Sice se neřeší pandemie celosvětového rozsahu jedné konkrétní potíže (např. těch autoimunitních onemocnění) ale existují statistiky související s nárůstem nadváhy obyvatelstva, metabolických onemocnění a rakoviny (např. zrovna toho střeva). Možná, že si to jen nedáváme do správných souvislostí, protože obecná tvrzení "mnoho jídla + málo pohybu = obezita" neřeší jakého a jak často konzumovaného jídla. A jednostrannost stravy (dlouhodobá přítomnost suroviny, která již nemá původní podobu) v potravě může lidem působit potíže (což je jiná situace než chudé oblasti, ve kterých se celé generace stravují jednostranně z důvodu nedostupnosti ostatních složek potravy a jsou na jistou úroveň skrytého hladovění zvyklé). Argumenty o tom, že dříve se něco jedlo a nevadilo to, jsou poněkud nešťastné. Dnešní úroveň vstupních surovin pro komerční potravinářství je jiná (a někdy i horší, včetně ovoce a zeleniny - MUDr. Karel Erben, primář poradny pro civilizační choroby) a také dochází ke konzumaci průmyslově oddělených fragmentů původních (komplexních) surovin (např. Annemarie Colbin, PhD.). Lepek sám o sobě nemůže za všechny potíže. Ale všeho moc škodí. Ti, kdo nejsou úplně zdraví (a nemusí si to subjektivně uvědomovat ergo mohou se prohlašovat za zdravé), mohou dopad nadměrné konzumace lepku pocítit nejsnáze. A teprve vědomý pokus o snížení jeho zastoupení v každodenní stravě ukáže, kde všude lepek je.