Akné si většina lidí spojuje hlavně s obdobím dospívání, kdy u dívek i chlapců dochází k nárůstu produkce androgenů (mužských hormonů), které mimo jiné zvyšují produkci mazových žlázek. Jenže i když je puberta ta tam, akné může některé jedince zlobit dál. Klidně až do padesáti let. Jak se dnes akné léčí a jak s léčbou souvisí antibiotika, nám řekla Zuzana Nevoralová, vedoucí Akné poradny Nemocnice Jihlava v rámci Dermatologického updatu.
Akné je dědičné
Pokud měli vaši rodiče těžké formy akné, je vysoce pravděpodobné, že jste mu neunikli (nebo neuniknete) ani vy. „Role genetické predispozice k akné je již dnes zřejmá,“ říká Zuzana Nevoralová. A bohužel už dávno neplatí, že z akné každý vyroste. Může totiž postihnout všechny od puberty až po stáří, i když se stále nejčastěji vyskytuje v období puberty.
Jak nám ale v Akné poradně potvrdili, stále více přibývá akné u dospělých žen, tj. po pětadvacátém roce. Tedy v době, kdy už máte pocit, že by si pupínky měly hledat mladšího hostitele. „Dle současných představ je akné výsledkem několika patogenetických faktorů. Jsou to: hormonálně podmíněná zvýšená produkce mazu, zvýšená tvorba rohoviny v oblasti vlasových ústí (tzv. folikulární retenční hyperkeratóza), změny v mikrobiální flóře, kdy je zmnožena především bakterie Propionibacterium acnes, a dále imunologické procesy a zánět,“ říká Zuzana Nevoralová.
Druhy akné
1. Komedonická akné – převažují uzavřené a otevřené komedony, počet zánětlivých morf na polovině obličeje není vyšší než 5
I. stupeň (méně než 10 komedonů na polovině obličeje)
II. stupeň (10–25 komedonů na polovině obličeje)
III. stupeň (26–50 komedonů na polovině obličeje)
IV. stupeň (více než 50 komedonů na polovině obličeje)
2. Papulopustulózní akné – dominují papuly a papulopustuly (pupínky a neštovičky)
I. stupeň (6–10 papul a/nebo papulopustul na polovině obličeje)
II. stupeň (11–20 papul a/nebo papulopustul na polovině obličeje)
III. stupeň (21–30 papul a/nebo papulopustul na polovině obličeje)
IV. stupeň (více než 30 papul a/nebo papulopustul na polovině obličeje)
3. Nodulocystická akné – i noduly i cysty, do 5 na polovině obličeje
4. Konglobátní akné – převažují abscedující noduly, cysty, velké zánětlivé infiltráty, je sklon k hypertrofickým a keloidním jizvám
Zdroj: Dermatologický update – Zuzana Nevoralová
Na akné obvykle jen mastička nestačí
Jakým druhem akné člověk trpíte, lze možná odvodit z tabulky. Léčbu ale určitě svěřte kožnímu lékaři, který se dle klinických projevů bude snažit zasáhnout a potlačit co nejvíce zmíněných původců příčin. „Hodně pacientů se domnívá, že dostanou mastičku a druhý den mohou jít na přehlídková mola. Je ale třeba počítat s tím, že léčba trvá i několik let, protože akné je chronická choroba. Já mám například v evidenci přes dva tisíce pacientů, z nichž někteří chodí do ordinace pět až deset let. V první fázi je léčba útočná, většinou trvá několik měsíců, u nejtěžších forem až rok. Pak následuje léčba udržovací, která trvá několik let. Délka léčby ale záleží na závažnosti akné a rodinné dispozici,“ říká Zuzana Nevoralová.
Léčbu akné lze rozdělit na místní, celkovou, fyzikální a chemickou. Místní léčba spočívá v podání léků s retinoidy (deriváty vitaminu A), kyseliny azelaové, benzoylperoxidu nebo lokálních antibiotik. Celkovou představují zejména hormonální antikoncepce, zinek a perorální antibiotika. Nejtěžší formy akné je nutno léčit perorálním izotretinoinem. Mírné formy akné může řešit obvodní lékař, těžší dermatolog a nejtěžší formy akné pak řeší především v Akné poradně v Brně a Jihlavě.
Novinky v léčbě akné
Antibiotika jsou přitom už dlouho problematická nejen při léčbě akné. S ohledem na to, že někteří lékaři je předepisují jak na běžícím pásu, stávají se bakterie vůči kdysi tolik opěvovaným antibiotikům resistentní. Léčí se jimi kdejaké škrábání v krku, lidé léky nedobírají a příbuzenstvu je dále ordinují, a pak se divíme, že na závažné onemocnění už nezabírají.
Přečtěte si: Antibiotika se musí dobrat, ale proč?
„Dle světových i evropských údajů rezistence běžných mikrobů zmnožených u akné, především Propionibacterium acnes, na antibiotika narůstá. Problém je především v západní Evropě – v Německu a Francii. Přičemž rezistence se týká nejvíce erytromycinu,“ říká Zuzana Nevoralová a varuje: „Podle nových pravidel pro léčbu akné se antibiotika nikdy nesmí použít ani na lokální ani celkovou léčbu v monoterapii (samotná). Aby léčba fungovala a aby se oddálila resistence k antibiotikům, je nutné k antibiotické léčbě přidat retinoidy nebo kyselinu azelaovou či benzoylperoxid.“