Pražský magistrát se snaží všemi silami zvrátit špatný dojem, který vyvolal svým projektem Opencard. Okolnosti zakázky a podobné aspekty pominu, nevím o jejich pozadí nic víc, než každý z nás z médií. Město vyzdvihuje přednosti karty a tak mě zajímalo její využití v praxi.
„Předně bych rád reagoval na kritiku, která se ohledně zavádění elektronického jízdného objevuje,“ napsal mi PhDr. Martin Opatrný, tiskový mluvčí Opencard. „Papírové kupony na MHD se postupně ruší ve většině světových metropolí, jsou již zastaralé. Nové elektronické jízdné je oproti nim mnohem flexibilnější a lépe odpovídá individuálním potřebám cestujících. Je pravda, že zavedení elektronického jízdného je radikálním krokem v městské dopravě. Ovšem krokem na cestě k lepším službám veřejnosti, změnou, která cestujícím přináší oproti starým papírovým kuponům řadu výhod.“
Život on-line
Už od června mají Opencard „povinně“ děti a junioři. Papírové kupony Pražské integrované dopravy pro dospělé a seniory se budou naposledy prodávat koncem tohoto týdne, 13. listopadu. Výjimkou je jen kategorie pro studenty vysokých škol (19–26 let), ti by na nový systém měli přejít jako poslední, někdy během příštího roku.
Vše ostatní již bude k dispozici jen a pouze v elektronické podobě s kartou Opencard. A to je jeden z kamenů úrazu. Co když nechci být věčně online a kvůli každé maličkosti zapínat počítač? Co když počítač nebo internet vůbec nemám? Potažmo ho nemá moje maminka, teta, děda? Bez internetu, nebo jste-li svéhlavci a prostě si umanete, že nechcete žít připojení pupeční šňůrou k síti, narazíte na potíže.
Sbohem, papíre
Není zbytí, v květnu pořizuji „kouzelnou kartičku“ dětem, tedy v kategoriích dítě a junior. Vyzvednu kus plastu na poště a vydám se nabíjet. Staromilsky u okénka, čili na frontu (a že byla!) nemám nárok si stěžovat. Paní mi vrací karty a paragony. Jak ale poznám, do kdy máme nabito? „No to vidíte na tom paragonu.“ Druhou možností je prý kontrola na tzv. validátoru, třeba u vstupu do metra. Tuším, že datum „D“, tedy dobití, několik měsíců v hlavě neudržím; a paragony dost pravděpodobně ztratím. Nemůžu si pomoct, letmý pohled na platnost papírového kuponu byl jednodušší.
„Pokud budete kupovat jízdné přes e-shop DP, je možné se registrovat a díky tomu na webu dpp.cz snadno zjistíte, do kdy daný kupon platí,“ vyvrací moje námitky Martin Opatrný. Aha. „Ověření platnosti ve validátoru je také velmi jednoduché, stačí pouze vsunout kartu a automat sám vypíše, od kdy do kdy kupon platí.“ Aha. Pořád se mi zdá jednodušší mrknout se do kabelky na tramvajenku.
Čtěte téma: Bič na nekuřáky aneb kouření na zastávkách
Kdo má radost z novely zákona, která opět povolila kouření na některých zastávkách? Nekuřáci rozhodně ne.
Slečně už jistě bylo patnáct
Věta, kterou asi zná většina rodičů dospívajících dcer. No nebylo a ještě pár let nebude. Ale jak to dokázat?
Při cestování autobusem, vlakem, při vstupu do nejrůznějších kulturních institucí, bazénů… prostě všude tam, kde chcete uplatnit nárok na slevu pro děti do určitého věku (nejčastěji do 10 nebo 15 let), je vyžadován průkaz s datem narození (nebo rodným číslem) a fotografií. Dříve k tomuto účelu ideálně sloužil právě průkaz MHD. Jenže co teď? Na Opencard není datum narození, na průkazce zdravotní pojišťovny zase fotografie. Pas nemá každý a navíc ho sebou běžně nenosíte.
„Toto bohužel zůstává problémem, který bychom chtěli vyřešit,“ říká Martin Opatrný. „Původní koncepce Opencard s potiskem s datem narození počítala. Bohužel kvůli Úřadu pro ochranu osobních údajů jsme od tohoto museli ustoupit. Věřím, že se nám podaří najít řešení co nejdříve.“ Taky doufám.
Čtěte téma: Hele, puso, kolik ti vlastně je?
