V loňském roce se rozjelo hned několik velmi zajímavých crowdfundingových kampaní, které měly jediný cíl, splnit tajný sen. Jedním ze snílků byla Lenka Lelí's Hnidáková, která si přála otevřít v Česku první obchod s cupcaky – Lelí's Cupcakes. Jak dlouhá a trnitá byla její cesta a co je na jejím prozatímním konci? O tom jsme si s Lelí povídali v útulném cupcake obchodu na Karlově náměstí v Praze.
Crowdfunding je způsob financování, při kterém větší počet jednotlivců přispívá menším či větším obnosem k cílové částce. Nejde o charitu, ten, kdo penězi přispěje, si u autora kampaně tzv. předplácí službu nebo výrobek. Pokud se předem stanovená částka nevybere, peníze se přispěvatelům vrací.
Už to bude rok, co jste na Hithitu spustili svou crowdfundingovou kampaň. Co vás k tomu tehdy vedlo?
Já jsem o obchodu s cupcaky snila už od doby, kdy jsme se s manželem v roce 2012 vrátili ze svatební cesty ve Spojených státech. Právě tam jsem prvně viděla specializované obchody s cupcaky, jež jsou pojmenované po holkách, které je vyrábí. Stála jsem tam s otevřenou pusou a jen žasla. Tehdy jsem si řekla, že to chci taky. Jenže zdejší trh na takové dortíky ještě nebyl připraven, málokdo věděl, co je to cupcake. Když ale manžel viděl mé nadšení, řekl mi, že cupcaky zatím můžu prodávat v jeho freshfood Famagusta. A tak se také na podzim roku 2012 stalo. A když jsme v roce 2014 navštívili Apetit piknik, kde jsme během dvou a půl hodin prodali pět set dortíků, tak jsem si uvědomila, že máme recept na něco, co lidi opravdu chtějí. I manžel – ekonom přistoupil na to, že by můj obchod s cupcaky mohl mít i ekonomický potenciál.
V roce 2015 jsme tedy začali počítat a hledat vhodné prostory. Nakonec se přímo naproti manželově Famagustě uvolnil prostor a my, přestože jsme původně chtěli obchod v centru, jsme si řekli, že by to mohlo být dobré.
Nakonec mě nadchla myšlenka crowdfundingové kampaně, protože tak si vlastně jednoduše vyzkoušíte, jestli je o váš produkt zájem, a zajistíte si tak zákazníky ještě dřív, než obchod otevřete. Už tehdy jsme si ale s manželem řekli, že pokud se částka nevybere, tak obchod neotevřeme. Nebyli jsme si jistí tímto místem, nevěděli jsme, zda za námi až sem lidé přijdou. Až když jsme viděli, že se za nás postavilo čtyři sta dvacet devět lidí, tak jsme věděli, že jsme dobře udělali.
Jak vlastně probíhaly přípravy na spuštění takové kampaně?
7. ledna 2015 jsem napsala první e-mail do Hithitu a samotná kampaň se pak spustila 15. února. Ještě předtím jsme ale točili promo video, kde jsme lidem představili své plány a komunikovali odměny, které na ně čekají, když nám na rozjezd přispějí. Pak už stačilo jen propagovat kampaň prostřednictvím sociálních sítí a být neustále online.
Sledovali jste každý den, jak peníze přibývají?
Já jsem měla úplně otlačený palec (smích), protože jsem sledovala pohyb té částky hlavně na mobilu. Byla jsem neustále připojená, abych mohla odpovídat i na nové otázky lidí, kteří nám chtěli přispět, ozývala se spousta novinářů, kteří nás podporovali. Musím říct, že to byla tvrdá práce, nebylo to zadarmo.
Překvapily vás některé otázky lidí? Nebyla to totiž vždy jen slova podpory…
Vůbec jsem to nečekala, protože do té doby jsme měli samé pozitivní ohlasy, jak na produkt, tak na to, co chystáme. Objevila se spousta lidí, kteří bohužel nepochopili crowdfunding, měli pocit, že škemráme o peníze na cukrárnu. Nechápali, že si u nás předplácejí službu. A že když to nevyjde, že dostanou své peníze zpět. Další potíž byla v tom, že si lidé nedokázali představit, na co přesně přispívají. V pravém cupcake obchodě se prodávají jen cupcaky, denně čerstvé, skvělé, nekoupíte tam polévku, bagetu a salát, což je v jiných obchodech běžné.
S jakým očekáváním jste do toho šli?
Že se to musí povést, že to prostě musí vyjít, protože jsme do toho s manželem vložili veškeré své naděje a plány.
Chtěli jste čtvrt milionu na rozjezd, vybavení a stavební úpravy, nakonec se vybralo skoro o sto tisíc víc. Co všechno jste za tyto peníze pořídili?
My jsme si naivně mysleli, že nám čtvrt milionu bude stačit, ale byla to spíše částka, se kterou jsme si ověřili, že je trh připraven, že lidé cupcaky chtějí. A co jsme pořídili? Provedli jsme zde kompletní rekonstrukci, protože tady bylo dříve knihkupectví. Strhávala se podlaha, malovalo se, sháněl nábytek, budovala samostatná kuchyň, která se ještě musela částečně zařizovat.
Co jste všechno lidem nabízeli za to, že vás podpoří?
Všichni, kteří nám přispěli, jsou uvedeni na naší zdi slávy. A je jedno, jestli přispěli stovku nebo pět tisíc. Další lidé tu mají svoji židli se jmenovkou, jakou si sami vybrali, v nabídce byly i kurzy zdobení cupcaků a svatební dorty. Tyto odměny byly pro lidi určitě hodně zajímavé, protože je začali nejvíc kupovat ve chvíli, kdy se kampaň blížila do finále a bylo jasné, že se peníze vracet nebudou, ale že projekt bude úspěšný.
