Sardinky v oleji nebo mraženého lososa dostanu v každém krámku. Pro čerstvého pstruha musím sednout do auta (které nemám), ujet několik desítek km do nějakých sádek (když tam zrovna jsou) a tam si 3-4 koupit a doma co nejrychleji zpracovat a sníst (jinak jsem si mohl rovnou koupit mraženého za 50 korun, pokud ho náhodou budou mít).
To jsou jednoduché počty.
"Nejnižší spotřeba sladkovodních ryb" - no a? Vinen není spotřebitel, ale dodavatel. Když začínaly masově počítače, mobily a jiné věci, bez nichž jste se do té doby pohodlně obešli, taky vám je museli donést pomalu až do postele a vysvětlit vám, jak je to príma věc, stačí jen zmáčknout čudlík. Do té doby si je zájemci museli měsíce složitě a draze shánět a přizpůsobovávat, neřku-li rovnou montovat s páječkou jako stavebnici. Kdo moc chtěl a uměl to, ten to podstoupil, běžného spotřebitele byste tímhle přístupem leda tak přivedli v smích. A tak je to i s ostatním zbožím.