Dvanáctiletá dcera, která vypadá na patnáct, je noční můrou leckterého rodiče…
Kašlu na to
Tři měsíce utekly a mně se přeci jen podařilo nezapomenout na datum „D“; dokonce i ty paragony jsem našla. Jsou na nich veškeré údaje včetně čísla karty. Vyrážím tedy opět k okénku. Štěstí, přede mnou jsou jen tři čekající! Nějak se to zadrhlo…, uplynulo dvacet minut a starý pán konečně porozuměl všemu potřebnému k vyřízení své „karty pro vaše pohodlí“, jak zní oficiální motto. Fronta úlevně nakročila – a paní beze slova okénko zavřela. Odpolední pauzička (16.15–16.45). Kašlu na to.
Okénko několikrát míjím v různou denní dobu, had čekajících se vždy vine vestibulem metra. Vytíženost 20 %, uvádí se u tohoto konkrétního kontaktního místa na serveru Opencard.praha.eu. Dvacet procent? Kdy? Kašlu na to.
Pokus číslo cca deset: Není zbytí, datum „D“ je pozítří. Probojuji se k okénku a s paragony (tedy čísly karet) chci doplnit kredit. Nelze, pouze s kartou. Tedy se všemi kartami všech dětí. Mluvčí projektu mě opět odkazuje k internetu: „Nejjednodušší způsob, jak pořídit elektronické jízdné je nákup přes internet. S nákupem v e-shopu DP je to podobné jako s jakýmkoliv jiným on-line nákupem. Zboží si také musíte fyzicky převzít. Z technického a bezpečnostního hlediska je tedy nutné, aby se čip konkrétní opencard dostal k příslušné čtečce (buď validátor nebo kontaktní místo), která zakoupený kupon na čip nahraje.“ Čili přes internet můžu zadat číslo karty, provést platbu a pak dobít pomocí validátoru, nicméně zadat číslo karty u okénka, zaplatit a pak dobít kartu opět pomocí validátoru nelze. Kde je rozdíl?
Pokud tedy nechci (nebo nemůžu) dobíjet elektronicky, nezbývá než sebrat děti (nebo je usadit doma a sebrat jim karty) a vyrazit k okénku. Datum „D“: fronta v obvyklé délce a obvyklém tempu. Během plazení, plížení vpřed přehodnotím situaci. Zřídila jsem si snad účet na e-shopu dopravního podniku? Ne, koupila jsem jízdné na maximální možnou dobu. Deset měsíců mám od Opencard pokoj!
Vlastně ne, zítra si jdu na poštu pro svůj kus plastu.
Karta pro vaše pohodlí?
Při třech dětech mi prozatím povinnost používat Opencard kromě výdajů cca 360 Kč na fotografie přinesla pouze komplikace. Zato papírový kupon jsem koupila cestou z práce v trafice a bylo. „Výhodu nevidím žádnou,“ tvrdila jsem mluvčímu Opencard.
„Elektronické jízdné nabízí řadu funkcí, které zastaralé papírové kupony neuměly,“ oponuje Martin Opatrný. „Lze u nich libovolně stanovit začátek jejich platnosti nebo je dokonce přerušit v době dovolených a tím ušetřit. Při ztrátě Opencard se na novou kartu snadno nahraje duplikát již jednou zakoupeného kuponu apod. To zkrátka papírové kupony neumožňovaly.“ Uznávám (i když mě uvedené výhody moc nezajímají).
„Děti mohou opencard využívat zároveň jako tramvajenku, průkazku do knihovny, do budoucna třeba jako školní kartu. Již nyní s ní mohou čerpat zajímavé slevy,“ pokračuje mluvčí.
Ano, děti mohou Opencard využívat i jako legitimaci do knihovny, čili jedna průkazka odpadne. Ovšem vzhledem k nemožnosti použít ji jako doklad o věku… jiná zřejmě zase přibude. Pro spravedlnost dodávám, že jsme z rodinného rozpočtu díky Opencard ušetřili 10 korun při výstupu syna na Petřínskou rozhlednu.
Poměr výhod a nevýhod Opencard asi bude každý hodnotit jinak. Nechuť k všemožným online procedurám je moje libůstka. Na počítači pracuju, v soukromí bych ho měla raději vypnutý. Jenže to nejde. Pokrok nezastavíš.
Teď si Opencard bude muset pořídit i naše babička. Už se moc těším.
Jak se s Opencard cestuje vám?
ČLÁNKY DO MAILU