Šla byste do podobné kampaně znovu?
Je to dobrá cesta pro někoho, kdo chce dojít za svým snem za podpory podobně naladěných lidí. Pokud má člověk něco, čemu věří a je ochoten pro to udělat cokoliv, ať do toho jde, stejně jako jsme do toho šli my. Na Hithit určitě patří snílci. Musí se ale připravit na to, že to bude dřina.
A teď k vašemu obchodu, který se tedy zdárně na konci srpna otevřel. Je rozdíl mezi podobným obchodem v Americe a tím vaším?
Troufnu si říct, že oproti těm americkým jsme méně kýčovití, v barvách a celkově ve zdobení. Jsme určitě konzervativnější než Američani. Jejich cupcaky jsou hodně založené na cukru, marshmallow, Coca-Cole, do cupcaků zapékají bonbony, používají burákové máslo, my jsme umírněnější a mně se to tak líbí.
Kolik druhů denně vyrábíte? Liší se jen barvou a chutí krému, nebo i těstem, náplní?
Denně pečeme asi sto padesát dortíků, přičemž každý den je v nabídce osm až dvanáct druhů. Těsta se opakují, ozdoby střídají. Nejoblíbenější je určitě čokoládové těsto s čokoládou uvnitř, to je naše vlajková loď. Je to taková čokoládová smrt, pro čokoholika absolutní pecka. Máme tu i mrkvové těsto s vlašskými ořechy, těsto na red velvet, světlé těsto s různými náplněmi, aby byl dortík vláčný a nedrobil se.
Na ozdobu jsou máslové krémy, za které nás hodně lidí strhalo hned po otevření, že prý jsou příliš máslové… Paradoxní je, že právě tyto krémy jdou u nás nejvíc na odbyt a nejvíce se díky nim lidé vrací. Když ale chcete přece jen něco lehčího, tak si můžete vybrat z krémů z mascarpone nebo krému ovocného. Nesmírně oblíbený je ze slaného karamelu, ale i z tvarohového krému. Všechny krémy si tu vyrábíme.
Narazím tu i na nějaké sezonní dortíky, netradiční cupcaky?
Ano, určitě, třeba před Vánocemi jsme měli limitovanou edici perníkových a dýňových cupcaků, dortíky s náplní z vaječného likéru, přičemž ozdoba se vždy přizpůsobuje sezóně. Takže nechyběly halloweenské ozdoby, teď na začátku nového roku máme cupcake s nápisem R.I.P. diet. V létě jsme měli citronové, levandulové, hodně šly na odbyt ovocné dortíky. Už teď se zase těšíme na léto, na čerstvé jahody, borůvky…
Cupcake je sice americký dortík, ale snažíme se do něj přidat trochu toho českého, takže jsme nabízeli i cupcake se švestkovými povidly, s vaječným koňakem, s mákem nebo třeba s pomerančovo-skořicovou marmeládou.
Ve vitríně jsem viděla i veganské dortíky.
Ano, jeden druh s agávovým sirupem máme v nabídce, ten jsem se naučila péct s veganskou blogerkou. Oříškem byl pro mě bezlepkový cupcake, který jsem dlouho trénovala, jeho finální verze je teď také v nabídce. Trochu se bráním raw cupcakům, ale třeba i na ně jednou dojde.
Jeden cupcake není zrovna nejlevnější, stojí i padesát devět korun, můžu se spolehnout, že v této ceně jsou zohledněny jen kvalitní suroviny?
My používáme jen máslo, opravdová vajíčka, čerstvou šlehačku, kvalitní čokoládu, vyrábíme si vlastní slaný karamel. Jen marcipán si nevyrábíme, ale dodává nám ho kvalitní dodavatel. Měli jsme tu dodavatele, kteří nám nabízeli předmíchaná těsta v prášku, mražené šlehačky… ano, srazíte tím cenu, ale na výsledku je to znát. Touhle cestou my určitě nepůjdeme.
Když chcete péct kvalitní dortík, tak se to samozřejmě musí odrazit v nákladech. Ať už za provoz, za prodavačku, za suroviny. Ve Famagustě jsme prodávali cupcake za třicet devět korun, tady s náklady cena vzrostla na čtyřicet devět nebo padesát devět korun. Někteří lidé nám pak dali najevo, že tohle už není pro ně. Ale náš cupcake není na každodenní spotřebu, je to prémiovka na chvíli, kdy si opravdu chci dopřát. Je to lahodný, hutný dortík, z kvalitních surovin, na který byste se měli těšit a za kterým k nám vyrazíte, i když nejsme v samém středu města.
Řekněte tři důvody, proč by k vám měli naši čtenáři přijít.
Asi protože máme hodně širokou nabídku cupcaků, širší než kdekoliv jinde, protože je to tu útulné, má to tu atmosféru a protože jsou naše cupcaky skvělé (smích). Rádi bychom, aby si k nám lidé chodili více sednout, zatím je to hodně o tom, že si lidé cupcaky kupují do krabičky a berou domů.
Kam směřujete dál?
Určitě chci pořádat více kurzů zdobení cupcaků, hodně populární jsou ty pro děti, dál bych chtěla pokračovat v kompletním servisu, co se týče svatebních cupcake dortů a třeba, to bych ale asi neměla prozrazovat, možná vydám cupcake kuchařku.
ČLÁNKY DO MAILU