co na nich je, je časté, to se nehlásí, protože je to časté. Co na nich není, je jen časová korelace, tedy zaručeně to není vedlejší účinek léku, proto se to nehlásí. (Vzpomínáte na důvod lékařky v úvodu?) Odkud pocházejí informace na příbalovém letáku? No přece z výzkumů na řádově tisíci lidí v tom lepším případě. Protože se účinky podávání léků na reálných pacientech systematicky nesledují, doplňují se příbalové letáky zřejmě jen občas. A systematičnost je klíčová pro správné používání statistiky, která se používá pro rozhodnutí, které časové korelace jsou významné a které ne.

Nad tím „pořádkem“ stojí lékařství obecně. Jako by nestačila sama komplexní podstata lékařství, vzájemné a prakticky neprozkoumané asociace a ovlivňování různých přípravků, prostředí a genofondu lidí. Dále různé inkubační doby, měnící se zvyky lidí, lepší metody zkoumání, které ovlivňují statistiky, celá ta kombinace prostředí, používaných potravin, léků. To vše dělá interpretaci výsledků průzkumů problematičtější.

Bát se takových léčiv?

V případě nemocného člověka je dle mě stěží obhajitelné používat takto „prozkoumané“ léky. U méně závažných nemocí se raději přikláním k přírodním, a tedy několik set let vyzkoušeným lékům/metodám. U závažných nemocí často není na výběr než použít takto prozkoumaný lék. Má ale opodstatnění u očkování naprosto zdravých lidí, nebo hůře, lidí nemocných, ale zatím v inkubační době? U léků mi stejná nejistota vadí také, navíc umocňovaná plýtváním informacemi od reálných pacientů, nicméně tam je téměř jasné porovnání nemoc versus vedlejší účinky léků. Je potřeba stanovit pravděpodobnost. Která je navíc u výskytu nemoci ovlivněna tím, že nemá v čase rovnoměrné rozložení, ale ve shlucích – epidemiích (stejně jako stoletá povodeň nechodí ani přibližně po sto letech).

Jak získávám důvěryhodné informace

Co se týká hledání důvěryhodných informací, používám svou metodu, kterou jsem si nazval metodu odpůrců: Tuhle metodu používám často a teď, když jsem ji pojmenoval, budu ji využívat o to častěji. Znáte situaci, kdy máte dva názory a nemůžete si vybrat, jakou cestou se vydáte vy? Oba tábory mají spoustu argumentů, některé argumenty vyvracejí důkazy protistrany atd. Jak to klubko rozplést? Pokud příznivec v rámci argumentace použije větu, ať už přímo či nepřímo: Ano, očkování má vedlejší účinky, ale bla bla bla – důvěřujte především první části věty.

A naopak pokud odpůrce souhlasí nebo dodá informace, které jsou pro očkování, důvěřujte jim. Tyto informace dále oprioritizujte dle množství lidí, kteří je takto použijí. Zvláště jsou dobré ty informace, které jedna či druhá strana použije pro opačnou argumentaci mimoděk. Proto tady tak často cituji [GB], je to lékař, kritizuje lékařství, ale ve své publikaci obhajoval MMR vakcínu. Dokonce ho považuji za nezávislého. Nicméně asi nikdy nezískáme naprosto důvěryhodné informace, jen více či méně důvěryhodné.

Časová korelace

Jev, kdy si zlomíte nohu a hned poté onemocníte např. chřipkou. Lékaři jsou si jistí, že chřipka není v žádné příčinné souvislosti se zlomenou nohou. Ano, zní to nepravděpodobně, dosavadní zkušenosti a výzkumy říkají, že tam pravděpodobně žádná souvislost není. Nicméně tvrdit, že tam nemůže být příčinná souvislost, je silné tvrzení. Laicky zlomená noha může ovlivnit/oslabit organismus natolik, že dosavadní skrytě probíhající souboj imunitního systému s chřipkou tělo prohraje. Netroufám si tvrdit, že tomu tak jistě je, nebo jistě není. Jen sledování všech případů, hlášení všech případů, celých anamnéz, dokáže říct s jistou pravděpodobností, jak moc je daný jev častý, jestli je to na úrovni statistické chyby, či ne.

Očkování obecně

V současné době očkování vzbuzuje emoce na obou stranách. O to těžší je poznat, kde jsou to jen domněnky, a kde je za tím aspoň něco hmatatelného.

Prospěšné kouření?

Osobně si připadám jak v době „prospěšného“ kouření. Tehdy také uživatelé dostávali rozporuplné výzkumy, jeden prokazující, že kouření nezpůsobuje ty či ty problémy. V druhém výzkumu zase opak. Za jedněmi výzkumy stál miliardový byznys, za druhým občanské iniciativy. Se zpětnou (téměř jistou) znalostí, že kouření škodí zdraví, je to jednoduché soudit. Ale i tak, kdo s naprostou jistotou může říkat, že kouření cigaret škodí zdraví? Třeba je tam jen nějaká tranzitivní časová korelace, kterou lze přerušit. Stejně jako kdysi byla velká úmrtnost rodiček – říkalo se tomu horečka omladnic [Wikipedia.org/horecka_omladnic]. Pak někoho napadlo, že za to může jiná časová korelace – lékaři chodili k porodům z pitev bez mytí rukou. Nicméně trvalo několik desítek let, než tento objev byl uznán, původní objevitel se toho nedočkal.

Ale být v té době… Dovedete si to představit? Já ano, tak se nyní cítím s očkováním. Až na to, že dneska jsou některé typy „cigaret“ povinné a člověk porušuje zákon, když nekouří. Nebo je to případ alkoholu? Kde prý malé dávky jsou prospěšné a velké dávky škodlivé a navíc způsobující závislost? Tedy, je ještě stále co zkoumat na alkoholu? Tohle přirovnání očkování k alkoholu se mi zdá přesnější.

