Vážený pane Vlku,
Váš článek mi nějak v době své publikace unikl. Je to ve svém rámci velmi hezký text.
Na otázku, komu má člověk v problematice očkování věřit, znám odpověď: Dnes, nikomu. Není nikdo, kdo by spolehlivě dovodil spolehlivé závěry. (Ta stroze logická hodnota tohoto výroku je dobře trefená.)
Na otázku, komu má člověk v problematice očkování věřit, znám ale i jinou odpověď. Důvěřujte tomu, jehož přístup k věci a vedení úvah o tématu Vám přijdou důvěryhodné. Jeho hmotný odborný deficit může samozřejmě způsobit nesprávnost jeho závěrů, ale jeho přístup může obohatit Váš vlastní, na který jediný se musíte finálně spolehnout.
Existuje tedy něco jako důvěra hmotná a důvěra procesní, které je vhodné navzájem rozlišovat. Lidé procesně důvěryhodní nám samotným mohou v mnohém pomoci, ale v hmotném rozhodnutí zůstaneme vždy nakonec sami (a to kriticky zcela správně sami).
Svým článkem jste se pro mne stal procesně důvěryhodným člověkem. A to je hodně. Rád si od Vás přečtu jakoukoliv jinou úvahu k tomuto tématu a určitě se nad ní budu zamýšlet. Přebrat si její závěry už budu muset ale sám. V tom mi zatím asi nikdo nepomůže. Nemám v koho vložit svou hmotnou důvěru. Jak by to ale jen bylo osvobozující! Tuším, že to cítíte stejně.