Nevydávat celé krabičky nebo blistry (platíčka), ale odsypat přesně tolik pilulek, kolik zrovna pacient potřebuje. Jako nápad to zní zajímavě. A logicky. Jak totiž prohlásil ministr zdravotnictví Leoš Heger – ušetří se, když pacient nedostane tablety s platíčkem třiceti antibiotik, ale jen s těmi jednadvaceti přesně odsypanými pilulkami, protože je déle brát nepotřebuje… Nikomu nebude zůstávat doma nespotřebované léčivo, prášky se nebudou zbytečně vyhazovat. To je taky hlavní idea nápadu: ušetřit a neplýtvat. Češi totiž léky plýtvají hodně. Ročně vyhodíme několik tun nespotřebovaných léčiv, která se nám nasyslila doma do šuplíku a už jim prošla doba minimální trvanlivosti.
K tématu: Kolik léků vyhodíme? Tuny!
Takový systém odsypávání léků po tabletkách není novinkou, funguje třeba v USA. Tam je běžné, že lékárník pacientovi vloží do krabičky jen lékařem určený počet pilulek. A pacient léky přesně doužívá, neplýtvá se jimi.
„Na krabičku pak v lékárně nalepí štítek, na něj napíší, o jaký lék se jedná a do kdy jej má člověk spotřebovat, a že jej má pacient brát třeba třikrát denně,“ popisuje Jana Petrenko z Koalice pro zdraví, která v Americe léta žila. Všechny krabičky tak vypadají stejně (viz foto), ať už jde o antibiotika nebo léky na vysoký tlak. Liší se jen tím nápisem se jménem léku od lékárníka.
Antibiotikum, třikrát denně
V Česku by něco podobného byla revoluce. Jak říká mluvčí České lékárnické komory Aleš Krebs, neumí si obdobný systém v českých podmínkách vůbec představit. „Jednak je to nepředstavitelné z hlediska lékáren – znamená to nakoupit drahé stroje, které by tablety dávkovaly, a to jsou částky v řádu milionů korun. Kromě toho by výrobci léků museli zcela změnit systém distribuce a nejsem si jistý, jestli by to chtěli udělat zrovna kvůli malému českému trhu. Léky by se už nevozily do lékáren v blistrech, tedy v těch známých platíčkách, ale po pytlích.“
To s sebou nese řadu nevýhod. Některé léky by se musely začít vyrábět jinak, nebo by zmizely z trhu, protože jsou citlivé na světlo a nemohly by se takto převážet.
Podívejte se: Jak se „vaří“ Ibalgin?
Když se navíc započítají nálepky, stroje, speciální krabičky, do nichž by se léky musely odsypávat, tak podle Aleše Krebse prý vůbec není jisté, zda bychom na tom ušetřili. „Navíc když žijeme v době, kdy léky mají tolik různých velikostí, že není problém dát lék pacientovi na míru – máme formy od jedné tablety, přes deset, dvacet, třicet…“ vypočítává lékárník.
Můžete si říct, že je přece jednoduché kvůli úspoře například rozdělat balení léku a odstřihnout z něj ten počet tablet, kolik jich pacient zrovna potřebuje. A zbytek dát dalšímu člověku. Jenomže to nejde. „Tím se naruší celistvost balení, a za to odpovídá výrobce léku. Když narušíme balení, nikdo pacientovi například nemůže zaručit, že lék byl dobře skladovaný, a že je tudíž bezpečný,“ poukazuje Aleš Krebs na nevýhody, které má takové odstřihávání léků.
Chci svoji zelenou krabičku
A hlavně: český pacient je podle zkušeností lékárníků konzervativní. Jeho krabičky léků, na něž je zvyklý, by mu chyběly. „To je vidět, když výrobce třeba jen nepatrně změní obal, nebo když jsou si dvě krabičky s různými léky, ale jsou si hodně podobné,“ říká Aleš Krebs.
Pacienti v lékárně je vyžadují, byť jde o lék na něco úplně jiného. Jsou zkrátka navyklí na vizuální podobu svého léku. Na univerzální, snadno zaměnitelné tuby s popiskem lékárníka bychom si zvykali jen těžce. Představa babiček, které mají doma celou baterii stejných lékovek odlišenými jen popisem od lékárníka a přemítají nad tím, jestli ten lék na cholesterol je tady nebo tam, je taky celkem neuvěřitelná. To může fungovat skutečně jen v Americe, kde jsou léky drahé a lidé nejsou zvyklí je doma syslit a brát jich víc najednou.
K tématu: Bezpečná kombinace léků – čtyři denně. Víc ne
Navíc Aleš Krebs poukazuje na výzkum, který ukázal, že ne všichni dospělí i ve vyspělých zemích jsou funkčně gramotní. To se měří tak, že se dospělým lidem dá přečíst, co je uvedeno na krabičce léku a pak se zjišťuje, zda jsou schopni podle tohoto návodu dát vlastním dětem léky. A? Nejsou… Podle tohoto kritéria se stupeň jedna funkční negramotnosti týká například zhruba 20 procent Britů a Američanů, 19 procent německy mluvících Švýcarů, 18 procent Belgičanů a 40 procent Francouzů. Nedělejme si iluze: Češi na tom nebudou lépe.
Podle nejnovějších zpráv ministerstvo zdravotnictví od svého nápadu, nechat léky odsypávat lidem na míru, už upustilo. Byl to prý jen takový nápad…
K tématu také: Proč je viagra modrá a ibalgin růžový? Podívejte se, jak i barvy léků léčí:
ČLÁNKY DO MAILU