Ale stejně jako u kouření je jasné, že přiznat, že očkování může za některé nemoci, jejichž výskyt je časově blízko s počátkem očkování, může znamenat ještě větší odškodňování než v případě kouření. Do kouření nikdo nikoho nenutil, co vím, očkování je v řadě států povinné včetně ČR. A takové očkování proti TBC bylo v ČR povinné, nyní je ve Švédsku zakázané a WHO nedoporučované…

Domněnky o očkování

Osobně si myslím, že princip očkování je prospěšný. Bohužel nevěřím výzkumům a schvalování léků na sto procent z výše uvedených důvodů. Navíc čtu logicky zdůvodněnou domněnku, že kvůli neprodělání nemoci matky nepředávají protilátky na prvních 6–12 měsíců života dítěti, a proto je nyní více rizikové neočkovat. Čtu logicky zdůvodněné domněnky, že očkování odkládá prodělání nemoci do pozdějšího věku, kdy následky jsou horší.

Nicméně co „pár“ let se mění očkovací látka (interval se mi zdá, že částečně koreluje s vypršením patentů) a tím pádem zkušenosti předchozí generace jsou neužitečné. Věrohodné zdroje říkají, jak byly předchozí očkovací látky škodlivé a navíc i nechránící [DE]. Používá mimo jiné údaje ze statistik a časovou korelaci průběhu počtu úmrtí na danou nemoc a začátku očkování. Ukazuje, že pokles počtu úmrtí byl před zavedením očkování prudší než po jeho zavedení. [CZ] dal domněnku na základě časové korelace, že tzv. hexavakcína je neúspěšná v boji proti černému kašli.

V různých státech je různý přístup k očkování. V různých zemích žijí různé skupiny lidí a jsou různá rizika. Nicméně i v zemích nám blízkých je různý přístup: V Německu i prý v Rakousku je očkování dobrovolné.

Budeme očkovat své dítě?

Obecný problém lékařství, chyby v získávání informací, zneužívání statistiky, to vše ale není pro mě důvod pro zavrhnutí očkování obecně. Nicméně když tak jsem procházel informace o očkování, jedno po druhém, nenašel jsem žádné, kterým bych očkoval své děti do deseti let. Hepatitidu B odložím do věku před sexuálním životem, pak po informování nechám asi rozhodnout dítě. Stejně tak zarděnky před těhotenstvím u svých dcer/dceři, pokud je do té doby neprodělá a test odolnosti bude nedostatečný. Ostatní vakcíny se současnými znalostmi splňují některé z těchto bodů:

• nemoc se „prakticky“ nevyskytuje
• nemoc nemá „prakticky“ závažné následky s úrovní zdravotnictví v ČR
• očkování není „dostatečně“ účinné
• očkování ztrácí účinnost příliš „rychle“
• očkování má příliš velké nežádoucí účinky (např. vzhledem k předchozím bodům)

Věřím v princip očkování, ale bohužel není dostatek věrohodných informací a důkazů o jeho relativní prospěšnosti (prakticky žádné nemám), a proto nevidím důvod, proč bych měl trápit dítě očkováním, navyšovat riziko vedlejších účinků.

Dvě poslední rulety v obou případech mohu částečně ovlivnit. Proč podstupovat jednu ruletu navíc? Všechny rulety nemohu objektivně porovnat z hlediska pravděpodobnosti, nicméně můj odhad je, že poslední dvě rulety v obou dvou případech jsou vzájemně srovnatelné.

Lékaři na mé výtky zatím reagovali navíc iracionálně, psychologickými metodami – což zvláště vůči těhotné ženě pokládám za odporné chování: „Jak se budete cítit, až dítě onemocní a zemře na nemoc, proti které je očkování (to si pak budete vyčítat…)?“ Má odpověď: „Stejně, jako když se tak stane po očkování.“

Ke svému výše uvedenému závěru jsem dospěl z více či méně důvěryhodných zdrojů informací. Fakt je ten, že ani jeden z táborů nemá relativně spolehlivé důkazy. Nicméně dlouholeté informace praktických lékařů [DE, US] spolu s obecným problémem (navíc tajných) výzkumů mi osobně dávají dostatečný pocit klidu.

Závěr

Jsou zde principiální problémy s testováním převážně na naprosto zdravých lidech, porovnávání účinků – což se asi neodstraní. Riziko infekce mnohými nemocemi kleslo, šance na vyléčení nemocí na jedné straně stouplo (dostupnější a pokročilejší péče), na druhé kleslo (lékaři některé nemoci neviděli roky, a tak je nemusí už ani poznat). Současný systém očkování mi nezaručuje důvěryhodnost dat výzkumů, zkresluje – tají je i pro lékaře, systematicky nesbírá data po očkování. Takže očkování je vlastně ruleta, kde neznám vůbec pravděpodobnostní rozložení červené a černé.

Nejsem příznivec přirozených věcí za každou cenu. Ovšem pokud děláme něco naprosto nepřirozeného, jako je přímá aplikace nepřirozených látek přímo do těla (a přitom to neděláme proto, abychom zabránili bezprostředně hrozícímu nebezpečí), a nechceme k tomu znát výsledky takového jednání, abychom mohli použít správně statistiku a oddělit zrno od plev – přikláním se spíše k přirozenému stavu věci. Osobně si myslím, i když tento názor nebude oblíbený, že přirozená evoluce člověka má své důvody, a mrzačit takové množství lidí kvůli nejistému pokusu na lidech ve velkém rozhodně nepokládám za přínosné.

Klasická medicína se dle mého názoru z víry transformovala do hraní si na bohy. Nicméně udělat si svůj názor musíte sami.